Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, dne 27.9. budou všechny naše pobočky zavřené z důvodu dovolené. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

V bezvýchodném terénu,

Weber David & White Steve: V bezvýchodném terénu

David Weber, Steve White: V bezvýchodném terénu

Náročným terénem rychle projdi.
V uzavřeném terénu použij lest.
V bezvýchodném terénu bojuj.
—Sun-c': Umění války (asi 400 př. n. l.)

Tyto rady mají svou platnost i po tisících let v době Čtvrté mezihvězdné války. Jak mohou lidé a jejich spojenci reagovat na setkání s civilizací, která nekomunikuje, automaticky útočí a používá strategii, nad kterou zůstává rozum stát? Mnoho řešení k dispozici není. Vlastně jen jediné: Bojovat!

„U vás všechno v pořádku, Alexi?“ otázal se komodor Braun obličeje na spojovací obrazovce.
„Ano, pane. Kersaint hlídá zadní vrátka a zbytek flotily je připraven vyrazit, hned jak budete připraveni vy.“
„Dobře,“ přikývl spokojeně Braun. Vyčlenit jediný torpédoborec, aby hlídal mimoprostorovou zkratku do Indry bylo téměř jistě zbytečné, ale platné rozkazy hovořily jasně. Kersaint byl pojistka. Kdyby se přihodilo něco ošklivého, torpédoborec by zůstal mimo dění a bez ohledu na to, co se stane se zbytkem 27. průzkumné flotily, by byl schopen vypustit kurýrní sondy, aby uvědomil Federaci.
Nebylo ovšem pravděpodobné, že by k tomu došlo. Pročesávali Alfu Jedna už skoro čtyři měsíce, aniž by narazili na jedinou známku inteligentního života. Vzhledem k požadavku podmínek Bravo, aby průzkumné křižníky zůstaly trvale maskované, trval průzkum mnohem déle než obvykle a Braun věděl, že jeho podřízení dychtí než kdy jindy prozkoumat dvě výchozí mimoprostorové zkratky, které zaznamenali. Kdyby žádná z nich nevedla do uzavřených ústí, flotila by se mohla vrátit k normálním operacím a pustit z hlavy všechno tohle utajené plížení.
„Jdeme tedy na věc, Alexi. Zakrátko se vám ohlásíme.“
„Budeme tady, pane,“ přisvědčil Cheltwyn, Braun ležérně zasalutoval obrazovce a pohlédl na Elswickovou.
„Znovu do díry, milí kamarádi.“
„Ano, pane. Stu, máte kormidlo.“
„Rozkaz, mám kormidlo,“ potvrdil astrogátor a TFNS Argosan se vplížil do další mimoprostorové zkratky.

Tucet lodí čekalo, ukrytých v maskovacím poli a rozmístěných tak, aby zaskočilo každé plavidlo mířící od mimoprostorové zkratky do soustavy, jenže hlášení hlídkových křižníků odhalila problém: mnozí z vetřelců jsou rychlejší než kterýkoliv z číhajících obránců. Obránci jim při honičce nemohli konkurovat a hlídky ani nemohly poslat výstrahu, že vetřelci vlétají do zkratky. Cizí lodě se shlukly kolem ústí zkratky, takže by zcela jistě zpozorovaly každou kurýrní sondu, která by tudy prolétla, a to by je varovalo, aby uprchly. Obránci tedy byli nuceni aktuální manévry a plány nepřítele odhadovat, ale věděli, že je na průzkumu. To znamenalo, že nakonec musí zkratkou proletět, a proto nastražili léčku. Jestli vetřelci vyjdou obráncům dostatečně vstříc a prolétnou mimoprostorovou zkratkou v celé síle, nebude žádného pronásledování zapotřebí… a jestli to neudělají, třeba je bude možno pobídnout, aby změnili plány.

