Blaze, Richard Bachman
 |
Pseudonym Richarda Bachmana Stephen King použil, kdykoli chtěl, aby jeho knihy byly údernější, přímočařejší, brutálnější. Hrdinové bachmanovek tak pod vlivem neblahých okolností, jimž byli vystaveni, většinou dřív střílejí, než přemýšlejí (Srovnáno se zemí, Blaze). Nebo jsou vystaveni nekončící hrůze do extrémů dovedených reality show (Running Man, Dlouhý pochod). Výsledkem je dějová smršť plná násilí, úchylností a naturalismu. A člověk je často sotva víc než oběť tažená nezvratným soukolím osudu k tragickému konci. Ne nadarmo ani jedna z bachmanovek nekončí happy endem.
Blaze je krátký román z počátku sedmdesátých let, který se King rozhodl předělat, protože mu přišel příliš melodramatický (až jej považoval za směšný). I po přepsání a zestručnění do prakticky holých vět bez sebemenšího obalu zbytečných slov je ale Blaze melodramatický pořád. Ne, trocha toho sentimentu by nevadila, ale tady je ho moc…
Hlavní hrdina Clai Blasdell, přezdívaný Blaze, je skoro modelový příklad dickensovské postavičky (nebo spíš přerostlé postavy, měří přes dva metry a váží metrák třicet), která má budit soucit. Inteligentní chlapec, kterého opilý otec shodil ze schodů, následkem čehož hoch mentálně zaostal. Ve škole ponižovaný ze strany ředitele, jinak učitele matematiky, který se není schopen smířit s tím, že někdo jeho předmětu nerozumí. V náhradní rodině považovaný za pouhý pracovní nástroj, postavený pod úroveň smečky zuřivých psů. Bez kamarádů (jediný mu zemře na revmatickou horečku), bez budoucnosti (jediný člověk, který se k němu chová slušně a chce ho zaměstnat na své farmě, zemře), zoufale toužící po troše toho citu.
Toto vše se ale čtenář dozvídá pouze formou vhledů do minulosti. Ty se časově pomalu přibližují současnosti základní dějové linie. Hlavní zápletka je bachmanovsky přímočará – únos dítěte místního miliardáře Gerarda, Joea. A ději dominuje skoro až komická snaha Blaze zrealizovat plán únosu. Plán, který vymyslel vychytralý George. Muž, který je podle všeho mrtvý a Blazovi se jen zjevuje (a našeptává) na místech, kde se s ním hromotluk často setkával – třeba v autě, v obývacím pokoji.
Únos se nakonec zdaří, ale vše je jinak, než by se mohlo zdát. Na konci je příběh vystavěn tak, aby si čtenář Blaze takřka zamiloval. A neodsuzoval jej za zločiny, které patří k těm nejhrůznějším, včetně vraždy. Protože okolnosti jej přece k tomuto činu, kterým definitivně překročil práh příčetnosti a možnosti začlenit se do společnosti, tak nějak donutily. A protože jeho snaha žít šťastně je tak dojemná. V každém činu a okamžiku, kdy se Blazův zamlžený mozek pokouší o uneseného kojence starat. Nebo když vykrade místní obchod a při odchodu utrousí, že sakra zapomněl na tu punčochu přes obličej.
Je to ze strany Kinga trochu nečistá hra. Taková řekl bych až svévole. Jako kdyby zcela vědomě zkoušel, co mu ještě projde. A v duchu pochechtával, jak až lze všechno zrelativizovat. Klaďasové jsou záporáci – a záporáci klaďasové. Policisté jsou zbabělci nebo modlící se fanatici. Blaze a mrtvý George jsou sympaťáci, kterým to holt jenom trochu nevyšlo, a tak je jim dovoleno vše. Klasická kriminálka obrácená naruby, v níž dobro a zlo jsou jen slova bez významu. Samozřejmě, ne všechno je zde úplně černé, ne všechno úplně bílé. A v literatuře existují i zločinci gentlemani jako Arséne Lupin. Ale u Bachmana neplatí vůbec nic a ospravedlnitelné je cokoli.
Navíc všechny postavy kromě Blaze jsou jen načrtnuté obrázky. Jasně, co jiného čekat na tak malém prostoru. A v takto strukturovaném textu. Každý kromě Blaze zde odehraje svůj pětistránkový part a zdekuje se do zapomnění. A samozřejmě, je to Kingův záměr, ne nedostatek řemesla. Jakákoli hlubší charakteristika by byla pro dopředu svištící děj brzdou. A bořila by jeho už tak křehkou stavbu základní uvěřitelnosti. Jenže to vše znamená, že King si se čtenářem opravdu především hraje. A trochu při tom fixluje.
Blaze je pochopitelně po řemeslné stránce skvěle napsaný. Jako u všech Kingových knih je to strhující, čtenářsky přitažlivý příběh. Nemá proto možná smysl nad ním hloubat a pitvat jej. Je to vědomé spotřební zboží, které měl autor plně pod kontrolou od prvního písmene k poslednímu. A napsal je se skoro až ironickým nadhledem jako poctu žánru noir. Výhodou je i krátká délka, díky které se dá kniha stihnout za poměrně krátkou dobu. Na druhou stranu, kdo Kinga zná, ničím ho kniha kromě již zmiňované záplavy sentimentu moc nepřekvapí. A to ani bachmanovsky předvídatelným koncem. Blaze je tak nejspíš lepší než Srovnáno se zemí a možná i než Strážci zákona. Ale než Dlouhý pochod nebo Running Man podle mě ne.
- Richard Bachman: Blaze
- vydal: Beta, Praha 2008
- přeložila: Linda Bartošková
- přebal: Jan Patrik Krásný
- 192 stran / 239 Kč