Fialky pro královnu, Jaroslav Velinský

Velinský Jaroslav: Fialky pro královnu

Návrat Jaroslava Velinského k novináři Christymu Bigsovi z kolonizované Antarktidy druhé poloviny jednadvacátého století je pro českou fantastiku jedna z nejpříjemnějších zpráv posledních let. Fialky pro královnu, které se objevily dvanáct let po souhrnném vydání prvních tří příběhů této série v knize Kontinent neomezených možností, navíc kvalitativně nikterak za svými staršími sourozenci nezaostávají, ba spíš naopak. Výsledkem je tak počin, který lze směle označit za jednu z nejkvalitnějších českých sci-fi posledního desetiletí.

Jaroslav Velinský je především detektivkář. Proto i Bigsovy příběhy mají v podtextu detektivní základ, záhadu, kterou je nutno vyřešit. Zároveň způsob vyprávění – ich-forma prokládaná spoustou bonmotů a hlášek, jednoznačně odkazuje na chandlerovskou poetiku, v tomto případě ozvláštněnou specificky českým nadhledem a čapkovsky nebo poláčkovsky lidovým jazykem.

Fialky pro královnu se tak podobají především mimořádně zvláštní detektivce, v níž hlavní hrdina dlouho neví ani to, co vlastně vyšetřuje, ale kde je na konci vše tak dokonale logicky vysvětleno, že se to při čtení místy ani nezdá možné.

Východiskem příběhu je pátrání Christyho Bigse v ruinách třetího obvodu antarktického města Vanda, přeměněného v „národně kulturní“ památku, tzv. Poisonův skanzen, po podivném věštci a druidovi O´Donaghuovi. Toto pátrání hned na začátku nabere nečekané obrátky, protože se Bigs dostane do podivuhodného světa připomínajícího devatenácté století, v němž narazí na současnou anglickou královnu Mary Elizabeth II. Ta se sice zrovna chystá na návštěvu Antarktidy, ale měla by být mnoho kilometrů daleko… a rozhodně by Bigs ani neměl být ten poslední, kdo stojí mezi mladičkou královnou a úkladnými vrahy, snažícími se ji zavraždit historickými kovovými projektily s upilovanou špičkou, zvanými dum-dum…

Základním a určujícím prvkem Fialek je hravost, s jakou Velinský přistupuje jak k jazyku, tak k příběhu samotnému. Ten je plný různých literárních odkazů, počínaje Carrollovou Alenkou v říši divů a za zrcadlem, a konče všemi těmi dobrodružně-romantickými hrdiny našeho dětství a puberty, jako je slavný letec první a druhé světové války Biggles nebo Vernův Robur Dobyvatel, kteří se v příběhu odněkud náhle zjevují, a pak zase mizí.

Vzniká tak prapodivný, ale zároveň omračující sled scén a situací, připomínající halucinogenní vize Philipa K. Dicka, ze kterých jde hlava kolem jako na horské dráze nejen Bigsovi, ale i samotnému čtenáři. V těchto okamžicích Fialky v mnohém připomínají Velinského majstrštyk Dzwille (nebo třeba hrátky s časem v Hranici pomsty). S tím rozdílem, že Fialky nejsou ale až tak čistý surrealismus, protože neustále neochvějně a pevně sledují Ariadninu nit logiky příběhu a vše zde má svůj nezpochybnitelný význam.

Nutným gruntem ke všemu tomu tryskajícímu gejzíru fantazie pak je samozřejmě Velinského řemeslná zdatnost, se kterou se bez problémů pohybuje zákrutami příběhu a z níž by si mnozí současní autoři, žijící v představě, že mezi délkou textu a kvalitou je přímá úměra, měli vzít příklad.

Jaroslav Velinský ve svém Bigsovi v podstatě pokračuje tam, kde před lety skončil (sám jsem zvědav, jak budou k Fialkám přistupovat ti, kteří žádnou bigsovku ještě nečetli, přeci jen je pro orientaci v románu docela důležité předchozí příběhy znát). Tato návaznost je ale na druhou stranu jenom ku prospěchu věci, protože i sám autor dokonale ví, v čem jsou jeho silné stránky, a necpe se do světa moderních technologií nebo jemu neznámých subžánrů.

Přesto je paradoxně jeho kniha svěží a moderní. Svědčí to o dvou věcech – o tom, jak moc Jaroslav Velinský předběhl svou dobu, a o tom, že u opravdu dobrého příběhu je vcelku jedno, v jakých kulisách se odehrává, protože je dobrý prostě vždycky.

  • Jaroslav Velinský: Fialky pro královnu
  • vydal: Kapitán Kid, Libouchec 2007
  • obálka: Odilon Redon
  • 200 stran / 179 Kč

Informace o dalších knihách Jaroslava Velinského zde.

26. dubna 2007, Jiří Popiolek