Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v nejbližších dnech budou z důvodu nařízení vlády až do odvolání uzavřeny naše pobočky v Ostravě, Praze a Brně:
Objednávky přes PPL a poštu budou v omezenějším režimu nadále odcházet. Osobní odběry jsou po tuto dobu pozastaveny. Vzhledem k výpadkům v distribucích může kompletování objednávek trvat delší dobu. Napište nám prosím do poznámky, pokud můžeme poslat objednávku i nekompletní. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vaši návštěvu.

Bezhvězdná noc, Legenda o Drizztovi 8

Salvatore - Bezhvězdná noc

R. A. Salvatore: Bezhvězdná noc

Žádný národ v Říších nerozumí pomstě lépe než drowové. Pomsta je jejich každodenním pokrmem, sladkou příchutí na zlomyslně zkroucených rtech. Zdá se, jako by byla jejich jediným, pravým potěšením. Drowové po ní tak hladověli, že si přišli pro mě…

Ctižádost
Žoldák se opřel o sloup, který podpíral široké schodiště Tier Breche v severní části obrovské jeskyně, v níž se rozkládal Menzoberranzan, město drowů. Jarlaxl si sundal širák, přejel si rukou po hladké kůži holé hlavy a potichu zaklel.
Ve městě zářilo mnoho světel. Ve vysokých oknech domů vytesaných do stalagmitů plápolaly pochodně. Světla v drowském městě! Mnoho z překrásných budov zdobila měkká zář kouzelného ohně, většinou v odstínech fialové či modré, ale tohle bylo jiné.
Jarlaxl přesunul váhu do strany a trhl sebou, protože se opřel o nedávno zraněnou nohu. Ránu mu ošetřila samotná Triela Baenre, Matrona mistra Arach-Tinilithu, jedna z nejvyšších kněžek ve městě, ale Jarlaxl tušil, že práci úmyslně nedokončila a nechala ho trpět, aby ho vytrestala za to, že nedokázal zajmout uprchlého Drizzta Do’Urdena.
„Ze světla mě bolí oči,“ ozval se za ním uštěpačný hlas. Jarlaxl se otočil a upřel pohled na nejstarší dceru Matrony Baenre Trielu. Byla menší než většina drowů, skoro o stopu menší než Jarlaxl, ale stála hrdě a vzpřímeně. Jarlaxl znal její moc a výbušný temperament lépe než ostatní, a choval se proto k drobné ženě velmi uctivě.
Jak se k němu blížila, mžourala a mračila se na město. „Zatracené světlo,“ bručela.
„Vše na rozkaz vaší Matrony,“ připomněl Jarlaxl. Odkrytým okem se vyhýbal jejímu pohledu, druhé měl schované za klapkou. Znovu si nasadil širák a stáhl si ho do čela, aby skryl úsměv nad jejím úšklebkem.
Triela neměla z matčina konání radost. Jarlaxl to poznal už ve chvíli, kdy Matrona Baenre naznačila své plány. Triela však byla nejfanatičtější kněžkou Pavoučí královny a nikdy by se Matroně matce nepostavila – pokud by jí to ovšem nepřikázala sama Lloth.
„Pojď,“ zavrčela kněžka. Vydala se přes Tier Breche k největší a nejvyšperkovanější ze tří budov Akademie, která nesla podobu obrovského pavouka.
Jarlaxl významně zasténal a jen pomalu kulhal za ní. Ale jeho snaha získat trochu léčivé magie navíc nebyla úspěšná. Triela na něj prostě počkala ve dveřích velké budovy, a to až s netypickou trpělivostí, protože Triela, jak Jarlaxl věděl, nikdy na nic nečekala.
Jakmile žoldák vstoupil do chrámu, zaútočily na něj různé pachy, od kadidla po zasychající krev nejnovější oběti, a z každých dveří se linul obřadní zpěv. Triela ale nic z toho nevnímala a bez povšimnutí prošla i kolem několika učednic, které se uklonily, když si všimly, že přichází.
