Boba Fett omnibus,
 |
Jestliže jste viděli staré Hvězdné války, bezpochyby ho
znáte.
Mám na mysli jistého lovce odměn v značně opotřebované zbroji.
Muže, co bez zbytečného okecávání udělá svou práci – za patřičnou
odměnu.
Muže, co se příliš nezahazuje s morálními dilematy a osudem galaxie,
protože od toho jsou tu jiní.
Muže, vedle kterého působí Chuck Norris jako usmrkané batole.
Muže, jehož jméno je Boba Fett.
Hvězdné války. Světelné meče. Vznešení rytíři Jedi. Epické bitvy mezi dobrem a zlem, kde zlo je opravdu ošklivé (chodí v černém, mluví hlubokým hlasem, působí nevábně a bezpochyby považuje za dobrou zábavu ubližovat roztomilým štěňátkům) a dobro opravdu přitažlivé (obléká se relativně normálně, imitátor by s ním měl těžkou práci a bezpochyby považuje za dobrou zábavu zachraňovat roztomilá štěňátka). A aby to nepůsobilo tak jednoznačně, ještě se tam dá hodit pár na první pohled rozporuplně působících pašeráků, kteří se ale ocitnou na té správné straně.
Řekla bych, že tak nějak si to George Lucas představuje – a
nepřestává žasnout, v co všechno se mu jeho univerzum zvrtlo. Dalo by se
říct, že na počátku těchto změn stál jeden muž – a to již
zmíněný Boba Fett. Původně jen ziskuchtivý lovec odměn pomáhající
Impériu a Jabbovi Huttovi, který „po zásluze“ skončil zásluhou
kladných postav v sarlaccovi… a nejen, že se stal druhou nejoblíbenější
postavou původní trilogie (ano, na šarm Harrisona Forda mandalorianská zbroj
nemá), ale celou akci i přežil.
Otázka, co lidé vidí na Mandalorianech – a co na nich viděli před
knihami Karen Traviss nebo spíš v době, kdy byl pouze Boba Fett – je
snad stejně věčná jako diamanty. Každopádně omnibus Boba Fett nám
umožňuje nalézt alespoň částečné odpovědi…
Omnibus tvoří devět příběhů, stylu rozmanitého a kresby všeliké. Jednotvárnost a rutina, již by laikové očekávali, se ne a ne dostavit. Vše seřazeno chronologicky, pro snadnější zorientování se v časové linii StarWars univerza doplněno i podrobnější datací.
Hned Boba Fett, nepřítel Impéria nasazuje vysoké tempo. John Wagner rozvíjí situaci, kdy si samotný Darth Vader najal Fetta k ulovení prominentního zrádce, a „překvapivě“ zatajil několik zásadních skutečností. Cíle Císařova učedníka jsou až příliš ambiciózní na to, aby hodlal za sebou nechávat nepohodlné svědky. Kresba Iana Gibsona a Johna Nadeau odpovídá strhujícímu, rychlým tempem se rozbíhajícímu příběhu, a komické vložky v podobě sekty Pesimistů a partičky neschopných lovců odměn, jejímž úkolem je držet Fettovu stopu mají potenciál čtenáře nejen pobavit, ale i potěšit.
Motiv neschopných kolegů se vyskytuje i v následující Yavinské vasilice, ačkoli v ní se Boba Fett vyskytuje spíš jako pozorovatel všeobecného hemžení, který sem tam zasáhne a posune příběh. Těžištěm je opilecká sázka mezi třemi hutty – každý z nich má za úkol sestavit svůj tříčlenný tým, který pro něj najde vzácný historický artefakt. Do hry se pochopitelně zamíchá i Povstalecká aliance, zrada, plány v plánech plánů v plánech… Mike Kennedy neodolal a úzce navázal na Ann Crispin a její trilogii o Hanu Solovi. I bez znalosti tohoto pro StarWars fanoušky základního díla je však Yavinská vasilika perfektní situační komedií. Jediným zásadním problémem může být zvyknout si na zprvu dětinsky působící styl Carlose Meglie.
Další příběh patří opět Johnovi Wagnerovi. Oběť představuje Fetta tak, jak ho všichni známe. Muž, který udělá svou práci a nebude o ní zbytečně přemýšlet. Kredity jsou přece kredity a v zásadě je jedno, zda je odměna vypsána na hlavu zločineckého bosse, nebo povstaleckého hrdiny. Syrové vyprávění má v sobě přesně tu správnou dávku emocí, která mu sluší. A to samé se dá říct o kresbě Cama Kennedyho.
