Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, rádi bychom Vás upozornili, že z technických důvodu budou mít Knihkupectví Matrix Ostrava, Fantasya Praha a Arrakis Brno v pondělí 04. 07. 2016 zavřeno! Děkujeme za pochopení!

Zjizvená noc, Alan Campbell

Campbell Alan: Zjizvená noc

Město je neodmyslitelným přízrakem moderní doby – kolébkou a domovem hojné části populace, nenasytným ekonomickým chřtánem, místem architektonických výstřelků, v neposlední řadě centrem pokroku – a čím dál častějším, pravidelným návštěvníkem, než-li čestným hostem jako v dobách minulých, ve světě literatury. Obzvláště v ranku fantasy se to poslední roky jen hemží roztodivnými městysy. Trochou do mlýna přispěl i Alan Campbell, který nás ve svém debutu zve do prostředí dosud nevídaného – barokní metropole zavěšené nad propastí. Popusťte uzdu představivosti, jízda začíná.

Skot Alan Campbell patří mezi mladou generaci autorů, jež má potenciál posunout hranice zaběhnutých žánrů o kus dál, neboť se nebojí experimentovat. Je celkem paradoxní, že úspěšný programátor a level designer série Grand Theft Auto opustil lukrativní místo, aby se věnoval svým zálibám: jak fotografování, kde již zaznamenal první úspěchy, tak zejména psaní, tvůrčí činnosti úzce spjaté se školním předmětem, na nějž nemá zrovna nejlepší vzpomínky. Jak sám ostatně říká: „Angličtina pro mě byla nejhorším předmětem na střední škole.“ Inu, cesty osudu jsou leckdy nevyzpytatelné a příroda má zvláštní smysl pro humor. Změna životního stylu ale nebyla záležitostí provedenou na základě náhlého pohnutí mysli. Po dokončení třetího dílu série GTA se jen připomenul rozepsaný rukopis s vizí Hluboké brány zasutý hluboko v hlavě, s nímž nebyl spokojený a jejž kvůli pracovnímu vytížení odložil do šuplíku… než se přihlásí o slovo. Ten okamžik nadešel, a tak nebylo nad čím váhat. S heslem změna je život se pustil do přepisování, jehož plody v podobě prvního dílu zajímavé trilogie (o níž nakladatel na obálce i uvnitř knihy, vyjma medailonku autora, taktně pomlčel) můžeme okusit i v českém překladu.

Zjizvená noc tak trochu klame tělem. Ač tematicky patří do kategorie temné městské fantasy, lze u ní nalézt několik znaků příznačných pro hnutí New weird – město (bizarní městys zavěšený v řetězech nad hlubinou), tělo a jeho transformace (nejrůznější kreatury od celkem konvenčních andělů po bohy), grotesknost, důraz na akční složku; Campbell přidává i vzducholodě poháněné éterem či podivný mechanický stroj Zub, starý tisíce let, tedy elementy, jež v tradiční temné/městské fantasy nenajdete. Vždyť se ani není čemu divit, autor hrdě přiznává zálibu v počinech nikoho menšího, než jsou Mervyn Peake nebo M. John Harrison (opět ti dva, kteří kdysi nakopli Miévillovu imaginaci tím správným směrem a zdá se, že nejen jeho), ale i Stevena Eriksona, G. R. R. Martina nebo Clarka A. Smithe. Přesto je román spíše temnou městskou fantasy a výše uvedené motivy představují příjemné koření, jež knize dodává punc jedinečnosti – a vyděluje ji z šedého průměru.

„Napsal jsem takový příběh, který bych si jako čtenář rád přečetl.“

Campbellovi nelze upřít smělý záměr jít se svou prvotinou plnou působivých nápadů proti proudu. Jak sám vtipně říká: „Každý příběh je jedinečný, ale spousta z nich je zaměnitelných. Rozhodl jsem se, že nenapíšu stodvacátou variaci Tolkienova příběhu, protože tohle už jsem četl. Chtěl jsem psát o vzducholodích, explozích a řetězech.“ A nakonec i o samotných bozích – ačkoliv se zpočátku jeví jako běžný výmysl pravověrné mysli, jejich pozdější přítomnost zpětně dodává celému náboženství, aktu uctívání a četným obřadům na vážnosti. Hlavním centrem dění románu je již zmíněná starobylá dekadentní metropole, poklidně se pohupující v řetězech nad temnou propastí, na jejímž dně dlí samotný bůh Ulcis od té doby, co byl se svými bratry svržen z Nebes vlastní matkou, bohyní Ayen. Jistě vás proto nepřekvapí, že stejně jako řetězy obepínají a třímají nad prohlubní město, drží církev v okovech i své obyvatele (skutečnou hrozbou je ale jen Karneval, jež je nutí každou Zjizvenou noc drkotat zuby). Stejně jako brojí proti vědeckotechnickému pokroku. Že to z textu není dostatečně cítit, poznáte tehdy, když narazíte na několik záměrně nenápadných poznámek: Astronomie, stejně jako další rozvíjející se vědní odvětví, byla přijímána s nevolí. Výsledky desetiletí výzkumů byly odneseny do chrámu, kde byly zamčeny a odsouzeny k zapomenutí. Masy nepotřebovaly vzdělání. K čemu by bylo, když Ulcis čekal přímo pod jejich nohama, když Ulcis znamenal všechno? Svou vinu na tom má nepochybně stárnoucí hlava chrámu, lišácký presbyter Sypes. Na věřícího se vyznačuje podivuhodně racionálním smýšlením a smyslem pro humor: „Co máš podle učebního rozvrhu teď číst?“ „Milosti, knihu podle učebního rozvrhu jste při poslední hodině vyhodil.“ „Vyhodil?“ „Oknem.“ (…) „Ajaj. Co to bylo za knihu?“ „Nevím, nějaká těžká.“ „To je dobře, já ty tlustopisy nemám rád.“ Jeho zástupce, adjunkt Fogwill, působí ještě neschopněji a připomíná nafintěného cimprlicha. Prostřednictvím těchto individuí nahlížíme na celou církev, která pod jejich vedením působí nadmíru groteskně. Z tohoto pohledu jsou obě povahy hrozivé… bohužel nikoliv pro lid, nýbrž samotný Chrám…