Průlet byl drsný, ale Braun překonal dezorientaci a nutkání na zvracení dřív, než se dočasně zmatená elektronika zotavila a Channing zkontroloval údaje.
„Stálice hvězdy je třídy G0,“ ohlásil poručík.
Braunův displej se stabilizoval a komodor se ušklíbl. Orientace hvězdoletu po vynoření z neprobádané mimoprostorové zkratky se nedala předvídat. Gravitační slapové vlny mohly vyvrhnout loď v jakémkoliv vektoru – a také tak činily – a dokud nebyla zkratka důkladně zmapována, žádný astrogátor nemohl přizpůsobit parametry průletu. Pochopitelně na tom málokdy nějak záleželo. Jelikož neví, co leží na druhé straně nezmapované mimoprostorové zkratky, je kterýkoliv vektor stejně dobrý jako každý jiný.
V tomto případě ovšem ústřední hvězda soustavy ležela téměř přesně přímo za zádí. Mimoprostorová zkratka se nacházela dost vysoko nad rovinou ekliptiky, což na ni senzorům Argosana poskytovalo skvělý výhled ‚dolů‘, ale kurs je vytrvale odnášel od stálice a Braun právě otvíral ústa, aby nařídil komandéru Elswickové obrátit loď, když tu promluvil Channingův seržant.
„Výstupní ústí je typu šest,“ informovala žena a Braun spokojeně vydechl. Typ šest je otevřené ústí, takže by snad mohli zapomenout na všechno to maskování a…
„Zachycuji umělé signály!“ ozval se náhle Channing a Braun prudce otočil velitelské křeslo čelem k mapovacímu úseku.
„Jakého druhu?“ chtěl vědět.
„Po celém rozsahu spektra, pane.“ Channing už mluvil vyrovnaněji, ale byla to úsečná a tvrdá bezbarvost profesionality, nikoliv klid. „Vypadá to jako navigační majáky hlouběji v soustavě, ale mám tu i radar a rádio.“
„Zaznamenávám v soustavě neznámá pohonná pole,“ řekl stejně úsečně taktický důstojník.
„Kolik?“
„Spoustu, pane,“ řekl taktický důstojník zachmuřeně. „Přinejmenším stovku.“
„Ježíšikriste,“ zašeptal někdo a Braun ucítil, jak mu tuhne obličej.
„Podmínky Alfa, kapitáne Elswicková!“
„Podmínky Alfa, ano, pane.“ Elswicková rázně kývla na taktického důstojníka a Argosanem se rozeznělo ječivé nemelodické kvílení sirény všeobecného poplachu. Navzdory velikosti průzkumného křižníku si specializované vybavení vyžádalo závažné omezení výzbroje. Oproti těžkým křižníkům bojového loďstva třídy Bastion nesl sotva poloviční boční baterie, ale obsluhy zbraní vyburcované poplašným signálem nastupovaly na svá stanoviště s potěšitelnou rychlostí.
„Aktualizujte informace v sondě. Připojte úplné údaje senzorů a odešlete ji,“ rozkázal Braun do panujícího organizovaného zmatku. Argosan letěl tak pomalu, že se od ústí zkratky stačil vzdálit na sotva tisíc kilometrů, a stopa pohonné jednotky sondy odlétající rychlostí 60 000 km/s se na zákresu jenom kratičce mihla. Komodor ji vyprovodil pohledem a obrátil pohled k čerstvým symbolům, jež se rozsvěcovaly na hlavním zákresu ve větším měřítku, jak mapovací a taktický úsek zuřivě pracovaly na jeho aktualizaci.
„Komodore, mám tady něco zvláštního.“ Channing to pronesl, jako by nemohl uvěřit vlastním senzorům, a Braun na něho pozvedl obočí. „Pane, tahle soustava má v zóně kapalné vody nejméně tři planety. Odsud mám dobré údaje jenom jenom na dvě z nich, ale… z obou zachycuji obrovské energetické signatury.“
„Jak obrovské?“
„Z téhle dálky se to nedá určit úplně…“ spustil Channing, ale komodor ho mávnutím ruky zarazil.
„Kvalifikovaný odhad, poručíku.“
„Pane, ještě jsem nikdy nic takového neviděl. Obě se zdají silnější než ze samotné Staré Země.“
Braun na něj zůstal nevěřícně zírat. Domovský svět lidstva byl podle všech měřítek nejprůmyslovější planetou ve známém vesmíru. Ani Nové Valcha se jí neblížilo.
„Promiňte, pane,“ řekl Channing, jako by se bránil, „ale…“
„To nic,“ trhl sebou Braun a vymámil ze sebe pokřivený úsměv. „Jenom dbejte na to, aby pohotovostní sonda dostávala nepřetržité aktualizace vašich zjištění.“
„Rozkaz, pane.“ Channingovi jako by se po tak všedním rozkazu ulevilo a Braun se obrátil ke komandéru Elswickové.
„Nebudeme zalétat příliš hluboko, Uršulo. Chvíli se budeme potloukat po okolí a uvidíme, jestli zjistíme něco víc, než se vydáme do soustavy samotné.“

