100 let robota: Netradiční literární gratulace k význačnému jubileu, Richard Klíčník, Jaroslav Olša jr. (editoři): Robot 100

kolektiv: ROBOT100

Ač se to nezdá, je mezi námi slovo robot již rovnou stovku let. A takové kulatiny – to je důvod k pořádné oslavě! Nakladatelství Argo se rozhodlo oslavit toho jubileum ve velkém stylu a sezvalo prostřednictvím editorů Jaroslava Olši juniora a Richarda Klíčníka hned třináct gratulantů zvučných jmen s jasným cílem: spojit texty s myšlenkou Čapkovy hry R.U.R., ve které se poprvé slovo robot objevilo.

Hned na počátku je třeba říct, že Robot 100 je velmi specifickým literárním projektem. Téma, které jednotlivé texty spojuje, je jasné: oslavit jubileum vzniku slova robot, o které dnes již „zakopáváme“ na každém kroku a snad ve všech světových jazycích. Mnohé o Čapkovi, jeho hře R.U.R. a dalších věcech s tím spojených se dozvíte z faktograficky bohaté předmluvy Jaroslava Veise. Je třeba říct, že tenhle reprezentativní text uvozuje celou antologii opravdu důstojně; a jak občas předmluvy umí být plytké a všeobecné, tahle skutečně navodí slavnostní atmosféru a je opravdu působivá. Mimochodem, věděli jste, že autorem slova robot je JOSEF Čapek, ačkoliv se objevilo v Karlově hře?

Fantastika i mimo žánr

Pokud nahlédnete do obsahu, pak na první pohled překvapí výběr přispěvatelů. Stejně tak jako Čapkova hra nebyla původně míněna jako fantastika nebo chcete-li sci-fi v ryzím smyslu toho slova, tak i výběr jmen v podstatě reprezentuje tuto myšlenku. Najdeme zde hvězdy fantastického nebe stejně jako čiré „mimožánrové prozaiky“, což v konečném výsledku představuje velmi zvláštní mix stylů. Ke spolupráci se nechali zlákat i dva zahraniční přispěvatelé: z nedalekého Slovenska poslal svůj text Michal Hvorecký a zvučným zahraničním jménem je bezesporu Ben Aaronovitch. K tomu přidejme ještě doslov z pera Roberta Silverberga… Inu, Robot 100 si zaslouží respekt za na první dva pohledy (zpracování knihy a obsah) viditelnou péči, která tomuto projektu byla věnována.

Když už jsme narazili na to zpracování knihy, alespoň pár slov věnujeme i tomuto tématu. Pevné desky, poctivý papír dávají knize tu správnou hmotnost, když jí držíte v ruce. K tomu velmi zajímavě barevně laděná ilustrace Mikuláše Podprockého.

Snad jediná škoda je, že na zadní straně desek jsou jen jména autorů bez toho, aby bylo v krátkosti vysvětleno, čemu je kniha věnována. Tuhle informaci sice najdete ihned po otevření knihy na předsádce, ale i tak je to škoda.

(Až příliš?) pestrá paleta

Jak již bylo naznačeno, obsah knihy je velmi pestrý. Najdete zde mix různých žánrů: od humoristického pojetí přes noirově laděnou detektivku, nesmrtelnou „klasickou sci-fi“, postapo až po divadelní hru. Podobně široký rozptyl mají i náměty jednotlivých povídek. Prim očekávaně hrají roboti. Tu s nimi válčíte, tu se řeší „citová omezení“ jako láska, nenávist, lidství… Ačkoli to zní obecně, dá se tato tematika podat v mnoha různých odstínech a variacích, i když nakonec jde v podstatě o to samé. A do třetice se můžeme bavit o vyznění povídek: od svižných akčně laděných kousků přeskakujete při čtení k filozoficky laděným textům, rozverným textům plným imaginace, a naopak temně a pochmurně laděným.

Při čtení si člověk občas říká, jestli nešly povídky řadit nějak jinak, občas jsou předěly pocitově zkrátka až příliš ostré a jednotlivé texty po sobě následující příliš odlišně vyznívající. Ale tahle výtka je téměř neopodstatněná; po dočtení a zamyšlení zjistíte, že to nešlo udělat o mnoho lépe.

Robota 100 platí beze zbytku staré známé klišé o tom, že každý si vybere to své. O velké rozmanitosti již byla řeč, takže milovník lehčích příběhů se pokusí začíst do hutnějších textů a naopak. Na druhou stranu je skvělé, že tahle kniha má potenciál oslovit i čtenáře mimo žánr.

V zajetých kolejích

V knize zuří zvláštní vnitřní konflikt mezi žánrovými a mimožánrovými autory. Člověk by až řekl, že matadoři žánru (a to mluvíme o jménech jako Ben Aaronovitch, Jaroslav Mostecký, Jiří Walker Procházka, Jaroslav Veis, František Novotný nebo Julie Nováková) jsou již natolik polapeni v problematice, že o tématu přemýšlí poměrně stereotypně a předvídatelně. V tomhle případě je třeba vzdát hold Ondřeji Neffovi, který pojal svůj příspěvek jako divadelní hru ne nepodobnou R.U.R. a Vilmě Kadlečkové za originální nápad boje robotstva proti prapůvodní životní formě, rosolu se schopností vzít na sebe jakýkoliv tvar a podobu.

I když se všichni autoři nějakým způsobem dotýkají fantastiky, je třeba říci, že ty, kteří nejsou čistě žánrovými autory (Chaim Cigan, Emil Hakl, Michal Hvorecký či Pavel Kosatík) dokázali při zpracování námětu myslet „out of the box“, díky čemuž jsou jejich texty svěží a hodné pozornosti.

A nakonec jedna speciální kategorie: Petr Stančík. Opět se vymyká a opět překvapuje. Tento autor má zkrátka bohatou fantazii a na krátkém rozsahu stvoří zajímavý svět (bez toho, aby vykrádal svá předchozí díla) a lehce psaný příběh s přesahem a podařenou pointu.

Mluvit o vrcholu sbírky, pak to budou texty právě zmiňovaného Petra Stančíka a Vilmy Kadlečkové; ale tady se pouštíme na tenký led subjektivních pocitů.

V celkovém pocitu je tedy Robot 100 tak trochu knihou dvou tváří. Ale tahle pocta celosvětovému fenoménu rozhodně stojí za pozornost, jde jen o to, co si vyberete jako důvod pro přečtení. Šíře témat i rozličnost zpracování dokáže oslovit široké spektrum čtenářů a rozhodně má co říct. Tak tedy vše nejlepší všem robotům světa!

  • Richard Klíčník, Jaroslav Olša jr. (editoři): Robot 100
  • Argo, 2020
  • Obálka: Mikuláš Podprocký
  • Překlad: Rchard Klíčník, Milan Žáček, Richard Podaný
  • 400 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)
12. března, Martin Bečvář