|
Anotace:
Nové vydání jednoho z nejslavnějších a nejkontroverznějších Heinleinových románů rozhodně není čtením pro ty, kdo odpírají vojenské službě. Bohatý mladík Juan Rico se dá naverbovat k oddílům kosmické pěchoty. Prochází tvrdým drilem, jehož život je vojenskými řády sešněrován až na samu hranici možností. * Rico se však nebouří, naopak čím dál víc chápe, že služba je vlastně dobrá. Seržanti a důstojníci tvrdí chlapci, kteří mužstvu nesleví. V jádru duše jsou to však dobráci, ochotní za své vojáky obětovat život. Navíc jsou nejen mistři bojových umění, ale i poloviční géniové zběhlí ve všech možných vědách a gentlemani každým coulem. V boji proti kosmickým nepřátelům a přátelství mezi vojáky nachází Rico smysl života. * Heinleinův román je však vším jiným, než prvoplánovanou militaristickou propagandou. Patrně nejslavnější autor fantastické literatury minulého století však vychází z nepříjemného faktu: násilí bylo a vždy bude. A skutečný muž musí být v drsném světě schopen bránit sebe, své blízké a koneckonců i svou rodnou planetu. * Heinleinova armáda je navíc armádou ideální. Všichni jsou v ní dobrovolně. V kterémkoliv okamžiku můžeš odejít, záleží jen na tobě. A právě z téhle naprosté dobrovolnosti pramení i krutá romantika hvězdných baretů. Není to zabíjení pro zabíjení. Je to to život ve světě, jenž nebyl stvořen podle představ katedrových humanist, ale je takový jaký je. * A racionální společnost se tomuto stavu přizpůsobí. Lze si myslet, že Heinleinova vize je příliš surová, že násilí bude časem ubývat, ačkoli dějiny svědčí o něčem jiném. * Ale ani ten kdo nepřistoupí na autorovu filosofii, nedokáže tuhle knihu odložit. Neuvěřitelný spád děje, nadhledu to vše činí z Hvězdné pěchoty strhující četbu na jedno nadechnutí. Když však člověk vydechne, zbývají palčivé otázky o existenci člověka ve světě, o tom k čemu je vlastně život. A právě to, že si dokázal tyto otázky položit, činí Henleina velikým. Související články
|
Ad Hvězdná pěchota - nové vydání, Heinlein Robert A. LOLOLOLOLOLOL - 27. 11. 2008 15:40 Heh. Proč se mi ta obalka zda ze vsobe nese naznak (dost velky ) WARHAMMERU :-D lol
|
V novém kabátu... BoB - 12. 02. 2009 16:44 Existuje jedno rčení: Pokud něco nechcete dělat pořádně, raději to nedělejte vůbec. A v knize Hvězdná pěchota to platí dvojnásob. Služba v armádě chce celého člověka. Tělo i duši. Pokud některý jedinec nechce či nemůže při výcviku dosáhnout pro jeho instruktory přijatelných výsledků, je pro něj lepší zůstat (či znovu se stát) civilistou. Tak alespoň nebude nebezpečný pro své kamarády v poli, kteří se na něj nebudou muset ve vypjatých situacích spoléhat. Ti, kteří výcvik zdárně absolvují, jsou skutečně „to nejlepší“ - vojáci, do jejichž hlav bylo vtloukáno (a nakonec úspěšně vtlučeno), že jejich velitel je bůh, oni jsou nejlepší a v celém vesmíru neexistuje nic, co by nedokázali - prostě jedním slovem elita. Dostává se nám do rukou příběh drsných, schopných, disciplinovaných a odhodlaných mužů, kteří jdou tam, kam je velitel pošle a udělají to, co se po nich chce – vše pro záchranu lidstva. Mimozemští Brouci vyhlásili pozemšťanům válku a Juan Rico a ostatní jemu podobní se musí zapojit do boje.
Někomu, kdo čeká neustálou akci, při které se zapomínáte nadechovat (pochopitelně i vydechovat), můžou trochu vadit mezihry, ve kterých se Rico vrací v myšlenkách na střední školu, kde se v hodinách dějepisu a morální filozofie pana Duboise probíraly otázky týkající se rozdílů mezi vojáky a civilisty, plného občanství a podobně. Někomu se mohou tyto nepříliš časté, avšak o to delší „odskoky“ zdát poměrně rušivé. I mne dokázaly občas trochu vykolejit, když nejednou přerušily rozběhnutou akci. Ale právě ony přitom dávají příběhu hloubku, v románech Roberta A. Heinleina obvyklou. Jinak by se jednalo jen o další skvělé, adrenalinem napumpované válčení s mimozemskými agresory, kterých existuje relativně dost.
V tomto románu není tolik humorných situací a dialogů, na jaké jsme z jiných knih Roberta Heinleina zvyklí. Je naopak mnohem vážnější. Autor se v něm (společně s rychlými vojenskými akcemi) snaží zároveň ukázat na různé problémy. V knize je například rozebírán fakt, že si člověk neváží toho, čeho nedosáhl těžkou prací, zalitou vlastním potem a krví. To, co získal bez vlastního tvrdého přičinění bere jako něco jistého, naprosto samozřejmého. Třeba svobodu. Kdo za ni nemusel bojovat a nikdy neviděl umírat v boji za ni své blízké, nikdy nepozná její skutečnou hodnotu. Život není jen veselý, spíše (převážně) vážný. O to víc potěší člověka, když čte o válkách, utrpení a odříkání, že si po dočtení těchto příběhů může oddychnout a říct si: Jsem rád, že je to jen příběh.
Nové vydání klasiky Roberta A. Heinleina [Banshies, 2008] nepřináší oproti minulému mnoho nového. V první vteřině vás však upoutá obálka, což je něco jiného než v minulém vydání z nakladatelství Wales z roku 2002. Nese se v poněkud agresivnějším a techničtějším stylu a dozajista nikomu neunikne styl Warhammeru 40k. Jedná se o drsnější ilustraci od britského ilustrátora Jima Burnse. Román je opět vázaný, nemusíte mít tudíž strach, že vám při manipulaci s ním praskne hřbet (tím myslím hřbet knihy, ne váš). Překladatel zůstal stejný a bavit se budete taktéž stejně. Nestárnoucí dílo (většina sci-fi příběhů zestárne ve skutečnosti jen málokdy), které bavilo, baví a dozajista bude bavit ještě mnoho (nejen) akcechtivých čtenářů...
|
Zákazníci, kteří koupili tuto knihu, kupovali také... | Stejný autor | ||||||||
251 Kč
|
170 Kč
|
223 Kč
|
248 Kč
|
223 Kč
|
248 Kč
|
215 Kč
|
219 Kč
|
628 Kč
|
170 Kč
|