Anne McCaffreyová: Bílý drak

KAPITOLA I
V Ruathské držbě, současné Míjení, 12. oběh

„Jestli teď už není dost čistý,“ řekl Jaxom N'tonovi, když na závěr pleskl po Ruthově krčním hřebeni zaolejovaným hadrem, „tak už nevím, co by bylo čisté!“ Otřel si zpocené čelo rukávem své kazajky. „Co myslíš, N'tone?“ zeptal se zdvořile, protože si náhle uvědomil, že předtím nemluvil s ohledem na postavení svého společníka dost uctivě, když jde přece o vůdce Fortského Weyru.
N'ton se ušklíbl a gestem ruky ukázal na travnatý jezerní břeh. Dočvachtali skrze vodu zkalenou mýdlovým pískem, který Jaxom smyl ze svého malého draka, a oba se současně otočili, aby se podívali na Rutha v plné kráse, jak se tam vlhce blyští v ranním slunci.
„Nikdy jsem ho neviděl čistšího,“ přiznal N'ton po náležité úvaze, pospíšil si ale dodat: „To ovšem neznamená, že jsi ho někdy nechal špinavého, Jaxome. Jestli mu ale neřekneš, aby z toho bláta vylezl, tak moc dlouho čistý nezůstane.“
Jaxom chvatně své přání sdělil drakovi. „A drž oháňku nahoře, dokud nedojdeš na trávu, Ruthe!“
Koutkem oka Jaxom zaznamenal, že Dorse a jeho kumpáni se kradou pryč, jen tak pro jistotu, aby pro ně N'ton náhodou neměl připravenu další těžkou práci. Jaxomovi se podařilo maskovat svou škodolibost po celou dobu, kdy koupal Rutha. N'ton nahnal s potěšením Dorseho a ty další do práce a oni si netroufali drakena neposlechnout. Když je Jaxom viděl, jak se potí nad nenáviděným „zakrslíkem“ či „přerostlým ohňovým dráčkem“ a nemohou ho otravovat a utahovat si z něho, jak si dnes ráno umlouvali, mimořádně mu to pozvedlo náladu. Neživil v sobě naději, že se taková situace udrží na dlouho. Ale jestliže dnes vůdce Bendenského Weyru usoudí, že je Ruth dostatečně silný, aby vynesl jeho váhu do vzduchu, pak bude Jaxom volný a bude mít možnost kdykoli odletět a uniknout všem trápením, která si na něho vymýšlel jeho soukojenec se svými kumpány.
„Víš,“ začal N'ton a zlehka se zamračil, zakládaje ruce na vlhkostí poskvrněné tunice, „Ruth vlastně není doopravdy bílý.“
Jaxom nevěřícně pohlédl na svého draka. „Že není?“
„Ne. Podívej, na kůži má hnědé a zlaté stíny a na boku modré a zelené skvrnky.“
„To je pravda!“ Jaxom překvapením až zamrkal, že objevil na svém kamarádovi něco dočista nového. „Řekl bych, že ty barvy jsou víc vidět, protože je čistě vydrhnutý a taky že dnes tak svítí slunce.“ Bylo pro něho velmi příjemné povídat si o nejoblíbenějším předmětu svých úvah s tak chápavým společníkem.
„Má spíš… všechny odstíny dračích barev, než že by mu některá chyběla,“ pokračoval N'ton. Sklonil ruku, ukázal na kloub mocného svalnatého Ruthova ramene a souhlasně pokýval hlavou, když zkoumal pohledem silné zadní nohy. „Má taky nádherně vyvážené proporce. Možná je malý, Jaxome, ale je to i na pohled moc pěkný kamarád.“
Jaxom znovu šťastně povzdychl. Podvědomě se hrdě srovnal v ramenou a vypjal hrudník.
„Nemá na sobě ani příliš mnoho svalů ani jich nemá málo, co, Jaxome?“ N'ton poplácal Jaxoma po rameni, jeho poťouchlý úšklebek připomínal všechny ty dny, kdy Jaxom volal vůdce Weyru na pomoc kvůli Ruthově zkaženému žaludku. Jaxom si mylně představoval, že když přinutí Rutha spolykat řádnou dávku krmení, doroste jeho malý drak do stejné velikosti jako jeho sourozenci ze snůšky. Výsledky nemohly být než žalostné.
