Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Olymp, Dan Simmons

Simmons Dan: Olymp

Zkuste si představit román čítající 920 stran, na kterých nás autor bombarduje neotřelými a nadčasovými vizemi, spřádá tři na první pohled nesourodé dějové linie a spoutává je dokonalým jazykem, a získáte Olymp, velkého bratříčka 720stránkového Ílionu, který nejenže dokázal udržet vysokou kvalitativní laťku svého dvojčete, ale je i myšlenkově bohatší.

Dan Simmons se stal synonymem pro originalitu, nezměrnou obrazotvornost, vytříbený, vybroušený literární jazyk a vypravěčský um. To vše nám předvedl v dnes již kultovním čtyřdílném Hyperionském kantosu, jímž v průběhu 90. let přivál do fantastického žánru čerstvý svěží vítr a naznačil, jak má vypadat vesmírná opera. Nevysychající gejzír spisovatelské potence potvrdil i v nové dilogii Ílion a Olymp, která zase patří kvalitou a originalitou mezi vrcholná díla soudobé vesmírné opery. A že tomu tak opravdu je, vám přiblížím na následujících řádcích.

Děj Olympu začíná osm měsíců po posledních událostech v Ílionu. Ocitáme se na ílijských pláních, kde autor pokračuje ve vyprávění velkolepého příběhu, v němž nastiňuje současný vývoj událostí a ve vhodný okamžik jej doplňuje o dění z uplynuvší minulosti.

Tentokrát je kniha rozdělena na čtyři části, jakési nosné stavební kameny, ze kterých je příběh sestaven. Čtenáře může překvapit, že chybí názvy jednotlivých kapitol tak, jak jsme na ně byli zvyklí u prvního dílu. Ale ono by to ani nešlo, protože dějové linie se vzájemně proplétají a mísí.

Ílion a Olymp můžeme vnímat jako jeden velký román, a to hned z několika důvodů:
Tím prvním je opětovná přítomnost už zmiňovaných tří základních dějových linií: marsovské (bozi a Trójská válka), moravecké (humanoidní roboti z jupiterovských měsíců zkoumající kvantovou aktivitu) a pozemské (lidé starého typu na Zemi). Jako by to nestačilo, každá se dál tříští, dělí, rozmělňuje a formuje tak jednotlivé dílky, které v konečné fázi vytvoří spojitou, komplexní mozaiku. Simmons využil veškerý potenciál, který mu příběh poskytl. Nenajdete tu hluché bezúčelné odbočky, naopak, každá má svůj význam, který dříve či později vypluje na hladinu.

Druhým je tempo vyprávění, které si udržuje vražedný rytmus, jenž mezi díly nezpomaluje – naopak mi připadá, že ještě zrychluje. Ve většině případů je děj – tak jak je u Simmonse zvykem – na konci každé kapitoly vygradován, aby byl násilně utnut (a přinutil tak čtenáře číst dál). Přesto, a kritičtější čtenář může dospět k podobnému závěru, mi některé akční scény připadaly až příliš akční a lehce přehnané (dění na Zemi). Naštěstí má autor dar toto včas zarazit, případně vyvážit uvážlivější a poklidnější kapitolkou.

Zhruba po 400 stranách jsem se obával, zda příběh vůbec skončí, aniž by čtenář měl pocit „nenasycenosti“, který způsobuje zběsilé tempo, jež mě nutilo otáčet jednu stránku za druhou. Tento dojem jsem zaznamenal u Martinovy Písně ledu a ohně – stále se něco děje, cíl je v nedohlednu a čtenář pochybuje, zda konec vůbec přinese uspokojivé velké finále. Avšak mé obavy byly liché, neboť závěr je plně v režii Dana Simmonse.

Třetím je autorův bohatý jazyk a záliba v detailních a poutavých popisech, které čtenáři před očima promítají živý film. Vyprávění příběhu v 3. osobě je pak ještě doplněno živými rozhovory, jež hbitě posunují děj kupředu.

