Černý trůn, Roger Zelazny a Fred Saberhagen
 |
A havran dí: Už víckrát ne…
Roger Zelazny se právem řadí mezi skutečné velmistry žánru. Vždy se mu dařilo čtenáře zaujmout šíří své fantazie a vypravěčskými schopnostmi. Přitom se nesoustřeďoval jen na standardní fantasy či sci-fi, ale občas se pustil i do příběhů, které vybočovaly ze zavedených schémat. A přesně takový je i Černý trůn, na němž spolupracoval s dalším populárním americkým autorem – Fredem Saberhagenem. Podařilo se jim vytvořit neotřelé dílko, které se svým pojetím vymyká všemu, co oba psali. Pokud tedy čekáte něco ve stylu Amberu, Podvržence či třeba Prokletého Dilvishe, budete překvapeni a pravděpodobně i zklamáni. Černý trůn je totiž jednou z knih, které tak trochu „klamou tělem“, čili v tomto případě obalem. Ten sice navozuje dojem klasické fantasy, kniha samotná je však spíše románem fantaskním, v mnohém připomínajícím práce devatenáctého století, a zejména texty Edgara Allana Poea. Ostatně není se co divit, slavný americký básník je jednou z důležitých postav děje a citáty z jeho děl se kniha jen hemží.
Zápletka je založená na myšlence paralelních světů, ve kterých podobní lidé prožívají trochu odlišné osudy. Jednoho dne se mladé dívce (médiu) Annie podaří přivolat dva takřka k nerozeznání podobné chlapce z takovýchto světů. Jedním z nich je budoucí literát Edgar Allan Poe.
Tři mladí lidé se dlouho setkávají na tajemném místě, až jednoho dne dojde k podivnému únosu Annie, a ještě podivnější záměně obou mladíků. Zatímco je Edgar A. Poe přesunut na naší Zemi, jeho alter-ego Edgar A. Perry se v jiném světě pokouší zachránit dívku ze spárů trojice bezohledných dobrodruhů, kteří hodlají využít jejího spirituálního nadání k vlastnímu obohacení.
A tak se začíná rozehrávat podivný a podivuhodný příběh plný tajemství, šílených obrazů i nočních můr, který jako by vyšel z pera básníka sužovaného démonem alkoholu a stihomamem. (Mimochodem, kniha nabízí i překvapivé vysvětlení, proč na Poea měl alkohol takový vliv.)
Na počátku vypadá Poe jako plnohodnotná součást celé trojice, později se však jeho tragický osud neodvratně naplňuje. Osamocený v cizím světě, který často nechápe, nemá sílu na další boj a domnívá se, že propadá šílenství a halucinacím. Hledá proto útěchu v láhvi. Oproti tomu Perry má sil na rozdávání. Pro záchranu dívky svého srdce je rozhodnut udělat cokoli a nehledí na nebezpečí, do kterého se dostává. Překonává hrůzné mučení v sídle inkvizice se známou jámou a kyvadlem, dostává se i do blízkosti prince Prospera pokoušejícího se ignorovat šarlatový mor…
Jak jste už jistě poznali, Zelazny se Saberhagenem využili nejslavnější scény Poeových knih, adaptovali je však s neobyčejnou citlivostí a vlastní postavy zapojili do děje tak, aby výsledný efekt byl srovnatelný s originálem. V Černém trůnu se jim tak podařilo vytvořit román, který je poctou temným a démonickým vizím jedné z nejvýraznějších postav americké literatury devatenáctého století – Edgara Allana Poea.
Kniha rozhodně není „tradičním Zelaznym“, ale zkuste jí dát šanci. Mohla by vás příjemně překvapit.
- Roger Zelazny a Fred Saberhagen: Černý trůn
- vydal: Banshies, Praha 2006
- přeložila: Ivana Drábková
- obálka: Vladimír Bondar
- 302 stran / 229 Kč