Osud trpaslíků, Markus Heitz
 |
Série o trpaslících německého autora Markuse Heitze měla být původně trilogie. Čtvrtá část, Osud trpaslíků, vznikla až na nátlak čtenářů. Nebyli spokojení s otevřeným koncem předchozího dílu. Zejména s tím, jaký osud autor připravil pro hlavního hrdinu, trpaslíka Tungdila. Heitz se zaklíná, že Osud je definitivně poslední částí. Podařila se? A objevil se v ní konečně celý vtip o tom, jak se potkal trpaslík se skřetem?
Od Tungdilova zmizení uplynulo zhruba 250 let. Situace je neradostná, přímo kritická. Skrytá země je okupována alfy, draky a lidskými i trpasličími renegáty. Trpasličí kmeny jsou roztříštěné, často zdecimované nemocemi a útoky nepřátel. Zrůdy z Černé soutěsky zadržuje jen pomalu se rozpadající Štít a vojska vedená „Pruďasem“ Boïndilem. Při jednom z útoků se mezi nestvůrami nečekaně objeví trpaslík, který vypadá přesně jako Tungdil. Obránci jsou nadšeni. Konečně se vrátil oplakávaný hrdina. Jenže trpaslík se chová podivně, na spoustu známých věcí si vůbec nevzpomíná. Narůstá podezření, jestli návrat není jen rafinovaný úskok nepřítele. Jediný, kdo Tungdilovi stále ještě věří, je Boïndil. Netuší však, že cesta za záchranou Skryté země i trpasličích říší bude dlouhá. A že i jeho víra v Tungdila často zakolísá.
Osud trpaslíků je vyprávěný v několika dějových liniích. Čtenář se tu setká třeba s potomky herce Neuvěřitelného Rodaria (je jich sedm!). Nebo s dědičkou bývalého království Weyurn Coïrou, jejíž touha rebelovat za každou cenu všem způsobí nemalé problémy. Příběhy postav se postupně přibližují a splétají do jedné velké ságy. Nakonec se jejich osudy opravdu propojí a každý hrdina přispěje malým dílem k tomu, že pro dobro zaplane aspoň malá jiskřička naděje.
Román je hlavně zpočátku pro sérii zcela netypický. Heitz vytváří plastický obraz světa, kde panuje hrůza a zmar. A kde k popravě stačí jen to, abyste byli něčí vzdálený příbuzný. Nebo třeba rozmar alfky schopné probudit v lidech zuřivou nenávist. Temná atmosféra má v sobě tísnivost podobnou těm, kterou my pamětníci známe ze školy z okupačních děl (rozuměj těch z druhé světové války). A krutost, jíž Heitz vůbec nešetří, dodává knize zdání nekašírované realističnosti. Až skoro máte pocit, že jste se ocitli ve zcela jiném žánru, na hony vzdáleném i „temnotě“ temné fantasy. K tomu přispívají i dobře propracované postavy. Ano, občas se chovají typicky „romanticky“. Na rozdíl od pohádek však jejich činy mají dalekosáhlé následky. A na mysl se vkrádá otázka – má hrdinství vůbec cenu, pokud vede k utrpení těch, co s tím nemají nic společného. Typickým příkladem je desperátka Mallenia, kvůli níž jsou vyvražďovány celé vesnice. V protikladu k ní pak stojí trpaslík Hargorin, kterého všichni považují za typický příklad kolaboranta. Jenže pravda je někde trochu jinde…
Po skvělém rozjezdu jako kdyby se ale Heitz zalekl toho, jak román rozehrál. A tak je druhá polovina podstatně tradičnější. Objeví se i obvyklá žánrová rekvizita – „družina“. Ta putuje z místa na místo a koná hrdinské skutky, které vedou k postupnému osvobozování Skryté země. A jediným znepokojujícím momentem tak zůstává nevyřešená otázka Tungdilovy identity. Tím ovšem neříkám, že je kniha špatná. Jen asi s postupem času uspokojí hlavně ty, co čekají další klasický fantasy příběh. Není to ale přesně to, co čtenáři od trpasličího cyklu očekávají a chtějí v něm mít?
Hodnocení Osudu trpaslíků není jednoduché. Je to důstojné zakončení cyklu patřícího do hlavního proudu high fantasy. Nakročeno měla kniha ale zpočátku někam trochu jinam. Tam se jí nakonec dojít nepodařilo. A ještě odpověď na druhou otázku z úvodu recenze. Ne, plné znění vtipu se zase nedozvíte. A podle citací v úvodu románu už to tak s největší pravděpodobností i zůstane.
- Markus Heitz: Osud trpaslíků
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2009
- přeložil: Zdeněk Sladovník
- přebal: Jan Patrik Krásný
- 559 stran / 349 Kč