V tak rozsáhlém díle, jakým tato dilogie je, nutně narazíme na mnoho důležitých postav, které příběh udržují při životě. O to je pak pro spisovatele náročnější vytvořit odlišné a osobité charaktery, zkrátka aby jedna osoba nesplývala s druhou. Simmons si s tím poradil na výbornou, neboť každé z nich vyčlenil dostatek prostoru, aby nás blíže seznámil s její minulostí, vylíčil její myšlenky, pocity a emoce. Mnohé zachytil hezky v pohybu, a tak se vyvíjejí, a některé z nich v sobě objevují dříve netušené schopnosti – zejména lidé starého typu se musí adaptovat pod tlakem okolností, kde platí: nepřizpůsobíš se, zemřeš. V Olympu se blíže seznámíme s povahovými vlastnostmi mnoha bohů, kteří v Ílionu nedostali tolik prostoru (až na výjimky nebyli příliš výrazní) zejména proto, že byli opředeni rouškou tajemství. Taktéž zde nalezneme více humoru, hlášek (hlavně z božských úst) i šťavnatých výrazů. Připadá mi, že se autor při psaní druhého dílu více bavil.

O co je Olymp bohatší v prokreslenosti postav, o to je méně tajemný. V první části lze nalézt scény, které nabývaly děsivého, hororového formátu. Vždyť návštěva Jeruzalému nebo cesta Středozemní kotlinou byly jako vystřižené z… temného hororu. Samozřejmě i v Olympu se objeví několik napínavých úryvků (nemluvě o stálé hutné a dusivé atmosféře), ale díky pozvolnému odkrývání jakoby v závoji zahalených ústředních motivů nemají tu sílu neznáma. To neberte jako negativum, ale konstatování, protože závěr samotný je tajemný dostatečně a také dostaneme odpovědi na otázky průběžně se objevující v celém příběhu: Kdo? (Byť se často objeví ještě palčivější: Proč?)

Některé kapitoly jsou předvídatelné, protože správně (vy)tušíte, kterým směrem se děj pořine, ale jsou vykresleny a popsány tak barvitě a živě, že to vůbec nevadí – to jsou okamžiky, kdy můžeme obdivovat autorovu zručnost, s jakou textu dodává na plnosti, propracovanosti. A jiné jsou na první pohled předvídatelné, ale autor vás převeze, to jsou momenty, kdy překvapí, šokuje, přijde s něčím novým, neobvyklým a čtenář jen žasne.

Ílion a Olymp nejsou čirou fikcí, neboť jsou postaveny na bytelném základu. Co se týká marsovské linie (a nejen jí), autor prokazuje, že udržuje krok se současným lidským poznáním v oblasti kvantové fyziky a dodává tak příběhu pro některé čtenáře i netušený rozměr. Když tedy v románu narazíte na Calabi-Yauův kvantový prostor, konstatování, že náš vesmír má 11 dimenzí, případně autor hovoří o vesmíru na bráně, nejde o Simmonsovu fikci! Zrovna tak lehké nastínění otázky neproveditelnosti teleportování z úst moravců je odrazem soudobé fyziky. Na těchto základech pak autor otevírá bránu své imaginaci, která za tisíce let nemusí být nereálná. A tak bohové kvitují prostorem o sto šest. Zájemcům o problematiku doporučuji Strukturu vesmíru od Briana Greena (Paseka 2007).

Slavné Homérovy eposy Iliada a Odyssea zase poskytly stabilní pilíř pro válku na ílijských pláních, tj. válku trójskou. Na počátku Ílionu se Simmons striktně drží slavné předlohy, aby ji později, dle zákona fantastického žánru „něco je jinak“, opustil. Věřím tomu, že právě tato linie vnáší do soudobé žánrové tvorby punc jedinečnosti. Skrytých paralel bude jistě více (např. ohledně DNA a RNA), ale na to nemám dostatečný rozhled, abych je posoudil.

Ovšem nebyl by to Dan Simmons, kdyby do příběhu nezapředl něco navíc, a to jsou úvahy a názory týkající se společnosti; nezáleží na tom, zda současné nebo budoucí. Autor ve svém eposu zkoumá, jaké bude lidské společenství za tisíce let ode dneška: přičemž se nepotvrdilo, že by se smýšlení lidí zlepšovalo, dospívalo: genocida Židů – kde se bere trvalá nenávist k této menšině? Přestože jsem optimista, budoucnost nastíněná v dilogii je hodně reálná a zneklidňující. Velice alarmující je fanatismus islámských zemí, jejichž občané jsou ochotní pro „odchod do nebe“ spáchat cokoliv (narážka na problematiku terorismu). Další otázkou je, kam až jsou lidé schopní zajít, aby získali moc.

