Fantasy a sci-fi už neexistují. Jdou s dobou a hledají si vlastní cestu, Jonathan Strahan ed.: Nejlepší science fiction a fantasy 2011
 |
Jonathan Strahan patří mezi ty nejlepší světové špičky v sestavování výběrových antologií sci-fi a fantasy. Jeho ročenková řada má v zahraničí značný úspěch, který se v českém prostředí pokusilo druhým rokem zopakovat i nakladatelství Laser-books. Všech třicet povídek má nesporné kvality – jen záleží na tom, jaký čtenář mohutnou antologii otevře.
Svazek Nejlepší science fiction a fantasy 2011 totiž paradoxně neobsahuje to, co se člověku vybaví, když se řekne sci-fi a fantasy. Nenajde tu žádný text ze žánru meč & magie, městské fantasy nebo elfo-trpaslíko-orko-dračí fantasy, která se snaží kráčet ve stopách Tolkiena. Dokonce ani žádná variace na Stevena Eriksona nebo G. R. R. Martina. Podobně ani tak ze škatulky sci-fi příběhů sem nikdo nenapsal žádnou klasickou hard SF, kyberpunkový úlet nebo příběh o tom, jak se vesmírnými loděmi vybavené lidstvo snaží kolonizovat vzdálený vesmír a/nebo bojovat se slizkými bojechtivými mimozemšťany.
Ne, nejnovější Strahanova ročenka v sobě nemá žádný takový text. Pokud má někdo chuť právě na takové žánrově vyhraněné výlety, jsou tu jiné antologie, které jeho touhy upokojí mnohem lépe – Meče & temná magie, Čarodějové, Mrtvý v parovodu, New Space Opera, Extrémní science fiction nebo třeba Vzdálené obzory. Jonathan Strahan místo toho skládá dohromady příběhy, které hranice mezi žánry boří a které se naopak snaží vykřesat z krátké, ale plodné historie fantasy a sci-fi žánrů ty nejzajímavější a nejhlubší nápady.
Na Nejlepší science fiction a fantasy 2011 je vůbec vidět velký dopad New Weirdu, steampunku, postkyberpunku a jiných nedávných výmyslů anglo-americké fantastiky, takže výsledný výběr dost připomíná Trochu divné kusy sestavené kdysi Martinem Šustem. Nic tu není takové, jaké by to řadový čtenář fantasy a sci-fi čekal, pointy s přesahem čekají na každém kroku a valná většina autorů hraje na atmosféru a pocitovost. A hlavně jsou to všechno proklatě dobré povídky.
Fantasy bez magie
Mezi třiceti texty, který jsou jeden lepší a propracovanější než druhý, je těžké vybrat ty, jež se do čtenářovy paměti zaryjí nejvíc, protože mají takřka všechny něco do sebe. Celou antologii otevírá Neil Gaiman svou novou variací na to, jak by mohl vypadat konec kariéry Sherlocka Holmese. A v patách mu kráčí neokoukaná Eugenia Lily Yu s příběhem o prazvláštních vosách, které na vnitřky svých úlů kreslí kartografická umělecká díla. Podobně atmosférickým fantasy nádechem uhrane i Catherynne M. Valenteová v příběhu o indiánském Kojotovi, který navštívil zapadlé americké městečko, nebo Ken Liu v osudech čínské matky, která svému malému synovi na nepřátelském americkém předměstí vytvoří papírový zvěřinec.
Další texty z Nejlepší science fiction a fantasy 2011
- Karen Joy Fowlerová: Mladší ženy (Younger Women)
- Geoff Ryman: Co jsme zjistili (What We Found)
- Hannu Rajaniemi: Server a Dračice (The Server and the Dragon)
- Peter Watts: Malak (Malak)
- Nalo Hopkinsonová: Staré zvyky (Old Habits)
- Kelly Linková: V údolí dívek (Valley of the Girls)
- Cory Doctorow: Odvážný malý toaster (The Brave Little Toaster)
- Michael Swanwick: Dalarnský koník (The Dala Horse)
Za vrchol povídek, co si hrají spíše s mystickou a magickou tematikou než s technikou a vesmírem, se dají jednoznačně považovat dva texty. K. J. Parkerová rozvíjí krásný příběh o hudbě a jejím tvoření, který se ve své podstatě zabývá etikou a mezilidskými vztahy. Hrdina nejdelšího textu v celé antologii, který čítá kolem šedesáti stránek a který napsala Kij Johnsonová, staví most přes řeku, jež ale není obyčejným proudem H20. Místo toho má svůj genius loci a do velké míry určuje povahu obyvatelstva na obou stranách toku. Opět tu tudíž nevystupuje žádná magie a vše se odehrává ve světech, které se nachází kdesi mezi středověkem a novověkem a v nichž je jen něco trochu jinak.
