Akademův živel, Kodex Alera 2 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Jim Butcher
 |
Obyvatelé Alery po staletí využívali živly, elementální bytosti země, vzduchu, ohně, vody, dřeva a kovu, aby bránili svou zem před cizími nepřáteli. Ale žádný z nich je nedokáže uchránit před nebezpečím, jež bují v jejich řadách. Vladaře oslabil zákeřný útok, vedený Kanimy za mořem. Pokud zemře, krvavá občanská válka o trůn bude nevyhnutelná. Takže je na Tavim, aby mařil pokusy o atentát a odhalil zrádce v kruzích vladařových špionů. Osud Alery závisí na jediném chlapci, který nemá žádný živel, jenž by si mohl přivolat na pomoc.
Stáj na Isanině dvorci naplnila mračna zvířeného prachu, když obrovský trám padl k zemi. Sluneční paprsky, prodírající se tu a tam štěrbinami ve střeše, se proměnily v měkké, zlatavé pruhy světla. Isana zírala na ten ohromný kus dřeva na podlaze. Zlomil se a zřítil bez jakéhokoliv předchozího varování, jen pár okamžiků poté, co vešla dovnitř nakrmit zvířata. Kdyby byla otočená na jinou stranu, kdyby byla jen o trošku pomalejší, ležela by teď mrtvá společně s rozdrcenými, zakrvácenými tělíčky dvou slepic, které takové štěstí neměly. Roztřásla se zděšením.
Její první myšlenka patřila lidem, které měla svěřené. Co kdyby někdo z nich byl tady nebo na půdě? Nedusijživly, co kdyby si tady hrály děti? Isana přivolala vlastní živel a díky svým schopnostem a za pomoci Rill začala propátrávat vzduch stodoly. Ta ale byla prázdná.
Což byl pravděpodobně účel, pomyslela si a náhle jí došlo, proč se ta nehoda stala právě teď. I když se stále klepala, vstala a přešla ke spadlému trámu, aby si ho prohlédla.
Jeden jeho konec byl ulomený, trčely z něj rozeklané dřevěné ostny a třísky, ten druhý byl mnohem hladší, skoro jako by ho někdo uřezal pilou. Ale kov se dřeva nikdy nedotkl, lámalo se a práchnivělo, jako by ho napadla armáda termitů. Živlovláda, pomyslela si Isana. Někdo úmyslně použil moc živlů.
Žádná nehoda. Tady rozhodně nešlo o nehodu.
Někdo se ji pokusil zabít.
Isana si najednou mnohem citelněji začala uvědomovat, že je ve stáji sama. Většina lidí ze statku teď pracovala venku na polích, zbývalo jim jen pár dalších dní, aby zorali a zaseli, a pastýři měli plné ruce práce s rozmnožovacími cykly zvířeny. Pomáhali na svět jehňatům, telatům, kůzlatům a dvěma gargantím mláďatům. Dokonce i kuchyně, které byly z budov statku stájím nejblíže, teď zely prázdnotou, protože ženy připravující jídlo pro ostatní měly samy chvilku času najíst se v hlavní síni.
Zkrátka bylo dost nepravděpodobné, že by někdo uslyšel trám spadnout, a ještě nepravděpodobnější, že by někdo uslyšel, kdyby volala o pomoc. Isana si na okamžik zoufale přála, aby s ní ve dvorci žil ještě pořád její bratr. Ale Bernard už tu nebyl. Bude se o sebe muset postarat sama.
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila, a pak překonala těch několik kroků, dělících ji ode zdi, a odtamtud z háku zasazeného do trámu sundala vidle. Vzala je do ruky, jak nejtišeji to šlo. Rill nepřestávala pročesávat stodolu kvůli známkám cizí přítomnosti. Živlovláda nebývala úplně precizní. I kdyby se skrýval poblíž vrah, pokud měl od své práce dostatečný odstup, nevyzařovalo by z něj tolik emocí, aby je Rill mohla zachytit. Ale bylo to lepší než nic.
Pokud to bylo potřeba a kolem bylo dost vegetace, která se dala zužitkovat jako materiál, dřevovládci dokázali využít moc živlů, aby skryli svou přítomnost před očima ostatních. Na jejich rozkaz stromy přesouvaly stíny, tráva se kroutila a zvlnila, aby je kryla, a jejich živel zvládal vytvořit jemné iluze světla a stínů, které je skryly i před očima toho nejpozornějšího a nejopatrnějšího člověka. A ve stodole byl skoro až po kotníky nastlaný rákos, aby tu během zimy bylo teplo.
Isana po několik okamžiků nehnutě a tiše stála na místě. Vyčkávala, jestli se neobjeví známky cizí přítomnosti. Trpělivost jí mohla být jen ku pomoci. Nebude trvat dlouho, než dvorec ožije lidmi vracejícími se z polí na oběd. Útočník, pokud tu vůbec nějaký je, by ji určitě už napadl, kdyby si myslel, že je zranitelná. Nejhorší věcí by bylo ztratit hlavu a zbrkle se vrhnout do nepříliš promyšleného útoku.
