Trvalo mi dlouho, než jsem se do knihy začetl, ale pak jsem jí už nepsutil. Příběh z podivuhodného města, kde je přetváření životních forem na běžném pořádku, sice není kdovíjak nápaditý, i když rozdělení mezi tři na sebe navazující vypravěče vypadá na první pohled zajímavě, spíše se jedná o klasiku o záchraně dávné lásky (kde navíc anotace trochu mate v tom, kdo se té záchrany vlastně ujme). Ale kniha boduje něčím jiným. Nesutálými šílenými obrazy, nořením se do nitra města, které už dávno začalo požírat samo sebe, kde jeho obyvatelé nemají sebemenší tušení o nezměrnosti prostoru, který obývají a jeho hrůzách. Ještě víc pak autor boduje v povídkách, zařazených na závěr knihy (kde však jedna podle textů informtivních textů v knize obsažených chybí, i když je udáváno, že se jedná o kompletní vydání - ale možná jsem jen něco špatně pochopil). Ty jsou nejen nápadité a poetické, ale i díky svému krátkému rozsahu lépe drží pohromadě a nedochází k tak výraznému rozporu ve kvalitě stylu a příběhu. Pro edici charakteristická obálka je pak příjemným bonusem, jedna z nejlepších v New Weirdu.