Podobný kousek se podařil Ronu Marzovi ve Vraku. Jenom syrovost ustupuje zprvu akci a potom… potom emocím a autorovou snahou dojmout. Nu, ne že by se mu to nedařilo a Adriana Mel tomu svými výraznými liniemi jen pomáhá, avšak i se slzou v koutku oka se člověk jen obtížně zbavuje pocitu hraní na efekt. Ale proč ne, když se tak děje s vkusem a navíc to vychází…
Zatím, co jsou Jatka Thomase Andrewse variací na schéma „Boba Fett dostává zakázku a předčí očekávání zaměstnavatelova“, a Záchrana Johna Wagnera svižnou variací na prozkoumávání v opuštěné kosmické lodě, Dva pohony zkázy jsou pro fanoušky (hlavně té Mandalorianům nakloněné části) StarWars legendou. Je sice otázkou, jestli kvůli samotnému tématu, nebo stylu Andyho Mangelse… na základní skutečnosti se však nic nemění.
Konkurence je v zásadě pozitivní záležitost. Nutí člověka, aby se neustále zlepšoval, překonával, přicházel s něčím novým… A to přijde vhod i těm nejlepším. Ale není konkurence jako konkurence. Co dělat, když se za vás někdo v rámci svých volnočasových aktivit vydává – a kazí vám u toho pověst? Zatím, co je Boba Fett pokojně tráven sarlaccem, jistý Jodo Kast sem tam vystupuje v jeho roli. A prestiž, jíž si Fett pracně vytvořil, začíná odcházet do kytek – a s tím je třeba něco dělat. Nejlépe najít nekalého konkurenta a dostatečně důrazným způsobem mu vysvětlit, co je to klamavá reklama. A věřte nebo ne, lovci odměn se v takovýchto věcech zcela obejdou bez vzájemného otloukání si paragrafů o hlavu…
Následující Smrt, lži a zrada nám ukazují Bobu Fetta v pozici amorka – v huttí variaci na Romea a Julii. Čekáte komedii? Nu, příliš se nepletete. Následují tři epizody nabité černým humorem, absurditami a situační komikou – a s několika výraznými přešlapy vůči reáliím StarWars univerza. Ty jsou však vyváženy celkovou zábavností. John Wagner prostě umí. Víc se napsat nedá.
Závěrečný Agent zkázy Johna Ostrandera hraje na melancholickou strunu, stejně jako jemu podřízená kresba Cama Kennedyho. V životě každého nastane chvíle, kdy musí udělat něco hrdinského, aby si mohl sám sebe vážit. A taková situace potkala i Fetta. Lovec s pověstí poškozenou Kastovými aktivitami je postaven před výzvu ztrestat dva imperiální psychopaty, kteří vytvořili cosi popsatelného leda tak jako létající koncentrák – aby (si) dokázal, že pod přilbou je stále ta samá tvář, co byla vždy…
Přítomnost různých autorů znamená různé pojímání ústředního
protagonisty. Ne všechna zcela ladí s „fettovským canonem“, který si ve
svých hlavách vytvořili fanoušci. Nad některými momenty, kupříkladu Boba
podrážející současného zaměstnavatele, aniž by k tomu dostal dobrý
důvod, lze jen nevěřícně přivírat oči.
Ale potom jsou tu chvíle, které znamejí nahlédnutí pod mandalorianskou
zbroj.
Věcnost a a pozornost věnovaná detailům.
Sarkastický postřeh jdoucí až do hloubky kostní dřeně. A naprostá
nesentimentalita, která se prodírá i okamžiky hluboké nostalgie,
melancholií i vrcholnou pobaveností.
Ano. Zatím, co Jediové úpí pod tíhou břemene kladných, dokonale kladných postav, ostatní charaktery si získávají popularitu právě svou lidskostí a realističností. Šedá zóna, mimo „Dobro“ a „Zlo“, totiž vždy byla a je čtenářsky nejvděčnější. Dá se v ní najít leccos, s čím se dá ztotožnit v rámci běžného života. Postrádá tvrdost a ultimátnost fanatiků ať jedné, či druhé strany. A dodává StarWars univerzu rozměr, který dokáže jednoduché pohádce vdechnout život sofistikovaného, promyšleného vesmíru, kde nic není tak jednoduché, jak by mohlo být – a zároveň tak složité, aby se to s pořádnou dávkou odhodlání a odvahy nedalo vyřešit. Ori'haat.
- kolektiv autorů: StarWars: Boba Fett Omnibus
- překlad: Vlastimil Šprta
- BB Art, Praha: 2011
- obal: Francisco Ruiz Velasco
- 496 stran/ 990 Kč