„Myslíš, že je dost silný, aby se mnou mohl letět?“
N'ton si změřil Jaxoma zamyšleným pohledem. „Podívej, zasvětil jsi ho na jaře minulého oběhu a teď máme zimu. Většina draků dosáhne plné velikosti během prvního oběhu věku. Myslím, že Ruth za posledních šest měsíců nevyrostl o víc než o půl pídě, takže můžeme říci, že už dosáhl své dospělé velikosti. No tak,“ zareagoval N'ton na utrápené Jaxomovo povzdechnutí, „je přece o půl hlavy větší než ti největší běhouni? A na běhounovi můžeš jezdit celé hodiny, aniž by se unavil, souhlasíš? A ty nejsi ani zdaleka takový cvalda jako támhle Dorse.“
„Létání ale znamená jiný druh zátěže, ne?“
„To je pravda, ale Ruth má v porovnání se zbytkem těla dost velká křídla, takže ho dobře ponesou…“
„Takže je to řádný drak, že?“
N'ton upřeně hleděl na Jaxoma. Pak mu položil obě ruce na ramena. „Ano, Jaxome, Ruth je řádný drak, přestože má jen půlku velikosti svých druhů. A dnes to taky dokáže, až s tebou poprvé vyletí! Takže se vraťme raději do držby. Budeš se muset dát trochu do pořádku, abys ladil s jeho krásou.“
„Pojďme, Ruthe!“
Já bych raději seděl tady na sluníčku, odvětil Ruth, přiloudal se k Jaxomovu levému boku a graciézně si vykračoval natolik pomalu, aby sladil krok se svým přítelem a s vůdcem Fortského Weyru.
„Na našem nádvoří taky svítí slunce,“ ujišťoval ho Jaxom, zlehka pokládaje ruku na hrbolek na Ruthově hlavě, a potěšilo ho, jak se Ruthovi slastí modře třpytilo v očích, fasetovaných jako démanty.
Jak tak mlčky kráčeli, Jaxom pozvedl oči a zadíval se na velkolepý skalní útes, který v sobě skrýval Ruathskou držbu, druhé nejstarší osídlené místo na celém Pernu. Jednou bude jejím Pánem, až dospěje anebo až jeho poručník, Pán Lytol, někdejší tovaryš z Tkalcovského cechu a později jezdec na drakovi, dojde k závěru, že už je dostatečně moudrý – tedy pokud ostatní Páni držeb konečně přestanou neustále poukazovat na jeho nepatřičné zasvěcení s polovičním drakem Ruthem. Jaxom otráveně zafuněl, smířený s tím, že mu nikdy nedopřejí, aby na tohle zapomněl.
Ne že by na to snad zapomenout chtěl, jenomže jeho zasvěcení s Ruthem vyvolalo všechny ty problémy, do kterých se dostali vůdcové Bendenského Weyru, F'lar a Lessa, Pánové držeb a taky on sám, protože mu nechtějí dovolit, aby se z něho stal řádný jezdec na drakovi a žil ve Weyru. Musí se stát Pánem Ruathské držby, protože jinak by se kdejaký mladší syn Pána význačnější držby, na kterého se vlastní držba nedostane, pustil do boje na život a na smrt, jen aby získal uvolněné panství na Ruathě. Nejhorší problémy ovšem přivodil člověku, kterému z celého srdce přál jen to nejlepší, svému poručníkovi Pánu Lytolovi. Kdyby byl Jaxom jen chvíli zaváhal a popřemýšlel, než skočil na horký písek bendenského líhniště, aby tam pomohl bílému dráčeti rozbít příliš tuhou skořápku, byl by si uvědomil, jakou trýzeň přinese Pánu Lytolovi tou neustálou připomínkou ztráty, kterou utrpěl smrti svého hnědáka Lartha. Fakt, že Larth zahynul už před řadou oběhů, na tom nic nemění, protože ona tragédie zůstává v Lytolově mysli neustále živá a krutě ho trápí, jak všichni Jaxomovi pořád připomínali. Jestliže je to takhle, říkal si občas Jaxom, proč Lytol neprotestoval, když se vůdcové Weyrů i Pánové držeb shodli na tom, že se Jaxom musí pokusit vychovat malého draka na Ruathě?
