Krevní pouto, Patricia Briggsová
 |
Podruhé se setkáváme s Mercy Thompsonovou, automechaničkou a ženskou do nepohody. Zatímco v Měsíční písni zachraňovala alfu vlkodlaka a jeho dceru, tentokrát se snaží přijít na stopu černokněžníkovi, který stojí za vlnou násilí v celém Tri-Cities.
První díl měl pozvolný rozběh, teď vše běží na plný plyn už od první kapitoly. Upír Stefan žádá Mercy o protislužbu. Hodila by se mu její schopnost proměny v kojota a odolnost upírské magii. Jde totiž navštívit nového upíra ve městě a tuší, že by schůzka nemusela dopadnout dobře. Littletona ale těžce podcení. Démonem posedlý černokněžník, který byl navíc proměněn v upíra, je nad jeho síly. Ze schůzky s ním naštěstí odchází oba celí, ale jen o vlásek. Mercy je značně potlučená a Stefan má pozměněnou paměť.
Paní upírů Marsilie si Stefana povolává na kobereček (do křesla pravdy) a Mercy svědčí v jeho prospěch. Stefan je však stejně nakonec potrestán. A trest? Maličkost. Musí najít a zneškodnit Littletona. Vlkodlaci mu nabízejí pomoc, ani oni nechtějí mít černokněžníka ve městě. Když však po pár týdnech Stefan zmizí a vlkodlak Warren je nalezen polomrtvý v kontejneru, Mercy odmítá stát stranou. A o pomoc ji žádá i Marsilie. Mercy je tak zatažena do ničivého kolotoče událostí, protože si s černokněžníkem nedokáží poradit ani upíři, ani vlkodlaci. A fae se do toho nechtějí míchat. Proč si všichni myslí, že ona má šanci?
V prvním díle nás autorka zasvětila do života vlkodlaků a politiky smečky, tentokrát se blíže seznamujeme s upíry a jejich „stády“. Ano, tak označují lidi, které si chovají doma pro krev. I Stefan jich má nějakou tu desítku, protože „čím víc jich upír má, tím déle mu vydrží“. Jejich věrnost upířímu pánovi mi přišla trochu přemrštěná, jak mohou mít roky života navíc pro někoho cenu osobní svobody?
I když citová či milostná linie je v této sérii v pozadí hlavního příběhu, přece jen se tu prohlubuje vztah mezi Mercy a Adamem, ale taky mezi Mercy a Stefanem. Připočteme-li stále ještě neukončené city k Samuelovi, tak se dá říct, že Mercy má na krku tři chlapy, kteří se v její přítomnosti chovají velice teritoriálně. Pokud vám připadá trochu zvláštní, že musí zachraňovat ona je, místo naopak – Mercy není Šípková Růženka čekající na prince. Za své blízké je ochotna nasadit krk, a to doslova.
První díl byl dobrý, tohle je stejně dobré, možná i lepší. Záleží, zda vaše sympatie leží na straně krvesajů, či chlupáčů. A tady jde hlavně o upírskou politiku a čachry. Příběh má rychlejší spád, je celkově nabitější a temnější, osvěžují ho dialogy a humorné odskoky jako třeba ten, když Mercy pobíhá v kojotí podobě po městě s Adamovým telefonním číslem na obojku.
Autorka stvořila barvitý současný svět, kde lze narazit téměř na cokoli, co známe jen z pohádek či hororů. Máme tu opět skvěle přeložený poutavý příběh v pevné vazbě s hooodně povedenou originální obálkou. A netrpělivě čekáme na další díl.
- Patricia Briggsová: Krevní pouto
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
- přeložila: Kateřina Niklová
- přebal: Daniel Dos Santos
- 290 stran / 249 Kč
Autorka recenze je redaktorkou webu Děti noci.
