Mel Odom: Hellgate London 01 – Exodus

Londýn 2038. Kdysi nádherné město je v troskách. Na obzoru se vzdouvá trhlina v tenké látce reality a pomalu začíná splývat s téměř nepřetržitě temnou oblohou. Svět, jak jsme ho znali, už není. Po zemi nyní kráčejí démoni, ztělesnění našich nejstrašnějších snů. Lidstvo, zahnáno do úkrytu v podzemních tunelech metra, se zoufale snaží přežít skutečně pekelnou apokalypsu…
Román vydá v nejbližších dnech nakladatelství Fantom Print.

O pár hodin později se na severu vynořila šedivá stěna valící se mlhy a brzy celou Dauntless zahalila. Simon stál na palubě a hleděl na vířící masu, která jako by zmizela právě v okamžiku, kdy se dostali do ní. Zároveň však věděl, že pro kohokoli na padesát stop či více od lodi budou neviditelní.
Když se přiblížili k pobřeží, stále ještě pouze pod plachtami, aby hluk motorů neupozornil možné hlídkující netvory, začal Simon zkoumat pohledem tmu. Patel je varoval, že se kolem břehu potulují skupiny „vetřelců“ a loví přeživší stejně jako lodě, jejichž posádky byly natolik odvážné, že se vydaly hledat uprchlíky.
Simon držel v rukou ostřelovací pušku značky Barrett ráže .50 se zásobníkem na jedenáct ran. Přál si však, aby měl u sebe jednu z templářských zbraní, s nimiž cvičil. Když mířil do boje, byl zvyklejší na pistoli a meč než na pušku.
Patel stál u kormidla, které ovládal s naprostou lehkostí. Byl zcela vážný s kamennou tváří. Jen občas pronikly mlhou paprsky měsíčního světla a jen dotvořily jeho výraz.
O pár minut později jeden muž zavolal, že spatřil zemi.
Simon hleděl na skalnaté pobřeží a žaludek se mu sevřel. Do tváře mu proudily vlny chladného i teplého vzduchu, což byl rovněž důvod, proč byla mlha tak hustá. Sevřel pevněji pušku.
Na Patelův rozkaz skasala posádka plachty a vyhodila kotvu asi jen dvacet stop od břehu. Dauntless měla dostatečně mělký ponor, aby se nedotkli dna.
Ve tmě zablikalo slabé žluté světlo.
„Tam,“ zašeptal chraptivě kdosi z posádky.
„Vidím.“ Patel předal kormidlo jinému muži a přešel na příď. „Jsem kapitán Patel z Dauntless. Bereme uprchlíky.“
Ze tmy vyšla malá skupinka mužů, žen a dětí a zastavila se na břehu. „Díky, že jste přijeli, kapitáne,“ zavolal nějaký muž. „Už jsme to chtěli vzdát. Povídá se, že démoni už všechny chlapy, co měli odvahu přeplout kanál, zabili.“
„Všechny ne,“ řekl Patel. „Kolik vás je?“
„Devatenáct, pane. Máme pět dětí.“
„Můžu vzít šedesát. Je poblíž ještě někdo?“
„Lidi jsou roztroušení po celém pobřeží, kapitáne. Démonů je každý den víc. A nepřestávají nás lovit.“
„Pojďte na palubu. Pak se domluvíme, kterým směrem poplujem dál.“ Patel se obrátil k posádce a vydal rozkazy. Pak přešel k Simonovi a Leah. „Můžete si vybrat, pane Crossi a slečno Creaseyová. Buď se s náma můžete ještě chvilku plavit, nebo tu vystoupit. Uvolnit místo ještě nepotřebuju.“
„Já to zkusím tady,“ řekl Simon. „Jestli tu démoni ty lidi nenašli, třeba je to tu zatím bezpečné.“
„Dobře. A slečna Creaseyová?“
„Vysedám.“
„Pomozte nám dostat ty lidi na palubu, já se pak postarám, abyste dostali zásoby, jak jsme se domluvili.“

