Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Cesty, po kterých jsme se nevydali, Simon R. Green

Green Simon R.: Cesty, po kterých jsme se nevydali

Cesty, po kterých jsme se nevydali, pátá kniha ze série Noční strana, kterou nám v příjemných rozestupech servíruje nakladatelství Polaris, navazují na předchozí román Kouzlo města poměrně těsně. Je vidět, že Green má tendenci začít se věnovat hlavní dějové linii, která se točí okolo samotného Johna Taylora, identity jeho ztracené matky a pochopitelně neblahého osudu Noční strany (respektive celého světa).

Román začíná malým úvodem, tak jak tomu je i v předchozích dílech. Trochu podezřívám autora, že si tím trochu natahuje text, který jinak není dostatečně hutný na celý román. Ale dlužno přiznat, že první kapitola je vždycky taková úvodní, určená hlavně pro ty, kteří předchozí díly nečetli a tudíž netuší, jak to na odvrácené straně Londýna, kde jsou vždy tři hodiny po půlnoci, chodí.

Prvních padesát stran je tedy věnováno případu člověka, který se znenadání ocitl na Noční straně a je u vytržení ze všech těch oblud, démonů a bohů, kteří se promenádují po ulicích toho druhého Londýna. Bohužel si tu podívanou nemůže moc užít, protože ho pronásledují jeho vlastní já. Identity, které pocházejí z různých časových a pravděpodobnostních proudů a chtějí ho mermomocí zabít už jen proto, že je tím, čím je. No a aby všem těm podivným událostem nebyl konec, v kapse bundy je schovaná vizitka Johna Taylora. Soukromého očka, jež se na Noční straně specializuje na nalézání věcí a také na všechny ty podivné události, které vás můžou potkat jen tam.

Další román je otevřen, první tóny odehrány a vír dobrodružství, ostrého vtipu a přestřelek slovních i těch, ve kterých jde o kejhák – může začít. Úvodní příběh předznamenává, čemu se právě tento díl série bude věnovat. Určitě neprozradím příliš, když řeknu, že John Taylor bude muset cestovat časem zpět, až k samotnému magickému počátku Noční strany, která je mnohem starší, než si kdokoliv dokáže představit.

Bez mučení se přiznám, že jsem z cestování časem měl strach. Je to velmi ošemetná věc a přiznejme si, že knihy Simona R. Greena patří do toho odpočinkového ranku, ze kterého čerpáte ponejvíce při zdlouhavé cestě vlakem nebo na rozpálené pláži při dovolené v Chorvatsku. Časové paradoxy jsou velmi ošemetné a při nesprávném použití mohou shodit celý příběh do bahna nepravděpodobné frašky.

Cestování v čase je rekvizita známá mnoho let a celá řada autorů ji úspěšně využila a využívá. Určitě stojí za to vzpomenout Brány Anubisovy od Tima Powerse či nabízející se Stráž času od Poula Andersona. Nejblíže ke Greenovi má ale série Časoválky od Simona Hawka. Green však nepoužívá cestování v čase, aby parafrázoval známá fakta. Tam, kde Simon Hawke parazitoval na obecných dějinách a dílech jiných autorů, tam Simon R. Green těží ze své vlastní série.

Tak tak. John Taylor postupně putuje nazpět časem a my se budeme moci seznámit s celou řadou událostí a postav, které známe z předchozích čtyř knih o Noční straně. Tentokrát je ale uvidíme jinak, a navíc – nebyl by to John Taylor, aby ve všem neměl prsty. Tento přístup Greenovi přičítám k dobru. Odkazy na minulé události posilují soudržnost série a potěší čtenáře předchozích dílů.

Nebezpečí časových paradoxů sice občas vystrkuje růžky, ale protože obecně není série o Noční straně určena k hloubání o podstatě vesmíru – tolik to nevadí. Simon R. Green zručně dávkuje osvědčené ingredience, jako je akce, dobrodružství, humor (většinou slovní – a značně cynický) s kořením ve formě drobných nápadů převážně morbidního charakteru. Výsledný mix známe už z předchozích románů a máme ho rádi.

Takže – nějak to shrnem. Kniha je kvalitativně vyrovnaná a je poplatná sérii, jíž je součástí. Green si dlouhodobě udržuje vyrovnanou úroveň svých příběhů a možná je právě to důvod, proč má u nás tolik fanoušků. Kniha sice ničím nepřekvapí a dále rozvíjí známá témata, ale dělá to poctivě, a tak se čtenář nenudí.

Vzhledem k tomu, že se jedná už o pátou knihu, tak autor do ní přidal o poznání vážnější podtón. V několika pasážích se už nejedná o nějaké lehkovážné skotačení z jedné atrakce Noční strany na druhou. John Taylor je nucen postavit se čelem předpovědi, že to bude on, kdo Noční stranu nakonec zničí a zahubí tím vše živé. Tím jakoby série dospívá a získává větší hloubku. Green je zkušený profesionál a já ho musím obdivovat, jak svoji sérii dokáže kočírovat. Cesty, po kterých jsme se nevydali, patří společně s Nářkem slavíka k tomu nejlepšímu, co knihy o Noční straně nabízejí.

  • Simon R. Green: Cesty, po kterých jsme se nevydali
  • vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2006
  • přeložil: Josef Hořejší
  • obálka: Jonathan Barkat
  • 264 stran / 189 Kč

Recenze byla původně publikována na osobním blogu autora.

25. června 2007, Petr Čáslava

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Noční strana 05 - Cesty, po kterých jsme se nevydali

Noční strana 05 - Cesty, po kterých jsme se nevydali
Vložit do pytle na zboží  Koupit 189 Kč 170 Kč