Otroci Panství, William Nicholson

Nicholson William: Ohnivý vítr 2 - Otroci panství

Rok 2007 přinesl fanouškům literární fantastiky docela dost bestsellerů, které více či méně splnily čtenářská očekávání. Ať z české produkce (Žambochův Drsný spasitel) nebo té celosvětové (Jonathan Strange a pan Norrell od Susanny Clarkové či fantasy série Temeraire od americké autorky Naomi Novikové). Pokud bych ale osobně měl vybrat svůj fantasy hit minulého roku, byl by to třídílný cyklus Ohnivý vítr (The Wind on Fire) britského autora Williama Nicholsona.

Jak jsem už napsal v recenzi na první část, Větrného zpěváka, příběh mne zaujal především netradičním pojetím fantasy, které nekopíruje temně středověké reálie, ale vytváří svůj velice svébytný svět. Svět s neidentifiko­vatelným zařazením, obydlený množstvím velmi osobitých národů a postav, které oplývají jedinečným nadáním.

V prvním díle se národ Manthů z města Aramanth musel nejprve vymanit z vlivu krutých Zazů. Druhý díl, který se odehrává o pět let později, má už trochu jiný náboj. Kniha přidala pět let nejen na věku hlavních hrdinů, dvojčat Orličky a Střílka, ale příběh jako by přešel do tvrdší reality. Už v první kapitole, kdy se Manthové konečně cítí svobodně, přijde nečekaně zdrcující útok z rozpínající se říše nazvané Panství. Až nezvykle brutální popisy nájezdu, likvidace města a masakrování jeho obyvatel mne docela překvapily. Ne že by v prvním díle nebyla smrt a zabíjení, ale vše bylo spíše v náznacích, v případě pouštních národů s jezdícími plachetnicemi dokonce až s příměsí humoru. V Otrocích Panství zabíjení nabralo konkrétnějších podob, a v případě speciálních zařízení, tzv. Opičích vozů, se dokonce dostalo na úroveň brutality temného středověku. Další prvek, který do děje zásadně zasáhl, je láska. Naši hrdinové vyrostli z dětských let a dostali se do věku, kdy začali pociťovat jistou přitažlivost k opačnému pohlaví. Láska zde nakonec sehraje přesně takovou roli, jaká se od tohoto citu očekává. A jak už to tak bývá, i zde ovlivňuje děj především nešťastná láska, na kterou se nabalí množství intrik a falešných slibů.

Kniha obdobně jako předešlý díl neobsahuje pouze dobrodružství a akci, ale přináší i hlubší myšlenky. Tou klíčovou je otázka, co je to skutečná svoboda a jestli stojí za to za ni bojovat, případně umírat. Zotročený národ Manthů zjišťuje, že stále nenašel skutečný domov. Musí se vypořádat nejen se zotročením ze strany Panství, ale především s vlastním svědomím. Otázkou je, zda žít v klidu a relativním blahobytu jako otrok, nebo riskovat bolest, hlad a smrt v boji za svobodu.

Pokud jsem první díl hodnotil jako výborný, tak druhý díl je možná ještě o stupínek lepší. Na otázku, proč se mi série tak líbí, bych asi odpověděl – kvůli jedinečnému a originálnímu námětu. Kniha totiž přináší ne příliš komplikovaný, přitom ale originální příběh. Autor ho zaplnil jedinečnými postavami, které děj obohacují, a na rozdíl od některých fantasy ság jej nezatěžují a čtenáře nematou. S tím je spojený i fakt, že v příběhu na nás číhají stále nová a nová překvapení. Není psaný tak, abychom hned od prvních stránek mohli vytušit, jak vše skončí. Autorův svět i jeho postavy totiž nejsou děleny dle černobílé šablony na dobré a zlé a každá z postav je hlavně něčím výjimečná.

Druhý díl Ohnivého větru tak posunuje celou sérii kvalitativně zase o kousek dál. Příběh je pak zakončen třetí částí, nazvanou Ohnivá píseň, která vyšla v Argu rovněž v loňském roce.

  • William Nicholson: Otroci Panství
  • vydalo: Argo, Praha 2007
  • přeložil: Pavel Kaas
  • přebal: Petr Sís
  • 276 stran / 298 Kč

Psáno pro www.knihovnice.cz.

17. března 2008, BoboKing