Jaxom pohlédl vzhůru, na spaliště ohňovce nad držbou, a viděl, že N'tonův bronzák Lioth sedí vedle obstarožního hnědého strážného draka Wiltha a skoro se dotýkají nosy. O čem asi tak ti dva rozprávějí? O jeho Ruthovi? O dnešní významné zkoušce? Všiml si ohňových dráčků, drobných bratranců velkých draků, vykrucujících ve vzduchu nad dvojicí draků lenivé spirály. Honáci vyváděli werýse a běhouny ze stájí na pastviny, rozkládající se na severu držby. Z řádky menších stavení, která lemovala zvýšený okraj Velkého nádvoří a táhla se podél hlavní silnice na východ, se zvedaly proužky dýmu. Vlevo od okraje nádvoří se stavěly nové budovy, protože úkryty uvnitř Ruathské držby se nepovažovaly za příliš bezpečné.
„Kolik osvojenců má Lytol tady na Ruathské držbě, Jaxome?“ otázal se znenadání N'ton.
„Osvojence? Žádného, pane.“ Jaxom se zamračil. N'ton to jistě dobře ví.
„A proč ne? Měl by ses přece poznat s dalšími mladíky tvého stavu.“
„No, já Pána Lytola často doprovázím, když cestuje do jiných držeb.“
„Myslím, že při tom se s ostatními nesblížíš tak, jako kdybys měl společnost svých vrstevníků tady.“
„Je tu Dorse, můj soukojenec, a jeho kamarádi z chalup.“
„Ano, to je pravda.“
Cosi v hlase vůdce Weyru Jaxoma přimělo, aby se na něho podíval, ale výraz v mužově tváři mu nic neprozradil.
„Jak často se teď vídáte s Flessanem? Pokud si vzpomínám, tak vy dva jste natropili v Bendenském Weyru spoustu neplech.“
Jaxom nedokázal ovládnout ruměnec, který se mu objevil na čele. Je možné, že by N'ton nějak zjistil, jak s Flessanem proklouzli dírou na bendenské líhniště, aby zblízka omrkli Ramothina vejce? Flessan o tom určitě nikomu neřekl! Vůbec nikomu! Jenomže samého Jaxoma často trápilo pomyšlení, jestli tím, že se toho nejmenšího vejce dotkl, nějak nepředurčil jeho tehdejšího obyvatele pro sebe!
„V poslední době se s Flessanem vidíme málokdy. Nemám taky moc času, protože se musím starat o Rutha a tak vůbec.“
„To je pravda, času nazbyt nemáš,“ řekl N'ton. Jako by chtěl ještě něco dodat, a pak si to rozmyslel.
Kráčeli dál mlčky a Jaxom dumal, jestli neřekl nějakou hloupost. Neměl však příležitost se tím dlouho zabývat. V té chvíli totiž prokmitl vzduchem N'tonův hnědý ohňový dráček Tris a přistál na vycpávkou chráněném pravém rameni vůdce Weyru, přičemž rozrušeně cvrlikal.
„Co se děje?“ ptal se Jaxom.
„Je příliš rozčilený, a tak to nedává smysl,“ odpověděl N'ton se smíchem a šťouchl stvořeníčko do krku, chlácholivě na ně zabroukal a Tris po závěrečném začiřikání směrem k Ruthovi složil křidélka na hřbet.
Má mě rád, prohlásil Ruth.
„Všichni ohňoví dráčci tě mají rádi,“ opáčil Jaxom.
„Ano, taky jsem si toho všiml, a nejen dneska, kdy nám pomáhali při jeho koupání,“ dodal N'ton.