Dcera Matrony Baenre cílevědomě mířila do vyšších pater, kde se nacházely soukromé komnaty mistry. Prošla krátkou chodbou, kde se po podlaze plazila hejna pavouků, přičemž několik jich dosahovalo Jarlaxlovi až po kolena.
Triela se zastavila mezi dvěma stejně vyzdobenými dveřmi a pokynula Jarlaxlovi, aby vstoupil do těch vpravo. Žoldák zaváhal, a přestože svůj zmatek dobře ukryl, Triela jeho reakci očekávala.
Popadla Jarlaxla za rameno a drsně ho otočila. „Už jsi tu byl!“ obvinila ho.
„Ano, po ukončení studia ve škole bojovníků,“ řekl Jarlaxl a setřásl její ruku, „stejně jako všichni ostatní studenti Bojové Magthere.“
„Byl jsi tady nahoře,“ zavrčela Triela a upřeně na Jarlaxla hleděla. Žoldák se zasmál.
„Zaváhal jsi, když jsem tě vybídla, abys vstoupil,“ pokračovala Triela, „protože víš, že můj pokoj je za dveřmi vlevo. Očekával jsi, že jdeme tam.“
„Já vůbec nečekal, že mě sem pozvete,“ odsekl Jarlaxl, aby změnil téma. Vyvedlo ho z míry, že ho Triela tak pečlivě sledovala. Podcenil snad znepokojení, které v ní matčiny nejnovější plány vyvolaly?
Triela na něj dlouze, upřeně a bez mrkání hleděla a čelist měla pevně zatnutou.
„Mám své zdroje,“ přiznal Jarlaxl nakonec.
Uběhl další nekonečný okamžik a Triela stále nezamrkala.
„Požádala jste mě, abych přišel,“ připomněl Jarlaxl.
„Rozkázala jsem to,“ opravila ho Triela.
Jarlaxl se hluboce a teatrálně uklonil a mávl širákem. Baenřiny oči se rozzlobeně zaleskly.
„Dost!“ zakřičela.
„Tak skončete tuhle hru!“ osopil se na ni Jarlaxl. „Požádala jste mě, abych přišel do Akademie, kde se necítím zrovna příjemně, a já poslechl. Vy máte otázky a já možná odpovědi.“
Při poslední větě přimhouřila Triela oči. Jarlaxl byl stejně lstivý jako kdokoli jiný v drowském městě. Jednala s prohnaným žoldákem už mnohokrát, ale stále si nebyla jistá, jestli má navrch, nebo ne. Obrátila se a pokynula mu, ať vstoupí do dveří nalevo, a on s hlubokou úklonou poslechl. Vešel do přepychové komnaty s hustým kobercem prozářené magickým světlem.
„Zuj si boty,“ poručila Triela. Sama udělala totéž a teprve pak vstoupila na načechraný koberec.
Jarlaxl zůstal stát u stěny s tapisérií těsně za dveřmi a nedůvěřivě se zadíval na své boty. Ti, kdo žoldáka znali, věděli, že jeho boty jsou magické.
„Dobrá,“ ustoupila Triela, zavřela dveře, protáhla se kolem něj a usadila se ve velkém, polstrovaném křesle. Za ní stál sekretář, nad kterým visela tapisérie znázorňující obětování obrovského elfa z povrchu tlupou tančících drowů. Nad elfem se tyčil téměř průsvitný přízrak, napůl drow, napůl pavouk, a z krásné tváře mu vyzařoval mír.
„Nelíbí se vám světla vaší matky?“ zeptal se Jarlaxl. „Máte osvícenou i vlastní komnatu.“
Triela se kousla do rtu a opět přimhouřila oči. Většina kněžek si v komnatách svítila tlumeným světlem, aby si mohla číst v knihách. Zrak citlivý na teplo při čtení run k ničemu nebyl. Existovaly inkousty, které udržely teplo dlouhé roky, ale ty byly vzácné a drahé i pro někoho tak mocného, jako byla Triela.
Jarlaxl hleděl zachmuřené drowce do tváře. Uvědomil si, že Triela se neustále kvůli něčemu vzteká. „Světla, jak se zdá, vyhovují tomu, co vaše matka plánuje,“ pokračoval.
