Století páry, Petr Schink
 |
Mladý spisovatel Petr Schink upoutal poprvé výrazněji pozornost před čtyřmi lety povídkovou sbírkou Špinavá práce, drsnými gangsterskými příběhy z alternativních Spojených států poloviny dvacátého století, kde nedostatek paliv rozložil společnost. Ve stejném roce se autor zapsal i do análů agenta JFK, když v Kalibru .45 nechal svého hrdinu prožít dobrodružství plné svištících kulek, stetsonů a koltů zavěšených proklatě nízko u pasu. Pušky a pistole vůbec patří ke standardní výbavě většiny protagonistů Schinkových textů a nutno říci, že ruční palné zbraně jeho postavy používají rády a často.
Nejinak je tomu i u hrdiny autorovy nejnovější knihy Století páry. Fastynger van Hauten nosí v podpažních pouzdrech hned dvě opakovací pistole systému Sterlinger. V každé má šest olověných argumentů, kterým se jen velmi těžce odporuje. A používá je s ďábelskou zručností. Jak by také ne, když v tom má dlouholetou praxi. Fastynger je totiž jeden z nejlepších nájemných pistolníků své doby a většinou si nemůže stěžovat na nedostatek práce. Jenže co je mu platné, že umí skvěle tasit a ještě lépe střílet, když se většinou zaplete s těmi nesprávnými lidmi, takže mu se železnou pravidelností jde o kejhák a z jeho zaměstnavatelů se mnohdy stávají nejzarytější nepřátele.
Přitom on sám by na sebe raději příliš neupozorňoval. Úřady v Lughos Stadtu, hlavním městě císařství, na jeho dopadení vypsaly pořádně tučnou odměnu. Vzhledem k tomu, že svým činem ve městě prakticky odstartoval nelítostnou válku mezi industriály a metafyziky a způsobil tak nevyčíslitelné škody na osobách a majetku, není se vlastně ani čemu divit. Ovšem ani na venkově není zrovna teď příliš bezpečno. Zdá se, že trolové a ostatní výplody císařské Líhně, produkované coby živé stroje a otroci, se vzbouřili a obrátili zbraně proti svým majitelům. Začíná brutální válka, v níž jde o přežití lidské rasy. A tady se budou van Hautenovy sterlingerky víc než hodit…
Ve Století páry zavádí autor čtenáře do fascinujícího světa, balancujícího na hranici mezi metafyzikou a vědecko-technickým industrialismem. Soužití těchto dvou odlišných principů ovšem není ani zdaleka ideální, a proto se tu vyskytuje spousta problémů a omezení. Na jedné straně se rozvíjí průmyslová revoluce symbolizovaná parními stroji, mechanickými udělátky a kouřícími továrnami a do opozice proti ni se staví síly mnohem mystičtější a nepochopitelnější povahy, tajemné energie, nadpřirozené jevy a tvorové jako upíři a vlkodlaci. Zahrávat si s jedním či druhým přitom může být smrtelně nebezpečné, ale také neobyčejně výnosné. Van Hauten o tom ví své.
On sám je dalším z řady osamělých vlků, kteří nemají nikde stání a jsou nuceni neustále putovat dál a dál. Jen je mnohem pragmatičtější, otrlejší a vychytralejší než většina z jeho kolegů hrdinů. Proto také dává před altruismem přednost vlastnímu zisku a místo (z jeho pohledu) nevýnosné pomsty, či ještě méně přínosné pomoci slabým a pokořeným, dobře placené práci třeba i na druhé straně barikády. Tedy, abychom byli přesní, rád by si myslel, že se řídí touto filozofií. Jenže skutečnost je trochu jiná. Fastynger van Hauten sice není takovým klaďasem jako třeba Žambochův Koniáš, ale i on má světlé chvilky. A také jakýsi kodex chování a jednání, který většinou dodržuje. Takže pokud ho někdo podrazí, většinou si to pořádně odskáče.
Schink koncipoval Století páry jako sled provázaných povídek, jejichž spojovacím motivem je sám hlavní hrdina. Základní osovou linií je jeho boj v řadách svérázné armádní jednotky kdesi na konci světa proti armádě trolů a dalších zmutovaných produktů Líhně, přičemž jednotlivé úseky této krvavé války jsou oddělovány jeho vzpomínkami na minulost. Čtenář se tedy o něm dozvídá postupně více a více, přičemž je mnohdy docela překvapen, kam všude se van Hauten dostal a koho zná. Jsou tu zajímavé sekvence z císařské Líhně, salonů vyšší společnosti, doupat zločinců i dech beroucí scény akcí v upírské hrobce či průjezdu lesem stiženým kletbou.
Zajímavý svět plný originálních lokací a netradiční pojetí hrdiny jsou hlavními taháky Schinkova povídkového románu. Jeho děj se odvíjí v rychlém tempu, je našlapaný akcí a nechybí tu ani napětí či zvraty. Přestože jsou texty vedeny v jedné, přímočaré linii, soustřeďující se na hlavní postavu, nabízí překvapivě košatý a barvitý příběh, laděný do temných tónů. Svůj podíl na poutavosti má i styl vyprávění, který je veden z pohledu hlavního hrdiny. Van Hautenovy otevřené komentáře, v nichž nešetří nikoho a nic, jsou příjemným osvěžením poměrně zdařilé knihy. Doufám, že Století páry nebylo posledním van Hautenovým výstupem a setkáme se s ním ještě někdy později. Určitě by si zasloužil plnokrevný román. A Petr Schink na něj rozhodně má.
- Petr Schink: Století páry
- obálka: Jan Doležálek
- vydal: Triton, Praha 2010
- 292 stran / 228 Kč