… a sci-fi o pocitech
Ani povídky, které se tváří spíše jako sci-fi, nemají zrovna vyhraněný žánrový charakter a opět si pohrávají především se svým prostředím, vývojem postav a hlubšími myšlenkami, které vyplývají z činů jednotlivých protagonistů. A k tomu přidávají moderní nebo alespoň originálně pojaté staré motivy – Caitlín R. Kiernanová představuje lesbickou romanci s fyzikálním podtextem, Robert Reed příběh o nedokonalém počítačovém konstruktu, jenž přetrvává tisíciletí. Najdete tu i ne tak zdařilé, ale ve srovnání s ostatní žánrovou produkcí přesto nadprůměrné texty nevýrazného Paula McAuleyho, postkyberpunkového Bruce Sterlinga nebo marsovského Oblomova Iana McDonalda.
Další texty z Nejlepší science fiction a fantasy 2011
- M. Rickertová: Veledílo malíře mrtvol (The Corpse Painter’s Masterpiece)
- Dylan Horrocks: Po apokalypse (After the Apocalypse)
- Peter S. Beagle: Podjezd (Underbridge)
- Jeffrey Ford: Relikvie (Relic)
- Stephen Baxter: Invaze na Venuši (The Invasion of Venus)
- Margo Lanaganová: Katastrofický rozkol v hlavě (Castrophic Disruption of the Head)
- Libba Bray: Poslední jízda nádher (The Last Ride of the Glory Girls)
- Nnedi Okoraforová: Kniha fénixe (The Book of Phoenix)
A zároveň se tu najdou i neskutečně silné a vypointované povídky Ellen Klagesové, která vůbec tvoří výbornou atmosférickou tečku za celou sbírkou, nebo An Owomoyely, je(n)ž zkoumá, jak by se mohly vyvíjet vztahy mezi člověkem a smrtící a neviditelnou mimozemskou rasou. Vrcholem příběhů se sci-fi tematikou je opět text, v němž má fantastika zásadní a zároveň jen velmi okrajovou roli – Robert Shearman vykresluje vizi páru historiků, kteří se snaží konzervovat historii v muzeu obrazů. Jenže to funguje spíš jako propadliště dějin než oslavná epopej.
Zpráva o žánrové revoluci
Nejlepší science fiction a fantasy 2011 skutečně představuje sbírku prvotřídních textů, které se za příslušný rok v anglicky psané žánrové literatuře urodily. Jsou to příběhy propracované a naplněné silnými myšlenkami, jež mají ve sbírce své pevné místo. Mnohdy jde o povídky odměněné prestižními cenami včetně Huga a Nebuly. I ty slabší texty, které tratí na tom, že si je v konkurenci extravagantnějších a hlubších vizí málokdo zapamatuje, patří v porovnání se zbytkem žánrové produkce k nadprůměru.
Třebaže to obyčejnému čtenáři může připadat tak, že Jonathan Strahan celou antologii koncipoval úplně špatně, opak je pravdou. Práce, které vybral, jen dokazují, že ty fantasy a sci-fi knihy a povídky, které se nepíšou jako brakové čtivo, ale jako krásná literatura, už dávno překročily žánrové hranice. Všechny totiž napovídají, jakým směrem se nadějní i dávno slavní autoři vydávají. A ten směr je kvalitní, neobyčejný a hlavně neskutečně zajímavý.
- Jonathan Strahan ed.: Nejlepší science fiction a fantasy 2011
- Laser-books, 2012
- překlad: kol.
- obálka: Maciej Garbacz
- 575 stran, 459 Kč (v e-shopu Fantasye již za 413 Kč)