„Proč to tak je?“ Jaxom se na to chtěl N'tona zeptat už dřív, ale zatím k tomu nenašel odvahu. Nechtěl marnit drahý čas vůdce Weyru hloupými otázkami. Dneska se ale tahle otázka nezdála vůbec hloupá.
N'ton otočil obličej ke svému dráčkovi a Tris mu za okamžik odpověděl rychlým zacvrlikáním, hned se ale zase věnoval čištění předního spárku. N'ton se uchechtl. „Má Rutha rád. To je všechno, co mi k tomu řekl. Odvážil bych se hádat, že to může být kvůli velikosti, pro kterou je jim Ruth sympatický. Vidí ho celého, aniž by museli poodlétnout o několik dračích délek, aby se jim vešel do zorného pole.“
„Taky jsem si to myslel,“ řekl ne zcela přesvědčený Jaxom. „Ať je to jak chce, ohňoví dráčci se z daleka slétají, aby ho mohli navštívit. Vyprávějí mu ty nejbláznivější povídačky, ale on je při tom šťastný, zvlášť když s ním zrovna nemůžu být já.“
Došli na silnici a směřovali k bráně vedoucí na Velké nádvoří.
„Doufám, že ti oblékání nebude trvat příliš dlouho, Jaxome. Lessa s F'larem tady budou co nevidět,“ řekl N'ton a pokračoval v chůzi obloukem brány přímo k masivním kovovým vratům, jimiž se vcházelo do držby. „Bude teď Finder ve svém domě?“
„Měl by být.“
Pak, když Jaxom s Ruthem odbočili ke kuchyním a starým stájím, začal si mladík dělat starosti kvůli dnešní zkoušce. N'ton by mu jistě nedával takovou naději, že dosáhne dovolení létat na Ruthovi, kdyby si nebyl docela jistý, že s tím bendenští vůdcové budou souhlasit.
Létat na Ruthovi musí být přece něco tak nádherného. Mimo to se tak jednou provždy dokáže, že Ruth je skutečný drak, a ne jenom přerostlý ohňový dráček, jak si ho často dobíral Dorse. A taky bude moci konečně Dorsovi uniknout. Dnes se stalo poprvé za několik oběhů, že nemusel vzdorovat Dorsovu otravování, když koupal Rutha. Příčina nebyla v tom, že by byl Dorse žárlivý na Jaxomova Rutha. Dorse trápil Jaxoma odjakživa, až kam sahaly Jaxomovy vzpomínky. Než přišel Ruth, dokázal se ve vzácných případech Jaxom schovat v četných temných podlažích Ruathy. Dorse se tmy bál a do zatuchlých chodeb se mu nechtělo, tak od něho měl Jaxom pokoj. Ale když se objevil Ruth, Jaxom se už nemohl schovávat a vyhýbat se Dorsově pozornosti. Často si přál, aby nebyl Dorsovi tak zavázán. Jenomže on byl Pán Ruathy a Dorse byl jeho soukojenec, takže mu vděčil za svůj život. Kdyby se byl Deelaně nenarodil Dorse dva dny před neočekávaným zrozením Jaxomovým, zemřel by Jaxom v prvních hodinách života. A tak, jak ho poučili Lytol a harfeník jejich držby, je povinen o všechno se dělit se svým soukojencem. Pokud mohl Jaxom posoudit, Dorse z toho těžil podstatně více než on. Byl o dobrou píď vyšší než Jaxom a měl i mnohem robustnější postavu, takže určitě netrpěl nedostatkem mateřského mléka. A Dorse se už dokázal postarat, aby dostal ten lepší díl ze všeho, oč se měli s Jaxomem dělit.
Jaxom přátelsky zamával kuchařům. Měli napilno s přípravami hostiny, která se měla uskutečnit v poledne na oslavu, jak vroucně věřil, jeho prvého letu na Ruthovi. Pokračoval se svým bílým drakem v chůzi podél vrat až do starých stájí, které byly uzpůsobeny na jejich obydlí. Ačkoli byl Ruth maličký, když před půldruhým oběhem poprvé přišel do Ruathy, bylo očividné, že rychle vyroste do takové velikosti, že nebude možné, aby měl svůj weyr ve vnitřních prostorách držby, kde tradičně bydlel Pán Ruathy.