„Skutečně,“ poznamenala Triela kousavě. „A ty jsi tak arogantní, že si myslíš, že jsi moji matku prohlédl?“
„Chce se vrátit do Mitrilové síně,“ řekl Jarlaxl otevřeně, protože věděl, že Triela došla ke stejnému závěru.
„Opravdu?“ zeptala se Triela bezvýrazně.
Záhadná odpověď žoldáka zarazila. Vydal se k druhé, méně přepychové židli, a navzdory tomu, že kráčel po hustém koberci, podpatky bot mu hlasitě klapaly.
Triela se uculila, protože na ni magické boty dojem neudělaly. Všichni věděli, že Jarlaxl umí kráčet tak hlasitě či tiše, jak si zrovna přeje. Jeho šperky a další cetky byly zjevně také očarované, protože zvonily a cinkaly nebo byly docela tiché podle jeho přání.
„Pokud jsi udělal do koberce díru, zalátám ji tvým srdcem,“ pohrozila Triela, když se Jarlaxl pohodlně usadil v kamenném křesle a uhladil látku na područce, aby jasně vyvstal vzor, černý a žlutý gee’antu pavouk, podzemní obdoba povrchové tarantule.
„Proč si myslíte, že se vaše matka nikam nechystá?“ zeptal se Jarlaxl. Hrozbu ignoroval, i když znal Trielu Baenre natolik dobře, aby ho napadlo, kolik srdcí je asi do koberce vpleteno.
„Myslím si to?“ zeptala se Triela.
Jarlaxl si dlouze povzdychl. Tušil, že půjde o naprosto zbytečnou schůzku, při níž se Triela bude snažit ze žoldáka vymámit co nejvíce informací, aniž by mu nabídla cokoli výměnou. Ale když Triela trvala na tom, že se sejdou v Tier Breche namísto obvyklého místa schůzky, Jarlaxl doufal, že půjde o něco závažného. Rychle mu ale došlo, že se Triela chtěla sejít v Arach-Tinilithu jen proto, že ji na tomto bezpečném místě nemohly špehovat matčiny zvědavé uši.
Po všech pečlivých přípravách se ukázalo, že nejde o nic důležitého, jen o prosté dohadování.
Triela se zdála podobně rozčilená. Náhle se s divokým výrazem ve tváři naklonila vpřed. „Touží po odkazu!“ prohlásila.
Jarlaxlovy náramky cinkaly, jak o sebe klepal prsty. Snad se konečně někam dostanou.
„Nadvláda nad Menzoberranzanem už Matroně Baenre nestačí,“ pokračovala Triela klidněji a opřela se. „Chce rozšířit svůj vliv.“
„Myslel jsem, že Lloth obdařila vaši matku vidinou,“ poznamenal Jarlaxl, kterého Trielino podráždění upřímně mátlo.
„Možná,“ připustila Triela. „Pavoučí královna dobytí Mitrilové síně uvítá, obzvláště pokud přitom zajmeme odpadlého Do’Urdena. Ale je třeba zvážit i další věci.“
„Třpytivé Skaliště?“ zeptal se Jarlaxl. Hovořil o městě svirfnebli, hlubinných gnómů, kteří byli tradičními nepřáteli drowů.
„Mimo jiné,“ odpověděla Triela. „Třpytivé Skaliště leží jen kousek od tunelů, které vedou do Mitrilové síně.“
„Vaše matka se zmínila o tom, že se se svirfnebli vypořádáte cestou zpátky,“ nadhodil Jarlaxl, protože věděl, že pokud chce, aby s ním Triela hovořila dál otevřeně, musí jí nabídnout něco výměnou. Žoldáka napadlo, že Triela musí být skutečně rozčilená, když mu dovolí tak dalece nahlédnout do svých myšlenek.