„Cože našli?“
Kapitán Alex Cheltwyn se nevěřícně zadíval na důstojnici spojovacího úseku a potom sjel pohledem na displej u svého lokte. Stahování dat ze sondy skončilo a na displeji se objevila nová soustava. Předběžné údaje sice trpěly zoufalým nedostatkem podrobností, ale v jeho hlubinách zlověstně plály jasné šarlatové symboly a kapitánovi se zachvělo chřípí, když si je prohlížel.
Konečnou odpovědnost sice nesl komodor Braun, ale ten se nacházel na opačné straně mimoprostorové zkratky. Bylo na Cheltwynovi, aby rozhodl, co udělat se zbytkem flotily, nejenom s doprovodným uskupením, a mozek se mu rozběhl na plné obrátky.
Už předběžné informace z Argosana prozrazovaly přítomnost rozsáhlé, vysoce vyspělé kultury a na rozdíl od spojení s Indrou jsou obě ústí téhle mimoprostorové zkratky otevřená – proč tedy neviděli žádné stopy po těchto tvorech na téhle straně? Sice tu nejsou žádné obyvatelné světy, ale proč mimoprostorové zkratky v Alfě Jedna nejsou aspoň označeny bójemi? Bylo možné, že jediné další otevřené ústí vede do stejně neužitečné slepé uličky, což mohlo nepřítomnost navigačních bójí vysvětlovat, ale Cheltwyn si nemohl dovolit něco takového přepokládat. Ale pokud tomu tak není, pak nepřítomnost jakýchkoliv vesmírných artefaktů může reprezentovat jedině něčí úmyslné rozhodnutí. Anebo…
„Spojovací, zavolejte Ute. Uvědomte komandéra Chiraca o hlášení Argosana a předejte mu pokyn, aby byl připraven s ostatními Huny ustoupit k mimoprostorové zkratce do Indry. Potom odvysílejte zprávu na Kersaint. Zkopírujte mu úplné hlášení a dejte komandéru Hausmanovi pokyn, aby je přeposlal do Sarasoty.“
„Rozkaz, pane.“
„Allison, vyhlaste podmínky Alfa a ať komandér Mangkudilaga vyzbrojí perutě San Jacinta pro protilodní úder. Stíhačky ze Sha použijeme k obraně proti letounům, pokud ji budeme potřebovat.“
„Ano, pane.“ Výkonná důstojnice se obrátila ke svému terminálu, začala zadávat povely, Cheltwyn se zase zadíval na displej a hryzal si spodní ret. Něco tady nesedělo a v břiše ho trápil svíravý pocit.

To, že se vetřelec vynořil z neprozkoumaného ústí zkratky čelem ze soustavy, nebylo nic překvapivého, jenže on nezměnil kurs do soustavy.Stejně jako všechny jeho elektronické systémy, i maskovací prostředky při průletu zakolísaly a pátrací senzory ho snadno zachytily. S touto výhodou a s nápomocí jeho malé rychlosti ho navzdory maskování dokázali sledovat poměrně snadno, ale současný kurs ho odváděl téměř přímo od lodí rozmístěných tak, aby ho polapily. A co hůř, nepřivolal své druhy a jeho senzory musely s každou vteřinou shromažďovat další a další údaje o soustavě. Minuty ubíhaly a vetřelec se stále vzdaloval od nich, až se nakonec šest superdreadnoughtů a šest bitevních křižníků pustilo do pronásledování.