Proto Lytol rozhodl, že se staré stáje s klenutými stropy nově zařídí tak, aby v nich měl Jaxom náležitou ložnici a pracovnu a malý drak dostatečně prostorný weyr. Mistr Kovář Fandarel zkonstruoval zvlášť pro tento účel nové vstupní dveře sestrojené tak důmyslně, že je mohl pohodlně otevírat i útlý chlapec a neohrabané dračí mládě.
Posadím se tady na sluníčko, pravil Ruth k Jaxomovi a pohybem hlavy ukázal na vchod do jejich bytu. Moje lůžko ještě nikdo nevymetl.
„Všichni mají moc napilno s uklízením v držbě kvůli tomu, že přiletí Lessa,“ řekl Jaxom a zakřenil se při vzpomínce na tu hrůzu, která se zmocnila Deelan, když jí Lytol oznámil, že přiletí i weyrena. V očích Jaxomovy kojné byla Lessa pořád jediný plnokrevný potomek raathského panského rodu, který přežil Faxův věrolomný útok na držbu před více než dvaceti oběhy.
Jaxom vešel do svého pokoje a hned si stáhl provlhlou tuniku. Voda v kameninovém umyvadle na zdi byla vlažná a Jaxom se zašklebil. Chtěl by být tak vymydlený jako jeho drak, ale obával se, že už mu nezbývá čas na to, aby zašel do lázní, které v držbě měli. Co nevidět přiletí vůdcové z Bendenského Weyru a on nesměl dopustit, aby chyběl u toho, až se objeví. Tak se vydrhl vlažnou vodou a mýdlovým pískem.
Přilétají, ozval se Ruth v Jaxomově mysli okamžik před tím, než starý Wilth a Lioth oznámili přílet návštěvníků halasným vytrubováním.
Jaxom přeběhl k oknu a zíral ven, aby zahlédl máchající mohutná křídla přibyvších draků, kteří dosedali na velké prostranství uvnitř zdí držby. Netrvalo dlouho a bendenští draci odlétli na ohňovcová spaliště, doprovázeni houfky rozčílených ohňových dráčků. Jaxom se kvapně osušil a stáhl ze sebe mokré spodky. Za chviličku na sobě měl pěkné nové šaty a soukal se do vysokých bot, ušitých zvlášť pro tuto příležitost, které měly zevnitř kožešinu, aby ho při letu hřály. Díky nedávnému tréninku mu nedělalo žádné potíže nasadit dychtivému malému drakovi letecký postroj.
Když Jaxom s Ruthem vyšli ze svého bytu, znovu chlapce přepadly obavy. Co když se N'ton mýlí? Co když Lessa a F'lar rozhodnou, že je třeba ještě pár měsíců počkat, jestli Ruth ještě nevyroste? Co když Ruth, když je tak malý, nebude mít dost sil, aby ho vynesl do vzduchu? A co kdyby si při tom Ruth nějak ublížil?
Ruth povzbudivě zabroukal. Ty mi přece ublížit nemůžeš. Ty jsi můj kamarád. Něžně do Jaxoma strčil čenichem a ovanul mu tvář vlahým sladkým dechem.
Jaxom se zhluboka nadechl, doufaje, že uchlácholí svoje rozechvělé vnitřnosti. Potom si teprve všiml lidí srocených na hlavním schodišti držby. Proč tady zrovna dnes musí být tolik lidí?
Není jich nijak moc, řekl Ruth překvapeně, když zvedl hlavu, aby se podíval na to shromáždění. Ale zato je tu hodně ohňových dráčků, kteří se na mě přišli podívat. Znám všechny lidi, co tu dneska jsou. Ty je znáš taky.
Jaxom si uvědomil, že je to pravda. To, že jeho drak si z tak početného publika nic nedělá, mu dodalo odvahy. Vypjal se v ramenou a hrdě kráčel kupředu.

• přeložil: Jan Mrlík

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).