Avšak je tu ještě jeden nepříjemný pohled na lidské pokolení vzdálené budoucnosti, který se týká i člověka na počátku 21. století: lenivost a narůstající neinformovanost, které z nás dělají analfabety v určitých oblastech již dnes. Ruku na srdce, kdo z nás dokáže poskytnout adekvátní první pomoc, aniž by vše nechal na záchranné službě, která ale nemusí přijet včas? Myslím si, že rozvoj lidské společnosti automaticky nevede k rozvoji jedince, ten může paradoxně zakrnět. V dilogii je tato vize dovedena do krajnosti: nic nemusíte dělat, protože všechno za vás udělají stroje, ale ouha, když dojde k dysfunkci tohoto systému – lidé se ocitají v době kamenné, protože spoustu věci zapomněli a v důsledku chybějících informací ani nemohou znát. Pak lidstvo čelí nechtěným a krutým důsledkům.

Já, vy i Simmons máme jedno společné: a to je láska k psanému slovu. Autor poukazuje na to, jak barbarské je neumět číst a že samotný proces čtení nic nenahradí. Aby tato slova dokázal, ukazuje, že je skutečný milovník literatury, když do příběhu zakomponoval citáty a úryvky z her a veršů velikánů, jakými bezesporu jsou Shakespeare a Proust, ale i jeho oblíbeného Keatse a dalších; stvořil Kalibána promlouvajícího v Browningových verších; a když do příběhu zanášel moravce Mahmuda a Orpha, udělal z nich odborníky na Shakespeara, resp. na Prousta (Orphu dokonce hledá i paralely mezi Hledáním ztraceného času a kvantovým proudem času); a samozřejmě sem patří i zapracování Homérových eposů. Jinými slovy, a čteno mezi řádky, z textu vyplývá, že pro Simmonse je vrcholem literatura, neboť významná literární díla jsou věčná: popisují charaktery, které se s dobou nemění (lidé jsou stále stejní), a přinášejí myšlenky, které přetrvávají.

Celý dvojdílný román je originalita sama, a to nejen díky rozmanitým prostředím, v nichž se příběh odehrává (vypravíme se na Mars, na ílijské pláně, do Sluneční soustavy, na Starou Zemi… navštívíme podivuhodné stavby na Zemi, jako je Golden Gate na Machu Picchu…), ale i vizemi (mocní bohové, inteligentní moravci, tajemstvími opředené entity… skálovci – zde jsem si vzpomněl na podobnost se Štírem) a třemi rozdílnými dějovými liniemi. A vůbec samotným zpracováním, na jehož kvalitě se přímo úměrně podílí i Petr Kotrle, bez něhož by to nemusel být pravý Simmons.

Nemohu opomenout poděkovat nakladatelství Laser, které se osmělilo vydat oba objemné díly v jednom svazku s původní americkou obálkou malíře Garyho Rudella. Jen mám výtku ohledně psaní malých počátečních písmen jak v názvu titulu, tak jménu spisovatele. Ale to je jen drobná vada na kráse.

Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 10/10. Je to originální a do posledního detailu vybroušené literární dílo plné znepokojivých myšlenek i smělých vizí. Málokterý román vyvolá pocit úžasu, kdy se budete ptát, kde autor vzal tolik invence a představivosti a napsal příběh kombinující zdánlivě neslučitelné. Hledáte-li něco komplikovanějšího a s vražednou návykovostí, jste na správné adrese.

  • Dan Simmons: Olymp
  • vydal: Laser, Plzeň 2007
  • přeložil: Petr Kotrle
  • obálka: Gary Ruddell
  • 920 stran/ 399 Kč

Další recenze

9. ledna 2008, Martin Bedeč

Diskuze k článku

Ad Olymp
Regis - 10. 01. 2008 08:07

jojo, nadšený souhlas. i když by se dalo tomuto opusu říct space opera, má to zatracenou hloubku a nejednou mi přeběhl mráz po zádech, když se simmons dotkl citlivé struny. čím víc ho čtu, tím víc se mi líbí. třeba jednou někdo znovu přeloží ty knihy, které tehdy totálně pokurvil perseus. simmons a jeho čtenáři si to zaslouží :)
RE: Ad Olymp
Jiří Popiolek - 10. 01. 2008 10:36

