Malou hrdinku Lucindy Hare čeká mnohem víc, než jen tanec s draky, Lucinda Hare: Ta, která tančí s draky (Kroniky dračího paláce 1)

Hare Lucinda: Ta, která tančí s draky

Lucinda Hare přichází se svou malou hrdinkou, která má zvláštní dar mluvit s draky. Co se ale stane, když se o této schopnosti dozví nepřítel v jejich řadách?

Největšího nepřítele celého Království sedmi moří (mapa je součástí knihy) představuje rasa hobgoblinů, s níž právě zuří již třetí válka. Tato šest stop vysoká stvoření žijí především ve vodě nebo v její blízkosti a vydávají se na loupežné výpravy, při kterých ničí vše, co jim stojí v cestě. Třináct samostatných kmenů se teď spojilo pod vedením nového vůdce a tajná dračí služba tak čelí mnohem větší hrozbě, než předtím.

Quenelda je jedenáctiletá dcera hraběte DeWintra. Správně by měla vyrůstat u dvora a chovat se jako dáma, dělá ovšem přesný opak. Společně s drakmistrem Tangostem se stará o bitevního draka Dva hlty a je po tobě. Obléká se jako chlapec a také se tak chová. Ve svém věku překonala všechny chlapce, kteří se o dracích učí. Nechápe jejich strach z draků, sama létá již od pěti let. Proto se před ostatními chlapci chová povýšeně a ti ji nemají rádi. K její nelibosti se jejím panošem stane gnóm Kořínek, který se tak posunul na společenském řebříčku o několik vrstev nahoru. Právě myšlenka několika společenských vrstev z knihy dělá něco víc, než jen četbu pro děti.

To ostatně dokazuje i fakt, že autorka se nebojí drastických scén. Detailně například popisuje smrtelné křeče nebo roztržení břicha malého gnóma. Právě jeho má na svědomí nevlastní bratr Queneldy Darcy. Neváží si nikoho a ničeho, jde mu jen o peníze, slávu a moc.

Čtenář se může v dějové linii Té, která tančí s draky snadno ztratit. Příběh rozděluje příliš mnoho kapitol, proto děj nepůsobí plynule. Zatímco jedna kapitola je psaná z pohledu Queneldy, další z pohledu jejího otce, Kořínka nebo Tangosta. Společná je pro ně ovšem er-forma. U některých postav si lze všimnout jejich postupného vývoje a změny v chování. Příkladem je Kořínek, který s pomocí hraběcí dcery překoná svůj strach z draků. Ta se zase naučí trpělivosti a nechová se již tak povýšeně.

Autorka si dala velkou práci s detailním popisem prostředí, kde se postavy nacházejí, o charakterech ale to samé již napsat nelze. Jejich popis tu téměř chybí, informace o nich se člověk dovídá útržkovitě nebo vůbec. Jistou oporou pro představivost jsou černobílé kresby v knize. Orientaci v čase ztěžují jiné názvy hodin a měsíců, na konci knihy se ale nachází dvojstrana věnovaná jejich přehledu a překladu.

Lucinda Hare sdílí se svou hrdinkou lásku ke všem živým tvorům. Zajímavý příběh zasadila do neznámého světa. Podrobnější popis krajiny zde chybí a brání vžití se do děje. Stejně jako fakt, že příběh vypráví bezmála deset postav. Ty jsou rozdělené na dobré a špatné podle jejich povahy a vlastností. V tomto směru se jedná doopravdy o dětskou knihu, u které čtenář nemusí přemýšlet nad složitými charaktery. Nečekají zde žádné zásadní dějové zvraty, místy kniha působí až nudně. Trocha akce přijde v jejím závěru. Zajímavý námět autorka zpracovala poněkud kostrbatě, ale i tak si kniha jistě najde své příznivce, hlavně mezi čtenáři fantasy.

  • Lucinda Hare: Ta, která tančí s draky (Kroniky dračího paláce 1)
  • Zoner Press, 2012
  • překlad: Veronika Nohavicová
  • obálka: Zdeňka Boušková
  • 268 stran, 229 Kč (v e-shopu Fantasye již za 206 Kč)
5. května 2013, Ivana Scholzová