Triela kývla a přijala novinku stoicky a bez překvapení. „Ale je třeba zvážit i další věci,“ zopakovala. „Cíl, který si Matrona Baenre vytyčila, je obrovský a bude vyžadovat další spojence, možná dokonce i pomoc illithidů.“
To Jarlaxlovi připadalo rozumné. Matrona Baenre si už dlouho držela illithidského sluhu, odporného, nebezpečného netvora. Nikdy se ve společnosti illithida s hlavou jako chobotnice necítil příjemně. Jarlaxl přežil díky tomu, že uměl prohlédnout a přelstít své nepřátele, ale na illithidy byl krátký. Česači myslí, jak se příslušníkům toho odporného národa říkalo, prostě neuvažovali jako jiné národy a jednali na základě zásad a pravidel, kterým nikdo jiný nerozuměl.
Ale temní elfové se přesto s illithidy mnohokrát úspěšně vypořádali. V Menzoberranzanu žilo dvacet tisíc zkušených válečníků, kdežto illithidů byla v oblasti sotva stovka. Trieliny obavy se zdály přehnané.
To jí ale Jarlaxl neřekl. Měla tak temnou, výbušnou náladu, že se žoldák rozhodl raději naslouchat než hovořit.
Triela vrtěla hlavou a jako obvykle se tvářila kysele. Vyskočila z křesla, začala pochodovat v malém kruhu a černofialový háv ozdobený výšivkami pavouků kolem ní vlál.
„Do boje nepůjde jen rod Baenre,“ připomněl Jarlaxl, aby Trielu uchlácholil. „Světla hoří v oknech mnoha domů.“
„Matce se podařilo město sjednotit,“ připustila Triela a zpomalila nervózní krok.
„Ale vy máte pořád obavy,“ pokračoval žoldák. „A potřebujete informace, abyste se mohla připravit na důsledky.“ Jarlaxl se nedokázal ubránit krátkému, ironickému zasmání. S Trielou byli dlouhá léta nepřáteli, nevěřili si – z dobrého důvodu! A teď ho potřebovala. Jako kněžka žila v ústraní, daleko od klepů ve městě. Obvykle si informace zajišťovala modlitbami k Pavoučí královně, ale bylo čím dál zřejmější, že Lloth konání Matrony Baenre posvětila, takže Triela doslova tápala v temnotách. Potřebovala špeha a v Menzoberranzanu se Jarlaxlovi a jeho síti zvědů Bregan D’aerthe nikdo nevyrovnal.
„Potřebujeme se navzájem,“ připomněla Triela významně a obrátila se k žoldákovi. „Matka velmi riskuje, to je jasné. Pokud selže, kdo se asi ujme trůnu vládnoucího rodu?“
Pravda, přiznal Jarlaxl tiše. Triela, nejstarší dcera rodu, byla bezpochyby následnicí Matrony Baenre a jako Matrona mistra Arach-Tinilithu byla po osmi Matronách matkách vládnoucích rodů nejmocnější osobou ve městě. Ale v Menzoberranzanu sloužily zákony jen k tomu, aby ukryly naprostý chaos, a moc se přesunovala stejně rychle jako tekoucí láva.
„Zjistím toho co nejvíce,“ slíbil Jarlaxl a vstal. „A vše vám povím.“
Triela věděla, že jí lstivý žoldák neříká tak docela pravdu, ale přijala jeho nabídku.
O chvíli později už se Jarlaxl svobodně procházel širokými, křivolakými ulicemi Menzoberranzanu a míjel pozorné a dobře vyzbrojené stráže, které postávaly na stalagmitech a na balkónech mnoha stalaktitů. Žoldák se ničeho neobával, jeho širák totiž všem oznamoval, kdo je, a žádný rod netoužil po konfliktu s Bregan D’aerthe. Byla to tajná skupina, jejíž velikost dokázal jen málokdo ve městě odhadnout, a základny měla ukryté ve výklencích a puklinách ve zdech obrovské jeskyně. Její pověst však znali všichni. Vládnoucí rody ji tolerovaly a většina drowů by Jarlaxla zařadila mezi nejmocnější menzoberranzanské muže.