Jo jo, minimálně oba Endymiony a Dobu mrchožroutů by chtělo vydat znovu, to byla nebetyčná katastrofa. Ale ono to vlastně platí i pro ten perseovský zbytek. Ideální by bylo, kdyby Hyperion (oba díly najednou) a Endymion (totéž) vyšly znovu v podobné úpravě jako Ílion a Olymp, aby se to v knihovně vedle sebe pěkně vyjímalo.
RE: RE: Ad Olymp
Apu - 10. 01. 2008 15:40

Jiří P.: Pod to bych se podepsal.
RE: RE: Ad Olymp
Jirka - 10. 01. 2008 16:07

A já se jenom přidám. Třeba se toho někdo (Laser například) ujme
RE: RE: Ad Olymp
Fenris 13 - 10. 01. 2008 16:29

Amen! Obzvláště ta Doba mrchožroutů by bodla, to je super záležitost. A Hyperion, ach, Hyperion.....
RE: Ad Olymp
Noir - 10. 01. 2008 17:06

Teda náčelníku, možná se vám bude zdát, že pořád jenom šťourám, ale říct o Olympu, že je "vesmírná opera", to je jako říct o Kafkově proměně, že je to superhrdinská týmovka... Jen bych připomněl, jak se používá spojka "který", bo v prvním souvětí rozhodně není použitá správně. Jinak recenze dobrá, škoda, že se v ní jméno Shakespeare mihlo jen jednou, když celá kniha je vlastně tolik o něm, skrze něj a pro něj.
RE: RE: Ad Olymp
Jiří Popiolek - 10. 01. 2008 17:31

Olymp je v základu žánrově space-opera. To, že se na ni nabalila spousta dalších věcí, je jiná věc. V prvním souvětí klidně mohlo být nichž, ale vyložená chyba to není.
RE: RE: Ad Olymp
dobře informovaný zdroj - 10. 01. 2008 17:45

"Kdo si počká, ten se možná těch nových vydání v nových překladech dočká," řekl dobře informovaný zdroj a zahalil se do neproniknutelného mlčení :-)
RE: RE: RE: Ad Olymp
jirka - 10. 01. 2008 18:58

ale ale... no vida. Já jsem čekal s četbou Ilionu, dokud nevyjde i Olymp. A je to zážitek
RE: RE: Ad Olymp
Petr789 - 10. 01. 2008 20:58

Teda přednosto jestli je Olympos kniha toliko o Shakespearovi, skrze něj a pro něj, tak kam se z textu vypařil Homér? A kam odešli Vergilius, Keats či Tennyson?
RE: RE: RE: Ad Olymp
Noir - 11. 01. 2008 10:16

Space opera? ANo i ne. Ono to se žánrem Space opery hodně pracuje, je to poctou tomuhle žánru, občas i parodií a hlavně přenesením některých žánrových klišé na jiné věci. Ale jo, vpodstatě asi máte pravdu...
RE: RE: RE: Ad Olymp
Noir - 11. 01. 2008 10:19

A Nabokov, toho je tam možná ještě víc než všech ostatních. Ale jo, jsou tam, jenže celé je to psáno prizmatem Shakespearovy hry-svět jako jeviště, na kterém se hraje hra, což herci vysvětlují. Těch odkazů je tam tolik-viz. ona pasáž, kde se expicitně odkazuje na Hamletům klíčový monolog. A především je tohle jeviště prostorem knihy, je to hra na hru, do které vstupují jiní herci a hrají ji tak dobře, že hra přestává být odlišitelná od reality, stává se realitou. Stejně jako Hamlet už není jen postavou, ale už Postavou.
Olymp
Martin Šust - 11. 01. 2008 12:21

Ano, Ilion a Olymp jsou space opera, bez výhrad. Tohle je žánrové rozdělení a v tomto případě sedí. Argumenty proč to tak není mi připomínají podobné argumenty, proč to a to NENÍ science fiction, protože to literárně převyšuje ostatní žánr. Můžeš být proti škatulkování, ale s tímhle vymezením prostě nic neuděláš.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Olymp

Olymp
399 Kč 359 Kč