Abbey Road, Josef Pecinovský
 |
Nakladatelství Triton pokračuje i nadále ve velice chvályhodném mapování pro současnou generaci čtenářů polozapomenutých, ale ve své době klíčových děl české fantastiky. Povídková sbírka Abbey Road Josefa Pecinovského sice nebyla zařazena do stejné edice jako třeba Kmínkova Utopie, nejlepší verze, ale i tak je na první pohled patrné, jak mnoho mají obě knihy společného.
Především je to alegorická snaha popsat neradostnou realitu Československa končící éry socialismu. Uchopit a do fantastické podoby převést depresivní pocity, jež doba totalitního režimu přinášela. A pochopitelně touha vykřičet, v jakém Absurdistánu jsme to vlastně museli žít.
K obdobnému cíli se ale Kmínek a Pecinovský vydali oba zcela jinou cestou. Východiskem Pecinovského sbírky se stalo album skupiny The Beatles Abbey Road. Podle názvu každé z písniček, které na něm jsou, autor napsal jednu povídku. Tu více, tu méně se protínající se samotnými The Beatles (snad nejvíce v Toužím po tobě, jejíž mírně psychedelický děj je z názvů beatlesovských písniček poskládaný celý; případně v Maxwellově stříbrném kladívku, kde poslech této skladby přesouvá člověka do alternativního světa a do reality se vrací pouze jeho dva roky starý otisk), někdy opravdu jen s využitím názvu té které písně, případně rozvedením klíčového verše.
Jedná se tedy o knihu na svou dobu (vyšla poprvé vzhledem k obsahu až na počátku devadesátých let, valná většina povídek ale vznikala v letech osmdesátých) nevídanou, neboť koncepční, v níž je sedmnáct povídek stejně jako na písňovém albu rozděleno na dvě strany a epilog.
Co se týče samotných příběhů, čtenář zde až na výjimky (mírně čapkovská Nikdy mi nedáváš peníze, v níž si český vesničan pomocí vidlí vyrobí televizní anténu s dosahem do všech možných historických období; nebo už zmiňované Maxwellovo stříbrné kladívko) neobjeví Kmínkův sarkasmus a ironii, ale povětšinou dobrodružné, akcí nabité příběhy, odehrávající se v různých typech antiutopií, v nichž dominují zcela nehrdinští, bezmocní hrdinové. Ti jsou, ač zcela nevinní, vláčeni okolnostmi nebo všemocným zrůdným totalitním systémem, nad kterým nemohou zvítězit, k útrpné rezignaci a apatii, a někdy dokonce i zcela zbytečně zemřou (Všichni sem!, Plastiková Pamela, Vlezla koupelnovým oknem, Zlatý spánek).
Nejlepšími povídkami, v nichž Pecinovský použil toto schéma, jsou určitě obě kdysi dávno oceněné Cenou Karla Čapka – Nos to závaží a Její Veličenstvo – a také „pinocchiovská“ Něco, ve které je hlavní hrdina nucen řešit existenční problémy tím, že se jeho mysl nedobrovolně stane součástí hračky, vystavené absolutní zlovůli rozmazleného a sadistického dítěte.
V Nos to závaží nejsou odsouzení lidé trestáni vězením, ale zvýšením své aktuální váhy často o několik desítek kil. Tento na první pohled humánní způsob trestu je ale ve skutečnosti nejhorším možným očistcem, protože odsouzenci musejí před společností své stigma skrývat a chovat se tak, jako kdyby vážili pořád stejně. Což je pro těla nezvyklá na takovou zátěž opravdový problém.
A v povídce Její Veličenstvo je zase svět proměněn na obrovitý úl, v němž je většina lidí degradována na úroveň obyčejných trubců sloužících nepočetné kastě Vyvolených. Povídka byla posléze zapracována do románu Plástev jedu, který nedávno vyšel jako součást edice Pevnost a budu se mu věnovat v samostatné recenzi.
Sbírku Abbey Road je nutné chápat především jako dokument své doby. Mnohé texty obstojí i dnes, jiné tu neskutečnou propast, která jejich napsání dělí od současného vydání, nepřekonaly a zastaraly až k samé hranici čitelnosti. Ne, to není o řemeslu, to má Pecinovský zvládnuté skvěle, i když by se mu jistě dala vyčíst přílišná zdobnost při vyjadřování, a to jak v popisech, tak v dialozích, která jinak svižný děj povídek brzdí. Je to o žánru jako takovém. Josef Pecinovský se pouze stal podobnou obětí totalitní zvůle reálného socialismu jako mnozí jeho hrdinové. A ztráta kontaktu se světovými trendy fantastiky, která vedla k zastarání jeho povídek, je konkrétně u něj patrná místy až příliš.
Přes tyto výtky si myslím, že Abbey Road zcela nezpochybnitelně patří ke zlatému fondu naší moderní fantastiky. Tak jako třeba Babička nebo Tylovy hry jsou součástí zlatého fondu české literatury obecně. Je totiž – nyní již nesmírně vzdáleným – světýlkem na začátku tunelu, počátkem žánrového národního obrození v české fantastice, jež minimálně ve sci-fi trvá bohužel dodnes.
- Josef Pecinovský: Abbey Road
- vydal: Triton, Praha 2006
- obálka: Milan Fibiger
- 392 stran / 239 Kč