Případy hejtmana Ambrože, Ondřej S. Nečas
 |
Po roce se na Fantasyi vracíme k jedné z nejzajímavějších knih, které se na poli české fantastiky urodily, Případům hejtmana Ambrože od Ondřeje S. Nečase. A protože se jedná především o detektivky, podíváme se na obě novely právě z tohoto hlediska.
Těší mě, že mohu na tomto místě doporučit opravdu dobrou detektivku, navíc z pera českého autora, což mě těší o to víc, že takových se neobjevuje zrovna moc. Nevadí vám, doufám, že mezi strážníky je golem a vyšetřovatelkami například víly?
První z případů hejtmana Ambrože, Svědectví stínů, začíná nenápadně: Víla Liliana a bojovnice Jasina se při pátrání po zlodějích, kteří vykradli skladiště, připletou k hospodské rvačce. Na první pohled „obyčejná“ šarvátka se dostane do zcela jiného světla, když je o několik hodin později jeden z jejích aktérů úkladně zavražděn. A jak s tím vším souvisí tajemná smrt kněze přímo v bludovském chrámu?
Po takřka tradiční detektivce přináší druhá novela, Dračí hra, variaci na módní téma současné krimi literatury: thrillerovou honičku na sériového vraha, který vraždí opravdu krutým a rafinovaným způsobem. Hejtman Ambrož, jemuž jsou určeny vzkazy vyšinutého zloducha, má málo času. Pokud se mu podaří hru, kterou pro něj tajemný Drak připravil, vyhrát, může snad poslední oběti ještě zachránit život.
Bludov je místo na pomezí dvou světů. Plasticky vykreslené středověké město se nachází na hranici lesa Stříbroboru obývaného skřítky či vílami. Reálný svět se v něm tak prolíná se světem nadpřirozeným. Podobně se dělí i o dvě časové roviny, středověkou a současnou. Historii odpovídá způsob života, zbraně či metody inkvizitora, z doby o několik století pozdější vycházejí celní předpisy, policejní laboratoř nebo třeba přístup k ošetřování zraněných. Takto smíchaný fantastický svět vytváří nápaditý podklad pro inteligentní detektivní linku.
Je asi jen málo lidí, které vůbec nezajímají záhady, povětšinou spojené se zločinem. Proto se tak daří literatuře či filmům, v nichž jde o nějaké tajemství. Kolik jen krimi seriálů najdeme každý den v programu televizních stanic – a kolik dalších luští záhady spojené s mimozemšťany či paranormálními jevy! Detektivní zápletka úspěšně láká čtenáře (diváky) děl romantických, historických, sci-fi, fantasy i „vážné“ literatury.
Pravidla, která by měla poctivá detektivka dodržovat, jsou daná už desítky let. Za tu dobu se je tvůrci snažili přizpůsobit různým žánrům, často až „znásilnit“ ve snaze o originalitu, porušit, aby zaujali. Málokomu se podařilo vytvořit díla, která dosáhnou oblíbenosti a úspěchu jako detektivní romány z dílny klasických tvůrců. Ocenění se častěji dočká ten, kdo vytvoří originální variaci při zachování všech prapůvodních ingrediencí či záměrným obcházením jen některého z pravidel v neporušeném rámci všech ostatních. Doba se změnila, ale detektivka stále potřebuje detektiva, kterému to prostě „pálí“ více než tomu, kdo ji čte.
Jiná je odnož „policejního“ románu, kde se namísto hádanek a hříček s logikou ve vymyšleném světě sledují realistické postupy vyšetřování. Pochopitelně, i tyto dvě odnože už byly nesčetněkrát zkříženy. Také autor Ambrožových případů si bere od každé něco. A dělá to dobře.
Předně: dodržuje všechna pravidla detektivky, snad až na vyloučení nadpřirozených faktorů, což už vyplývá ze samotné podstaty světa fantasy. Navíc ony nadpřirozené vlivy nehrají při rozluštění případu zásadní rolí. Tou je dedukce „velkého detektiva“, v tomto případě pochopitelně hejtmana Ambrože.
Tomu zdárně sekunduje hned několik „watsonů“, kteří svému šéfovi shánějí a dodávají potřebné stopy. Na rozdíl od Nerona Wolfa, kterému se musejí všechny informace doručit až do kanceláře, Ambrož Zátka se do vyšetřování zapojuje osobně. Je znát, že autor si oblíbil příběhy historického detektiva soudce Ti, což se promítá do vylíčení života města i do dějové linky.
Další vyšetřovatelé – víla Liliana, bojovnice Jasina, strážníci Žitko a Hlavatka – jsou více než jen shromažďovateli a doručovateli informací. Každý pracuje na svém úkolu, neboť zpočátku se zdá, že jde o několik případů, které spolu nesouvisejí. To zase nabízí srovnání s příběhy 87. revíru Eda McBaina a jeho sborem detektivů. I mezi bludovskými pátrači si může každý vybrat svého favorita.
Většina výše řečeného se sice vztahovala ke Svědectví stínů, ale v rámci daných pravidel vytvořil Nečas dva příběhy, které přinášejí vše, co čtenář od tohoto druhu oddechového čtiva očekává. Napětí, které s přibývajícími stránkami stále více nutí přečíst „ještě jednu“. Zručně vytvořenou a vypointovanou zápletku. Atmosféru (ne)skutečného středověkého města zahaleného po vraždách do pochmurné nálady, jež působí skutečněji než v některých detektivkách na reálném historickém podkladě. Humor a samozřejmě též trochu romantiky.
Psychologické vykreslení většiny postav není potřeba. O každé víme přesně tolik, kolik si vyžaduje děj, o jejich osobním životě se nedozvíme většinou nic. Ovšem třeba Jasinin příběh je slibnou perlou v nejlepších tradicích žánru. Koření dodávají vytříbené akční scény. Výstižné popisy čtenářově obrazotvornosti skýtají precizní podklady a přitom neruší dějový tah.
Abych to shrnul: Doufám, že o Případech hejtmana Ambrože budu brzy moci hovořit jako o „prvních dvou“.
- Ondřej S. Nečas: Případy hejtmana Ambrože
- vydal: Klub Julese Verna Praha 2006
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 365 stran / 215 Kč
