České anti-utopické próze sluší Mondschein, Ondřej Štindl: Mondschein
Konec civilizace začíná mít nové kouzlo. Už to dávno není o tom, proč nebo jak, autoři si spíše hrají s osudy jednotlivých přeživších. A Ondřej Štindl dokazuje, že česká stopa ve světě anti-utopií může být velmi výrazná.
Svět, jak jej známe, podlehne neznámé katastrofě, která bez milosti kosí lidi po tisících. Jediní známí přeživší se uchýlí na místo, kterému říkají s trochou nadsázky Město. Tam pracují a očekávají nový začátek, lepší budoucnost slíbenou vyvoleným náboženským vůdcem.
K útěku z všudypřítomné monotónnosti, byrokracie a každodenního strachu z nákazy tajemné nemoci jim slouží virtuální svět připomínající Prahu. Jenomže ani krásy počítačem generované reality časem nestačí. A až v člověku nezbyde žádná touha po životě, poprosí systém, podepíše příslušný formulář a počká, až na jeho dveře zaklepe některý ze speciálních zaměstnanců s injekční stříkačkou. Nebolí to a za pár okamžiků je po všem.
Problémem však je, když začne život deptat i hlavního hrdinu, Erika Vilkse, jenž patří právě mezi tyto legalizované vrahy. Erik si, jako většina obyvatel Města, nepamatuje, co dělal, než se objevil tady. Jak jinak lze začít budovat novou společnost, než kompletním zničením té staré? Problém však nastává v okamžiku, kdy Erik začne na základně fragmentu vzpomínky pátrat po své minulosti a nevědomky se tak dostává do popředí boje proti fanatickému diktátorovi.
Ondřej Štindl v pěti bodech
- Několik let pracoval pro českou redakci BBC.
- Žurnalistikou se živí od poloviny devadesátých let.
- Napsal scénář k filmu Pouta.
- Román Mondschein je jeho debutovou knihou.
- Je znám zejména pro své komentáře v Lidových novinách.
Na první pohled se román Mondschein neliší od typických anti-utopií. V tomto kontextu je jeho hlavní devízou fragmentovanost informací o předchozích událostech. Vůdce komunity a jeho nejvěrnější si mohou pamatovat onen mystický a vpravdě nebezpečný začátek Města, ale o příčinách nákazy nemají sebemenší potuchy.
Mnohem důležitější je zde, jako v mnoha jiných zničených civilizacích, otázka přežití. Čtenář se tak musí smířit s tím, že některé záhady zůstanou neobjasněny. Poměrně originálně pak působí využití virtuální reality, zejména existence jakýchsi kopií skutečných osobností, které zůstávají pohrobky svých předloh a jsou odsouzeny k opakování posledních slov před smrtí. Obzvláště efektně pak působí setkání desítek těchto podivně mumlajících bytostí na určeném shromaždišti uvnitř virtuality.
Autor udržuje ideální kombinaci originality a fungujícího klišé. A ukazuje svět plný nedokonalostí, jehož podobnost se současností je v některých detailech až bolestně výstižná. Jeho vize společnosti, v níž neexistuje naděje a všichni žijí jen tak ze setrvačnosti, kdy by i hlavní záporák nejraději umřel, nabízí pohled na klasické problémy z jiného pohledu. Celku pak přidávají na půvabu nádherně temné ilustrace Josefa Bolfa. Ano, Mondschein je všechno jen ne optimistická četba. A to i proto, že po dočtení na čtenáře čeká mnohem příjemnější realita.
- Ondřej Štindl: Mondschein
- Argo, 2012
- obálka: Josef Bolf
- 214 stran, 285 Kč