Simon pádloval nafukovací člun ke břehu a pak ho přivázal lanem k nedalekému stromu. Hodil pušku přes rameno, přinutil smysly, aby se přizpůsobily okolní noci, a pomohl uprchlíkům nastoupit.
Z jejich stavu byl zděšen. Bylo na první pohled vidět, že neměli dostatek jídla ani spánku. Dokonce i děti vypadaly vyzáblé a měly propadlé oči.
První skupinku rychle odvezli na Dauntless a pomohli jí na palubu. Pak člun přitáhli zpátky lanem, naložili druhou skupinu a na břehu nechali jen tři muže s ochrankou, kterou určil Patel.
Démoni zaútočili bez varování.
Simon je v okolní tmě cítil dřív, než je spatřil. Prudce se otočil čelem ke shluku stromů kousek od břehu a spatřil, jak měsíční záře rozsvítila půl tuctu párů žlutých očí.
Pak se démoni pohnuli a zcela neslyšně vylezli zpoza stromů. Postavy měli jen vzdáleně humanoidní, pohybovali se po dvou nohách, ale paže i nohy měli jako kmeny stromů a stejně silný i trup. Hlava byla oproti zbytku těla příliš velká, ale její pohyby s ním zcela splývaly. Z temene jim svítila tři silná světla a kolem velkého oka uprostřed hlavy jich bylo v kruhu dalších šest.
Darkspawni – kdysi dávno nazvaní zplozenci pekla. Simon je okamžitě poznal, protože se o nich učil. Patřili ke kastě zvané Primus, kterou poháněla zvědavost.
Simon se neobtěžoval tím, že by se pokoušel varovat ostatní. Přiložil pušku ráže .50 k rameni, instinktivně zamířil a vystřelil. Těžká puška zahřměla a zpětný náraz ho kopl společně s proudem horkého vzduchu. Kulka však mířila neomylně doprostřed těla démona, kterého si vybral za cíl.
Darkspawn zavrávoral a vztekle zasyčel, když se poroučel k zemi. Jasně zelená krev označovala místo, kde ho uprostřed hrudi zasáhla kulka. Máchl rukama a zvedl se na nohy.
Simon dvakrát stiskl spoušť a darkspawna zasáhly další dvě kulky. Jedna z nich rozdrtila kel vyrůstající z obludné hlavy. Ale démon nezemřel. Vytáhl vlastní zbraň, napřáhl paži a vystřelil.
Simonovi prolétl kolem hlavy žhavý fialový paprsek. Kdyby se nehýbal, ustřelil by mu hlavu.
Uslyšel mužské výkřiky. To některé z členů Patelovy posádky dostihla smrt.
Simon běžel za třemi uprchlíky, kteří byli stále ještě na břehu. Postrčil je do vody. „Plavte! Dělejte!“ Sám zvažoval, že by skočil do vody za nimi, ale věděl, že by takhle neměli šanci.
Všichni tři uprchlíci vběhli do vody, a když už nemohli pokračoval po nohou, začali plavat.
Leah, jak Simon s překvapením zjistil, už klečela na koleni a mířila před sebe automatickou pistolí H&K MP-5, kterou jí dal Patel. Střílela krátkými dávkami po třech. Tak nějak spíše tušil, že ji najde někde stát s dřevěnýma nohama.
Nebo mrtvou.
Přestože byla stále naživu, přestože stále bojovala, nečekal Simon, že některý z nich přežije následujících několik minut. Na břehu zbývali jen dva z Patelových mužů. Jeden z nich zahynul, když střelci na palubě Dauntless zahájili palbu. Jeho tělo rozervala střela z 20mm děla.
Vzduch se náhle naplnil kulkami různých ráží. Dvacetimilimetrové dělo zapalovalo stromy a zanechávalo v kamenité zemi krátery o velikosti člověka.
Chycen mezi démony a smrtonosnou palbou Simon věděl, že tady nemůže zůstat. Ani ve vodě nebylo bezpečno. Koutkem oka viděl, jak dva z mužů shořeli na uhel a zmizeli ve vlnách.
Vzal Leah za paži. „Vstávej a běž.“ Táhl ji za sebou, překvapen její silou.
Naštěstí i ona pochopila, jak jsou na současné pozici zranitelní. Běžela za Simonem, společně prolétli těsně kolem blížící se hordy démonů a zmizeli hlouběji mezi stromy. Kdyby měli dost času, byl si téměř jistý, že by se dokázali v lese nepřátelům ztratit. Darkspawni byli mrchožrouti, zvyklí prohrabávat se troskami měst, tedy alespoň podle knih, které Simon četl, a podle jeho učitelů. Věřil, že v divočině by proti nim mohli mít šanci.
Běžel, ale věděl, že darkspawni jsou rychlejší. A zřejmě je tolik nezatěžovaly zbraně. Simonova baretta představovala dobrých dvacet liber váhy.
Během několika vteřin se místo vyzvednutí na pobřeží proměnilo v obrovský požár. Plameny se proplétaly větvemi a k nebi sršel nepřetržitý déšť jisker. Všude kolem se rozléhal hluk kulometné palby a ran z děla.
Simon držel barettu namířenou před sebe a přál si, aby měl meč a zbroj. S těmi by měl proti nepřátelům alespoň nějakou šanci.
Pokud teda jsou tyhle zbraně vůbec schopné je zastavit. Příběhy, které slyšel o mrtvých „rytířích“, které v Londýně viděli, ho přiměly věřit, že ne všechny předměty vytvořené templáři stoprocentně fungují. Stáli proti přesile. Nepoužívali taktiku. Byli až příliš sebevědomí. Simon však nevěděl, jestli těmhle výmluvám věří.
Větvičky šlehaly Simona do tváří. Zvedl ruku se zbraní, aby se před nimi chránil, ale nepomohlo to tolik, jak by si přál. Do okolních stromů narážely smrtonosné fialové paprsky darkspawnů a ihned je zapalovaly.
Přímo před Simonem se ve tmě objevil mrtvý strom. Opřel se do něj dlaní a vyvrátil ho. Zastavil se jen na tak dlouho, aby se ohlédl. Automaticky přitom namířil zbraň za sebe.
Leah v plném běhu přeskočila padlý kmen jako nějaká olympijská atletka. Člen Patelovy posádky, který běžel za nimi, zakopl. Než se stačil zvednout, chytil ho jeden z darkspawnů ohromnou tlapou za hlavu. Démon stiskl, vystříkla krev a mužova hlava praskla.

• překlad: Jan Netolička

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).