Bezimena je velmi silný komiks. Přesto (anebo možná právě proto) je velmi těžko zařaditelný. Nabízí se označení erotický komiks, jeho hlavním tématem je totiž nepochybně sexualita a obsahuje mnoho explicitních scén. Ovšem ty tady nejsou hravé, lechtivé či vzrušující, jak je známe od jiných evropských autorů, ale chladné, hrubé a místo příjemného vzrušení z nich čtenáře spíše zamrazí.

Stricto sensu to není ani evropský komiks, i když ho napsala autorka srbského původu. S evropským komiksem Bezimenu pojí inspirace v magickém realismu, ale atmosférou a vyzněním má daleko k odlehčené hravosti autorů, jako je Milo Manara. Spíše připomíná některá díla blízkovýchodní díla jako Pýcha Bagdádu nebo Persepolis, snad proto, že válkou rozervané Srbsko nemělo daleko k situaci na Blízkém východě dnes.

Nabízí se však ještě jedno přirovnání, které je možná nejpřiléhavější, přestože se na první pohled obě díla zdají být tematicky úplně jinde. Mám na mysli slavnou Vránu Jamese O'Barra. V obou případech jde totiž o psychologický boj s vnitřními démony, ve kterých prvky fantastiky slouží jako prostředek, jak alespoň částečně odstoupit od traumatického prožitku a jak dát čtenářů možnost nahlédnout do ztrápené duše. Oba příběhy jsou samy o sobě silné, ale po přečtení doprovodného autorského komentáře dostanou druhý, zcela nový rozměr.

Obě díla se ale velmi liší po výtvarné stránce. Tam, kde Vrána sleduje v podstatě mainstreamové vyznění, byť s řadou výrazných prvků, Bezimena jde zcela vlastní cestou. Do jisté míry by se dalo totiž zpochybnit i to, že vůbec jde komiks. V celé knize prakticky nenajdeme jediný dialog, chybí také panely, respektive jejich funkci plní celé stránky. A navíc se v Bezimeně opravdu velkoryse plýtvá místem, což staví původní smysl šestákového komiksu úplně na hlavu. Půlku knihy tvoří prázdné černé stránky, na kterých najdeme jen pár vět schovaných v bublině, která je prakticky jediným pojítkem mezi Bezimenou a klasickou podobou komiksu. Bunjevac navíc využívá velmi netypického stínování pomocí mřížkování, které připomíná spíše staré grafiky než moderní počítačovou kresbu. Podobně fungují i hrubé linie a tvrdé rysy postav, ve kterých dostává přednost před líbivostí a realističností.

Není důvod pochybovat, že z Bunjevac by měl radost Freud, protože Bezimena se točí kolem jeho oblíbených témat – sexuality a jejího vliv na chování jednotlivce, byť jsou zde spíše podpovrchově naznačeny pomocí různých výtvarných a vyprávěcích postupů. Nejvýraznějším je zarámování celého příběhu do kombinace antických mýtů o Siproitovi a Aktaionovi, kteří zahlédli bohyni Artemis při koupání a byli za to potrestáni. Bunjevac tak ukazuje, jak velkou sílu mohou mít mytické příběhy i v současné kultuře. Přitom to byl právě Freud, který antickou mytologii hojně využíval při formování svých psychologických teorií.

Samotný děj je přitom triviální a nemá smysl se jim podrobněji zabývat. V tomto případě totiž nejde ani tak o to, CO se vypráví, jako O ČEM se vypráví, JAK se to vypráví a PROČ se to vypráví. A přesně v tom Bezimena Niny Bunjevac exceluje. V příběhu společenského vyděděnce posedlého vlastního sexualitou, který dlouho svádí tuhý boj se svými choutkami, ale stačí mu na první pohled zcela nenápadný podnět a už není cesty zpět. Do jisté míry tak kromě řady mytologických symbolů můžeme najít i hlavní motiv antické tragédie – marný boj se svou přirozeností a osudem. Závěrečný doslov Niny Bunjevac je malým samostatným dílem, osobní zpovědí, která zneklidňujícím způsobem propojuje rámcový mýtus s příběhem.

Nakladatelství Argo tak opětovně potvrzuje, že edice Argokomiks přináší velkolepě pojatá mistrovská díla komiksu. A nemusí přitom jít jen o díla léty prověřená, protože Bezimena je novinkou i na anglo-americkém trhu, takže v Argu mají velice dobrý přehled i v současném dění. A nebojí se kontroverze. To je dobře, protože by opravdu bylo škoda na Bezimenu čekat několik desítek let.

• Nina Bunjevac: Bezimena
• Argo, 2019
• Překlad: Richard Klíčník
• 200 stran, 498 Kč (v e-shopu Fantasye již za 448 Kč)