Jarlaxl byl tak klidný, že si upřených pohledů nebezpečných stráží ani nevšiml. Soustředil se na své myšlenky a snažil se rozluštit, co se mu Triela během schůzky vlastně snažila naznačit. Plán na dobytí Mitrilové síně zněl slibně. Sám Jarlaxl pronikl do trpasličí pevnosti a prohlédl si její obranu. Byla dobrá, ale tváří v tvář síle drowské armády ubohá. Až Menzoberranzan dobude s Matronou Baenre v čele Mitrilovou síň, Lloth bude velmi spokojená a rod Baenre se ocitne na vrcholku slávy.
Matrona Baenre bude mít svůj odkaz, jak to nazvala Triela.
Na vrcholku moci? Ta myšlenka se Jarlaxlovi zadrhla v mysli. Zastavil se vedle Narbondelu, velkého časového sloupu, a po ebenové tváři se mu rozlil široký úsměv.
„Na vrcholku moci?“ zašeptal nahlas.
Jarlaxl konečně pochopil Trielin neklid. Obávala se, že matka může překročit hranice, že kvůli dalšímu zisku riskuje celé své impérium. Jarlaxl situaci dobře zvážil a napadla ho ještě jiná možnost. Co když Matrona Baenre uspěje? Co když dobude Mitrilovou síň a porazí Třpytivé Skaliště? Jací nepřátelé pak Menzoberranzanu zůstanou? Co udrží křehkou hierarchii města?
A proč vlastně bylo Třpytivému Skališti, sídlu nepřátel, po celá staletí dovoleno existovat tak blízko u hranic Menzoberranzanu? Jarlaxl znal odpověď. Věděl, že gnómové nevědomky drželi menzoberranzanské rody pohromadě. S nepřáteli tak blízko musely zůstat rozbroje uvnitř drowské společnosti pod kontrolou.
Ale Matrona Baenre teď plánovala rozšířit svoji říši nejen o Mitrilovou síň, nýbrž také o sídlo protivných gnómů. Triela se nebála porážky drowů. A neobávala se ani aliance s malou kolonií illithidů. Měla strach z toho, že matka uspěje a získá svůj odkaz. Matrona Baenre byla letitá dokonce i na drowské poměry a Triela byla následnicí rodového trůnu. V tuto chvíli to představovalo pohodlnou pozici, ale pokud by obsadili Mitrilovou síň a Třpytivé Skaliště, byla by mnohem nejistější a nebezpečnější. Zbavili by se společného nepřítele, který udržoval rody na uzdě, a Triela by se musela obávat i povrchového světa daleko od Menzoberranzanu a pomsty spojenců Mitrilové síně.
Jarlaxl věděl, po čem Matrona Baenre touží, ale teď ho napadlo, co má asi za lubem Lloth, když plány seschlé stařeny podporuje.
„Chce rozpoutat chaos,“ rozhodl se nakonec. V Menzoberranzanu panoval už velmi dlouho klid. Rody spolu sice bojovaly, to bylo nevyhnutelné – vládnoucí rody Do’Urden a DeVir byly dokonce vymazány ze světa – ale obecná struktura města zůstávala pevná a neměnná.
„Jak zábavné,“ prohlásil Jarlaxl nahlas. Tušil, že Lloth chce nastolit nový pořádek, vyčistit a obnovit město, které už ji znudilo. Už se nedivil, že si Triela, která měla matčin odkaz zdědit, dělala takové starosti.
Holohlavý žoldák miloval intriky a chaos. Zasmál se a pohlédl na Narbondel. Žár sloupu téměř vyhasl, což naznačovalo, že v Temných říších nastala noc. Jarlaxl se s klapotem podpatků vydal ke Qu’ellarz’orlu, náhorní plošině u menzoberranzanské východní stěny, kde stálo sídlo nejmocnějšího městského rodu. Nechtěl přijít pozdě na setkání s Matronou Baenre, které se chystal podat hlášení o své „tajné“ schůzce s její nejstarší dcerou.
Jarlaxl přemýšlel, kolik toho má seschlé stařeně říct a jak slova nejlépe překroutit ve svůj prospěch.
Skutečně miloval intriky.

  • překlad: Kateřina Niklová
8. října 2008, R. A. Salvatore

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).