„Pane, myslím, že na tohle byste se raději měl podívat.“
„Na co?“ zvedl hlavu komandér Salvatore Hausman a zamračil se. Vzrušující zpráva od kapitána Cheltwyna přišla před třemi hodinami a Hausman byl zabrán do debaty o jejích důsledcích se svým výkonným důstojníkem.
„Na tohle, pane.“ Taktický důstojník poklepal na displej. Hausman k němu přistoupil a podíval se mu přes rameno. Na zákresu se mihotala nejasná světelná skvrnka a Hausman se zamračil ještě víc.
„Co to je, Ismaile?“
„Buď je to senzorový duch, skippere… anebo aktivní maskovací systém ve vzdálenosti nějakých třiceti šesti světelných sekund.“
„Maskovací systém?“ ztuhl Hausman, oči náhle dokořán a taktický důstojník zachmuřeně přikývl. „Jak dlouho už tam je?“
„Zrovna se ukázal, skippere. Jestli to je někdo maskovaný, přibližuje se hodně pomalu. Odhaduji to na patnáct set km/s.“
Hausman zabručel, jako by ho někdo praštil do břicha, a hlava mu pracovala o překot. To přece nemůže být maskovaná loď… nebo snad ano? Už ta představa byla bláznivá, ale Ismail Kantor nebyl člověk, který by se dopouštěl takových chyb.
Komandér se odvrátil a zlehka uhodil pěstmi o sebe. Kersaint se nacházel čtyři a půl světelné hodiny od zbytku flotily, a to znamenalo, že Hausman je odkázán sám na sebe. Jestli to je maskovaná loď, může to znamenat jenom to, že tvorové, jejichž existenci Braun právě objevil, už vědí, že flotila je tady. Ale jestli to vědí a ani se nepokusili navázat kontakt a teď se snaží nepozorovaně připlížit…
„Sledujte to dál, Ismaile,“ řekl. „Nepoužívejte aktivní senzory, ale vzburcujte protistřelovou obranu. Chci, aby neustále aktualizovala parametry palby. Včera bylo pozdě.“
„Rozkaz, pane!“
„Spojovací!“ otočil se Hausman ke spojovacímu důstojníkovi. Zaznamenejte zprávu pro kapitána Cheltwyna.“
„Nahrávám,“ odpověděl okamžitě spojovací důstojník a Hausman se postavil před kameru.
„Pane, taktický úsek právě zachytil něco, co může být – opakuji, může být maskovaný hvězdolet, který se přibližuje k mému postavení ze směru—“ podíval se na pobočný displej „—nula devět dva na jedna nula tři rychlostí přibližně patnáct set km/s. Nebudu zahajovat žádnou nepřátelskou akci, ale když budu napaden, budu se bránit. Uvědomte mě, prosím, co nejdřív o svých úmyslech a přáních.‘ Máte to?“
„Ano, pane.“
„Odešlete to s prioritou jedna,“ dodal Hausman temně a znovu se usadil ve velitelském křesle, zatímco komprimovaná zpráva letěla rychlostí světla vakuem. Jeho výstraze bude trvat přes čtyři hodiny, než dosáhne svého cíle. Jakékoliv odpovědi bude trvat další čtyři hodiny, než dorazí k němu, pomyslel si zachmuřeně, a jestli ta signatura je maskovaná loď, bude to aspoň o šest hodin pozdě.

Hlídkový křižník se kradl blíž k nic netušící nepřátelské lodi, která nehybně trčela u mimoprostorové zkratky. Jeho aktivní senzory a zaměřovací systémy zůstávaly v pohotovosti, ale střely byly připravené k palbě a jeho úkol byl jednoduchý.

Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.

  • přeložil: Jiří Engliš
21. června 2010, David Weber, Steve White

Diskuze k článku

Ad V bezvýchodném terénu
Alex Drescher - 01. 08. 2010 18:23

Naprosto skvělé. Právě jsem to dočetl a pro ty, co mají rádi military sci-fi ve velkém stylu ala Fortschen a jeho Wingcommanderovská sága a knihy od Hubáčka, jde skoro o povinnou četbu. Dobře napsané, s gradujícím dějem, pěkně vykreslené postavy a hlavně, i když by k tomu téma svádělo, autoři se při popisu bitevních scén neopakují. Tohle rozhodně nejsou vyhozené peníze. A zřejmě tu bude zlomen rekord v počtu mrtvých.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).