Andrzej Pilipiuk proslul především satirickou sérií s Jakubem Vandrovcem, tu a tam ale vydá i jinou knihu. V Česku od něj mimo jiné vyšla i sbírka povídek Upír z činžáku, kde se upíři protloukají tvrdým socialismem polského střihu. S odstupem času na první díl navázala dvojka a nyní i trojka, která celou sérii uzavírá. Láká na upíří trable spojená s přechodem země ke krvavému kapitalismu, naneštěstí jí poněkud dochází dech.

Začalo to letní dovolenou a zimním sběrem hub. Přesně tam totiž nacházíme na začátku svazku, tedy ještě za dob tuhého socialismu, všechny hlavní hrdiny. Právě zjišťují, že kvóty se totiž musí plnit, a tak když továrna zavelí, že je třeba v létě na dovolenou (i když ji pracovití upíři nepotřebuji) a v zimě sbírat houby (v mrazech nerostou ani v Polsku), mazaní krvesajové se pokusí dostát zadání, jak to jen s ironickým úšklebkem jde. V dobách minulých ostatně kniha stráví většinu své délky, marketingově laděná anotace na přebalu svazku proto tak trochu klame, že hlavním tématem bude přechod ke kapitalismu a demokracii. I na ten ale v posledních částech knihy dojde, a tak sledujeme postupný rozpad továrny, situaci, kdy přijde k upírům vybírat činži nový majitel budovy, či rozvoj kapitalistického podnikání v rukách protřelých důchodců.

„Wow efekt“ vymizel

Třebaže se Andrzej Pilipiuk snaží, co mu síly stačí, poslední kniha ze série o upírech v tenatech socialismu působí, že se mu příběhy postupně rozpadají pod rukama. Vracíme se totiž k oblíbeným hrdinům, „wow efekt“ nad zajímavým námětem nicméně vymizel nejpozději od minulého dílu, a tak je potřeba čtivost povídkových příběhů nahnat všemožnými jinými prvky. Naneštěstí postavy nesmrtelných upírů neposkytují moc příležitostí k vývoji, a tak se autor chytá alespoň ještě dýchajících postav a některé úspěšně posílá pod drn. Podobně je to se samotnými zápletkami, které by samy o sobě mohly sloužit jako kvalitní základ, nikdy se ovšem nerozvinou, protože jim chybí pořádný tah na branku. I absurdního humoru a dialogů jaksi ubylo, takže se z knihy postupně stává karikatura sebe sama.

Jak bylo řečeno, mírně situaci zachraňuje závěr, kdy přichází slibované ozvláštnění pádem komunistického režimu a z toho vycházejících gagů, poměrně snadno srozumitelných i zpoza naší hranice bez značné znalosti polských reálií. I závěr ovšem ve finále působí poněkud vyčpěle – důkazem o chabnoucím autorově zápalu budiž skutečnost, že bylo nutno hned na několik míst knihy propašovat Jakuba Vandrovce, aby upírům svým nezaměnitelným charismatem vyspravil reputaci.

Nutnost pro fanoušky

Knihy Andrzeje Pilipiuka se nikdy netajily tím, že slouží především jako bohapustá zábava třeba k letní vodě a Upír z partaje i přes všechny své nedostatky k tomuto proudu literatury stále patří. Především pro fanoušky série je dočtení posledních příběhů o upírech z činžáku nutností, mnozí si však budou nakonec klást otázku, zda by nebylo lepší nechat námět na pokoji dříve.

• Andrzej Pilipiuk: Upír z partaje (Upír z činžáku 3)
• Laser, 2025
• překlad: Robert Pilch
• obálka: Michal Kuba
• 368 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)