Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Sirotčinec ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, 24.10. bude v brněnském Arrakisu otevřeno do 14:00. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Sirotčinec, Robert Buettner

Buettner Robert: Sirotčinec

V předmluvě se autor Robert Buettner přiznává k obdivu k dílům Roberta Henleina a Joe Haldemana. Inspirace dílem prvního jmenovaného je znát z každé stránky. Nikoliv brouci, ale slimáci, nikoliv z jiné galaxie, ale z Ganymedu bombardují zemí kinetickými projektily, aby způsobili pseudojadernou zimu a přiblížili tak prostředí panující na Zemi svým ekologickým požadavkům.
Obyvatelé Země se však brání, muži i ženy jsou odváděni do armády, aby každý přispěl svou silou k eliminaci následků útoku mimozemských nepřátel. Hlavní hrdina Jason se do armády dostává víceméně proti své vůli, kdy stát se vojákem pro něj představuje tu nejlepší ze špatných voleb (na rozdíl od Henleina, pro kterého je vstup do armády nejlepší možnou volbou a vysvětluje to filosofií svého pohledu na svět). Přichází výcvik, k němuž Jason přistupuje víceméně cynicky, s pohrdáním. Dostává se však do péče svých nadřízených, kteří, ač se tak na první pohled netváří, mu de facto nahrazují rodinu, o kterou přišel při bombardování.
Jason při výcviku projeví zvláštní schopnost pro odhalování věcí nezjistitelných přístroji (viz Henlein) a i díky tomu nakonec zůstává ve vojenské službě, přestože kvůli jeho chybě zahynul jeden z jeho spolubojovníků. Pak následují dvě mise, měsíční – informativní a následně ganymedská – likvidační, kdy deset tisíc mužů a žen pěchoty má vybojovat lidstvu právo na život.

Kdo touží po military science fiction respektující přírodní zákonitosti našeho světa, moderní vojenskou taktiku a technologie, bude zklamán. Autor o astronomii a kosmické technice ví jen málo, a přestože byl voják, použil svých vojenských znalostí také jen v minimální nutné míře.
Pokud ale někdo hledá space operu tradičního typu (ne new space operu) odehrávající se ve válce, má rád rychle plynoucí příběh s hlavním hrdinou odlišným od okolí a snažícím se přežít v prostředí, které životu nepřeje, bude spokojen.

Teď pár nesrovnalostí pro milovníky hard military.
Hned první věta knihy Na orbitě Jupitera je slunce jen malá světlá tečka. je nepravdivá. Slunce není při pohledu z Jupitera tečka, ale jasný kotouček, viz jeho úhlová velikost ze vzdálenosti cca 5 AU asi 6× převyšující úhlovou rozlišovací schopnost lidského oka. Autorem udávaná vzdálenost pět set miliónů kilometrů mezi Ganymedem (Jupiterem) a Zemí je také nesprávná. Tento údaj se vzhledem k rozdílné oběžné době obou planet okolo Slunce mění v rozmezí 900 – 588 miliónů kilometrů (přibližné údaje). Existenci startovacích oken pro výpravy k jiným planetám vůbec pomíjí. Země se kolem Slunce pohybuje rychlostí cca 30 km/s a je rozdíl, jestli raketě udělí počáteční impuls správným, nebo opačným směrem. Záblesk exploze, zemětřesení, tlaková vlna po dopadu meteoritu se v knize šíří v těsném odstupu, i když rychlost šíření světla, seismických vln a tlakového rázu v ovzduší je řádově rozdílná. Technologie obrany Země – odrážení dopadajících projektilů je také velmi diskutabilní vzhledem k jejich kinetické energii. Dalo by se pokračovat dlouho, jen na závěr – dopravit deset tisíc bojovníků za šest set dní i s výzbrojí na Jupiter je v kosmické lodi s motorem na chemické bázi nemožné. Nemluvě o absurdním zákazu sexu mezi smíšenou posádkou, který byl nakonec stejně zrušen. To byli všichni plánovači mise omezení puritáni?

Je škoda, že autor fyzikální a astronomickou realitu naprosto pomíjí, poněvadž tak ubírá o údernost svůj realistický styl vyprávění, který je ještě zvýrazněn poznatky překladatele pod čarou.

V Sirotčinci je však jádro vymykající se jen válečnému dobrodružnému příběhu a toto jádro se týká války samotné. Úvodní citát z fragmentu dopisu nalezeného na omažské pláži ve spojitosti s myšlenkou autora vytvořit úderné komando s minimální pravděpodobnostní přežití právě z lidí, kteří ztratili všechny své blízké, vzbuzuje mrazení v zádech. A pak, přestože autor armádu obdivuje a stejně jako Henlein si myslí, že je představitelem – nositelem těch správných hodnot, umírání je umírání, a to on nijak nezastírá. A pěchota byla vždy tou nejlacinější potravou pro děla…
Osobně nechci do žádné války, přespolní, meziplanetární ani mezihvězdné, a už vůbec nechci být pěšákem…

  • Robert Buettner: Sirotčinec
  • vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
  • přeložil: Jiří Matyskiewicz
  • obálka: Marek Hlavatý
  • 320 stran / 189 Kč
15. června 2007, Miroslav Žamboch

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Sirotčinec

Sirotčinec
  189 Kč