„Rumunský“ horor Děti noci vychází česky znovu po více než deseti letech, a to konečně v kvalitním překladu. Samotný text je pak jenom další ukázkou toho, jak Dan Simmons dokáže invenčně a po svém zpracovat v podstatě jakékoli profláknuté téma. V tomto konkrétním případě hraběte Draculu, či spíše samotnou historickou postavu Vlada Tepeše – Napichovače, a upíry.

Napsat román Děti noci méně schopný spisovatel než Dan Simmons, neměl by daleko ke kýči. Hlavní hrdinkou je skoro čtyřicetiletá, bezdětná Američanka Kate Neumanová, lékařka a epidemioložka, která těsně po krvavém převratu v roce 1989, jenž definitivně smetl z povrchu zemského diktátora Ceauşeska, odjíždí pracovat jako humanitární pracovnice do Rumunska. Zde se rozhodne adoptovat a do Ameriky odvézt malého, nevyléčitelně nemocného kojence ze sirotčince, Joshuu. Netuší však, že chlapec je více než výjimečný – a že jeho nevysvětlitelná porucha imunitního systému, kdy mu lze život zachránit pouze pravidelnými krevními transfuzemi, má ve skutečnosti zcela prozaický důvod. Který však patří spíše do hájemství hororu, a ne postkomunistické, špinavé reality zaostalého Rumunska konce minulého století.

A že po Joshuovi touží ještě někdo jiný než ona – kdosi prastarý, vražedný a neuvěřitelně nebezpečný, schopný pro to, aby chlapce získal, udělat cokoli.

Simmons v textu s vynalézavostí (a vypravěčskou bravurou) sobě vlastní rozhazuje jednu zábavnou perlu za druhou – a opět se čtenář stejně jako v mnoha jeho předchozích knihách neubrání pocitu, že se vlastně jedná o milou, i když ironickou poctu všem možným schématům současné popkultury a masové zábavy. A tak jsou zde vážně se tvářící pasáže z amerického výzkumného ústavu plné odborné lékařské terminologie, které připomenou veškeré tak oblíbené „lékařské“ seriály nebo romány, ale také ryze pulpová dramatická scéna, v níž hlavní hrdinka přechází za doprovodu cikánského barona s ústy plnými zlatých zubů rumunské hranice.

Další recenze na knihy Dana Simmonse na Fantasyi:

• Hyperion (Jiří Popiolek)
• Dost světů a čas (Miroslav Žamboch)
• Ílion (Andrej Takáč)
• Olymp (Martin Bedeč)
• Olymp (Luboš Vachl)
• Terror (Martin Bedeč)
• Drood (Jiří Popiolek)
• Flashback (Jiří Popiolek)
• Ohně z ráje (Zbyněk Ehrenberger)

Nechybí ani láska Kate Neumanové a jednonohého kněze, veterána z Vietnamu Mika O’Rourka, naplněná vášnivou nocí na seníku, ani romantizující postava bojovníka proti upírům a studenta Luciana, který je pro ideu, k níž se upíná, ochoten obětovat i nevlastní rodiče. A je tu i noční plížení se úzkým tunelem vedoucím pod starobylým hřbitovem ve společnosti krys a tlejících lidských kostí, nebo obřad investitury nového vládce upírů pořádaný muži v rudých kutnách a samopaly v rukou, který je doprovázen ústřední melodií z filmu Rocky.

Na druhou stranu kniha nepostrádá scény, z nichž mrazí v zádech – a právě na nich se ukazuje, jak má Simmons veškerou „skutečnou“ a „fiktivní“ složku textu pod kontrolou. Protože tam, kde se objevují rumunské reálie, jde veškerá přiznaná brakovitost stranou, a svět je najednou hrůzný sám o sobě, i bez upírů. Je totiž jasné, že nemocnice, v nichž jsou děti nakažené nemocí AIDS naházené na hromadu, aby pomalu umíraly hladem, chudoba, špína, nemoci, rodiče prodávající potomky americkým milionářům, pronásledování ze strany rumunské tajné policie Securitate, všechno to je skutečnost, něco, co se opravdu dělo (a ve zmutované podobě přizpůsobené konkrétním podmínkám pořád ještě někde na světě děje).

I přes zmiňovanou dvoutvářnost (korunovanou i místy trochu samoúčelnými flashbacky z transylvánské minulosti) jsou Děti noci soudržný, kompozičně zvládnutý, suverénní text, který patří k tomu nejlepšímu, co současný horor nabízí. Jako ostatně skoro všechny Simmonsovy knihy.

• Dan Simmons: Děti noci (Children of the Night)
• Laser-books, Plzeň 2011
• překlad: Milan Žáček
• obálka: Tom Hallman
• 376 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)

Dan Simmons v pěti bodech:

1. Američan, narodil se roku 1948 v Peorii, stát Illinois.
2. Vystudoval anglický jazyk a pedagogiku, dlouhá léta učil na základní škole – láska k jazyku a literatuře obecně je z jeho knih jasně patrná, prakticky každý román v sobě skrývá odkazy na rozličná klasická díla; v oblibě má zejména Williama Shakespeara.
3. Hned jeho první román, horor Píseň Kálí, se dočkal významného ocenění – World Fantasy Award v roce 1986.
4. V České republice stále nejvíce boduje svou slavnou dvoudílnou space operou Kantos Hyperionu.
5. V poslední době píše romány na pomezí mainstreamu a fantastiky, v nichž po svém zpracovává známé historické události (Terror – ztracená Franklinova námořní výprava) nebo osudy slavných osobností (Drood – Charles Dickens).

1. března 2012, Jiří Popiolek

Tweet