…k němuž patří i poslední představitel dávného rodu chrámových andělů (archónů), sympatický, dospívající, neohrabaný strašpytlík Dill, jehož rysy a schopnosti jsou jen ozvěnou proslulých předků. Jeho slabiny kompenzuje impulzivní a srdnatá Rachel z řad disciplinovaných a oddaných legionářů. Výraznou postavou je ovšem i ironický travič a alchymista Devon, jemuž autor věnoval spoustu prostoru; často na úkor hlavních postav, které se jakž takž rozvinou až v závěru. Když se mě zeptáte, kdo z protagonistů mi utkvěl v paměti, zvítězí Sypes a Devon. Přestože nosnější postavy jsou vykresleny slušně, něco mi u nich chybělo. Naštěstí se v závěru zablýsklo na lepší časy, a tak věřím, že v pokračování Campbell nedostatky napraví. K postavám mám ještě jednu výtku, a tou je Nettle. Svým chováním připomíná berana ženoucího se instinktivně, leč bezmyšlenkovitě za utkvělým cílem. Bohužel má i stejně tvrdou lebku a kosti. Tam, kde by jiný zařval, se jen oklepe a vesele se sune dál.

A jak si stojí příběh? Osobně považuji za nejsilnější zážitek četbu poutavých kapitol rozptýlených okolo zlatého středu knihy. Ale nepředbíhejme. Campbell po klidnějším úvodu zvolna stupňuje napětí, které se snaží dramatizovat přeskakováním mezi jednotlivými dějovými liniemi. Autor ovšem přikládá velký důraz na akční element, což má za následek, že většinou střídá ty linie, v nichž zrovna houstne dění. Čtenář tak nemá problémy s orientací v příběhu a celé se to příjemně čte. Líbí se mi, že každou dějovou linku zastupuje více postav, typicky dvě, jež k sobě nějak patří, a buď sledujeme jednání jedné, nebo druhé, a ta se kříží s další nitkou a jejími persónami. A platí, že čím víc jsou figury svázány s dějem, tím častěji se dostávají ke slovu. Naopak se mi vůbec nelíbí průběh vyvrcholení. Akční scény jsou zdlouhavé a psané pro potěchu oka (často popírají fyzikální zákony a nepotěší ani neuvěřitelná výdrž lidských jedinců).

Abych Campbellovi nekřivdil, po jazykové a výrazové stránce se vytáhl. Dialogy jsou přirozené, popisů je tak akorát (u Hluboké brány bych uvítal víc detailů jak o dalších kantonech, tak o historii a lidové slovesnosti), a navíc se mu povedlo knihu zabalit do groteskního hávu. Najdete tu také pár povedených metafor, co krásně dotvářejí ráz prostředí: Někde se horní patra s cimbuřím o sebe opírala jako vysílení hráči. Ovlivněn představivostí mistrů, historickými kořeny rodné země a vlastní bujnou imaginací si Campbell zaslouží ovace především za barvité a neotřelé universum. Úvodní svazek přitom odkrývá jen jeho malou část: Hlubokou bránu, její bezprostřední okolí a oblast Mrtvých písčin (obývanou domorodými divochy). Jsem velice zvědavý, s čím na nás autor vyrukuje příště.

Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 7/10: Zjizvená noc je první ochutnávkou z velkolepě pojaté trilogie zasazené do pestrého a neokoukaného prostředí. Vyznačuje se temnou atmosférou, velkou dávkou groteskna a důrazem na akční složku. Přestože se jedná o městskou fantasy, sdílí několik motivů typických pro hnutí New weird. Výsledkem je zajímavý mix, který se dobře čte, neboť děj odsýpá a filozofické disputace jsou zatlačeny do pozadí. Pominete-li, že někteří hrdinové jsou nevyzrálí, potenciál města nevyužitý a líbí se vám, že poslední třetina knihy je v režii akce a reakce na úkor sugestivní atmosféry známé z půle knihy, potom vám akční scény nepřijdou zdlouhavé, výdrž jedinců absurdní a řešení vedlejší dějové linie liché a k hodnocení si přičtete dva body. Inu, nakonec mohou být spokojení všichni a dychtivě vyhlížet pokračování.

  • Alan Campbell Zjizvená noc
  • vydal: Laser-books, Plzeň, 2009
  • přeložili: David Záleský a Markéta Záleská
  • obálka: Dominic Harman
  • 428 stran / 319 Kč
19. listopadu 2009, Martin Bedeč

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Zjizvená noc

Zjizvená noc
Vložit do pytle na zboží  Koupit 319 Kč 287 Kč