Pořádně bouřlivé finále, Peter F. Hamilton: Jidáš zbavený pout – Poslední hlídka (Sága Společenství 4)

Hamilton Peter F.: Sága Společenství 04 - Jidáš zbavený pout: Poslední hlídka

Jednou to muselo přijít. Konečné řešení otázky Dokonalých. Poslední střet s Hvězdoplavcem. Spojení všech linií, které mimoběžně koexistovaly po mnoho set stran. Prostě finále, jak má být. Připoutejte se, bude to jízda.

Sága o Společenství čtvrtým svazkem končí. Konflikt, který ji celou definoval, eskaluje. Zatímco předchozí svazek postavil válku mezi Dokonalými a lidským Společenstvím do velké míry na vedlejší kolej, aby proměnil klasickou space operu v kosmickou detektivku, v závěrečné knize konečně přichází dlouho očekávané druhé dějství vesmírného konfliktu.

Pro lidstvo to vůbec nevypadá dobře. Nepřítel, kterého definuje absence svědomí či empatie, tlačí armádu Společenství na hranici možností. Na straně lidí je ovšem samostatné uvažování a schopnost improvizace, které zase postrádají Dokonalí. Situace se přes obrovské ztráty na straně obránců dá označit za patovou, ale na jak dlouho? Technologický vývoj uhání kupředu mílovými kroky, během extrémně krátké doby nabízí čím dál sofistikovanější zbraně, a to až na úroveň, kdy musí do hry akutně vstoupit etika a prudká záchranná brzda… nebo věčné zatracení duše lidstva.

Ve chvíli, kdy přední představitelé Společenství čelí nezáviděníhodnému dilematu, dává svůj konečný plán do pohybu jejich vnitřní nepřítel, tajemný Hvězdoplavec, v jehož existenci konečně začíná věřit veškeré osazenstvo této ságy. Dokonce si musí připustit, že již minimálně sto let tenhle mimozemšťan ovlivňuje politiku celého Společenství tak, aby dosáhl svých temných cílů.

Musí proto vzniknout aliance do té doby naprosto nepředstavitelné, i kdyby to jednotlivé strany mělo stát zdraví či život… V sázce je příliš mnoho, osud celého lidstva. Postavy, u nichž by si to čtenáři dosud nedovedli představit, se najednou nachází v jedné místnosti, na jedné straně a velmi úzce spolupracují. To celému příběhu dodává velkou dávku čerstvé energie a činí z finále to, čím by správné finále mělo být – nejlepší část celé ságy.

Hamiltonovi se podařilo perfektně skloubit explozivní epiku s vyvrcholením dějových oblouků všech hlavních postav. Ještě na závěrečných stovkách stran procházejí téměř všechny podstatným vývojem, ve všech případech opravdu dobře zpracovaným. Že by šustily papírem, se těmhle lidem opravdu vytknout nedá. Tváří v tvář potenciálnímu vyhynutí, ale i hrozbě, že kdokoli může být nepřítelem zmanipulován, si musí všichni sáhnout až na dno a odpovědět si na zcela zásadní otázky jako „Mohu věřit člověku, který je již několik set let mým nejlepším přítelem?“ Rozhodně to nejsou snadné otázky a snadno nepřichází ani odpovědi.

Na závěr přináší tenhle příběh hned dvojitou slast. Z toho, že se jej povedlo opravdu dobře uzavřít, žádný uzel nezůstal nerozmotán, linek vede do budoucna jen pomálu, protože i když končí čtenářský zážitek, vesmír žije dál… A opravdu, na úplném konci kýžená věta: „… další osudy pokračují…“

Tak snad brzy i v češtině s novými příběhy, novými hrdiny, novým dobrodružstvím.

10. března, David P. Stefanovič