Venku se k dvorci blížilo dunění kopyt v rychlém tempu, někdo projel na koni branou. Zvíře zaržálo, chvíli podle zvuku přešlapovalo na místě a pak vzduchem zazněl hlas mladého muže: „Zdravím dvorec! Zemanko Isano?“
Isana na okamžik zadržela dech, pomalu vydechla a lehce se uvolnila. Někdo přišel. Nechala vidle klesnout a vydala se ke dveřím, kterými dřív vešla.
Pak se za ní ozval tichý, dutý zvuk a kulatý oblázek se odkudsi odrazil a zapadl do slámy. Rill ji náhle varovala před vlnou paniky, která přišla z místa hned za ní.
Isana se otočila, instinktivně zdvihla vidle a spatřila velmi slabou siluetu kohosi ukrytého v polostínu stodoly. Zableskla se ocel, něco jí horce sjelo po boku a pak ucítila, jak se zuby vidlí tvrdě zakously do živého masa. Spolkla zaječení vyděšené a vyzývavé zároveň, celou svou vahou se opřela do násady a zatlačila tvrdě dopředu. Dotlačila útočníka zády k jedněm z těžkých dveří stáje pro koně a pak ucítila do nejmenšího detailu náhlý výbuch bolesti, překvapení a neskrývaného děsu, který vyšel z útočníka.
Vidle se prudce zabodly do dřevěných dveří a živlovládné krytí útočníka zakolísalo a zmizelo.
Na chlapce byl už moc starý, ale ještě mu pár let chybělo, aby ho někdo mohl označit za muže. Zdálo se, že je v nejnebezpečnějším věku, kdy se síla, schopnosti a sebevědomí snoubí s naivitou a idealismem. V tomhle období se dali mladí muži vycvičení v boji a násilí snadno zmanipulovat, aby výcvik zužitkovali s brutální účinností… a bez zbytečných otázek.
Nájemný vrah se na ni na okamžik upřeně díval s rozšířenýma očima, ve tváři už byl pobledlý. V ruce s mečem mu zacukalo. Upustil zbraň, zvláštní meč s čepelí zakřivenou o něco víc než u běžnějšího gladia. Pokusil se zuby vidlí odstrčit, ale v prstech už neměl žádnou sílu. Jeden z ocelových zubů musel přerušit cévu v jeho břiše, usoudila, část její mysli teď pracovala s chladným odstupem. Jedině to by ho dokázalo zneškodnit tak rychle. Jinak by byl schopný znovu se po ní ohnat mečem, i kdyby byl zraněný.
Ale další její část cítila, že by nejraději kvílela čirým utrpením. Pouto s Rill bylo příliš otevřené a příliš silné, aby ho mohla jen tak uzavřít nebo ignorovat. Všechny pocity jejího útočníka jí pronikaly do myšlenek s jednoduchou, agonickou jasností. Cítila ho, tu strašnou bolest jeho zranění, jeho paniku a zoufalství, jak si uvědomil, co se stalo, a že nedokáže svému osudu uniknout.
Cítila jeho mysl i ve chvíli, kdy strach a bolest ustoupily pocitu mdlého, rozčarovaného překvapení, tiché lítosti a moři těžké únavy. Zpanikařila a stáhla smysly od mladého muže, v myšlenkách křičela na Rill, ať přeruší spojení mezi nimi a mladým zabijákem. Skoro se rozvzlykala úlevou, když se jeho pocity vytratily a ty její zase nabyly vrchu. Zadívala se mladíkovi do tváře.
Na okamžik k ní vzhlédl. Měl oči barvy vlašských ořechů a drobnou jizvu nad levým obočím.
Ztratil vládu nad tělem, to se sesulo a vlastní vahou uvolnilo vidle ze dveří. Pak mu hlava klesla dopředu a maličko na stranu. Oči mu znehybněly. Isana se chvěla a pozorovala, jak umírá. Když bylo konečně po všem, zatáhla za násadu vidlí. Nechtělo se jim z těla ven, musela se zapřít jednou nohou o mladíkův hrudník, aby je zvládla vytáhnout. Když se konečně uvolnily, z děr v břiše se mrtvému líně vyvalily pramínky krve a stékaly dolů. Padl na bok, skelné oči stále upřené na Isanu.
Zabila mladého muže. Zabila ho. Nemohl být o moc starší než Tavi.
Bylo toho na ni moc. Padla na kolena a obrátil se jí žaludek. Zjistila, že upřeně pozoruje podlahu stájí a třese se po celém těle, zatímco ji oblévaly vlny znechucení, nenávisti a strachu.
Ve stáji se ozvaly kroky, ale to v té chvíli šlo mimo ni. Jakmile se jí žaludek přestal bouřit, Isana si lehla na bok. Ležela tam s očima zavřenýma i ve chvíli, kdy do stájí zamířili lidé, a byla si jistá jen jedinou věcí: Kdyby ho nezabila, on by jistě zabil ji.
Někdo s dostatkem zdrojů a kontaktů si najal profesionálního zabijáka. Chtěl ji mrtvou.
Zavřela oči, příliš unavená, aby zvládla ještě něco víc, spokojeně ignorovala ostatní okolo a nechala temnotu, ať ji zbaví strachu a utrpení.
- Jim Butcher: Akademův živel (Kodex Alera 2)
- Fantom Print, prosinec 2013
- překlad: Hana Šimečková
- obálka: Steve Stone
