Tentokrát jsem si vybral kratší věc od Ondřeje Neffa s názvem Pán modrého meče. Již jen sám název by v leckom mohl vzbouzet pocity typu: “ach jo, zas ňáká fantasy nebo co!“. Byl by však dost daleko od skutečné pravdy. Ačkoli skutečně budí dojem mečů třískajících o štíty protivníků a odtínajících jejich končetiny v půli pohybu, jedná se o sci-fi... Každý stroj či přístroj se před uvedením na trh musí testovat. V maximální zátěži, za všech možných podmínek, aby se zjistily hranice jeho účinnosti a spolehlivosti. Běžné stroje a přístroje nepotřebují nějaké extra testy, ale u strojů speciální konstrukce je skutečnost jiná. Tady již laboratorní podmínky nezaručují jejich bezproblémové fungování a je třeba je pobrobit náročnějším sériím testů, které nám ukáží jejich skutečné hranice. Představme si firmu vyrábějící bojové androidy, která se chce spolehlivě přesvědčit o jejich kvalitách a slabinách. Kompletní a hloubkové přezkoušení zaručí jen polní test při plné zátěži. Jenže takové testy prostě nejde provádět oficiálně. Vždy je nutné to nějak zaonačit. Hlavní hrdina jménem Rad Haager je proslulý lovec a stopař. Jednoho dne jej v marsovské divočině navštíví dva muži. Bahyl Salinas v doprovodu Frana Mastena. Salinas - po zdlouhavém (člověče, já nejsem debil!) vysvětlování pojmu android - učiní Radovi jistou nabídku, která se týká starého skladu bojových androidů někde v Tyrkysových horách. Ten tam byl zbudován za minulého režimu (respektive na jeho konci). Nyní hrozí nebezpečí, že někdo může tento sklad najít, androidy aktivovat a tím celou planetu (a nejen planetu) vystavit riziku válečného běsnění kýmsi (a z jakéhosi důvodu) aktivovaných androidů. Poté, co se ze Salinasova společníka vyklube právě android, je Rad Haager briskně odkáže do patřičných míst. Nechce s tím nic mít, neboť je zde řada nejasností a podezřelých okolností. Je mu však řečeno, že pokud se o tuto záležitost nepostará on, udělají to sami, nehledě na prostředky a z nich vyplývající možnost velice neblahých následků... Toto krátké dobrodružství, jak již dozajista mnozí poznali minimálně dle jména hlavního hrdiny, je pokračováním příhod Rada Haagera z románu Jádro pudla. Rad je o něco starší a jeho lehce pozměněný zvířecí přítel daimon Terr již také není jako dřív. Postavy, které jsme poznali v Jádru pudla, se kupodivu kamsi vytratily a jejich místa nastoupily postavy zcela nové. Celkově se tento příběh od již výše zmiňovaného románu značně liší. Mně tento příběh v mnohém připomínal spíše standardní, leč mnohými oblíbená dobrodružství Marka Stonea. Naprosto stejný (takový ten urychlený, velice konkrétní až vyloženě polopatický) styl a nevelký rozsah příběhu, jako by tvořil pouze další epizodu z nekonečných příhod kapitána Služby pro dohled nad primitivními planetami, s kterými má Ondřej Neff již také nějaké zkušenosti. V tomto příběhu nehledejte umění. Žádné zde nenajdete. Jen jednoduchý a nenáročný, avšak relativně poutavý příběh na ukrácení dlouhé chvíle. Ničím víc se snad ani nesnaží být, ale to, čím je, vás dokáže zabavit dostatečně. Nemá žádnou hlubší myšlenku jako Jádro pudla, avšak je se svou detektivní zápletkou dostatečně poutavý již od svého úplného počátku. Ihned po přečtení první kapitoly ve mne zajásal hlásek, který shledal zřejmou možnou podobnost tohoto příběhu se zajímavým (a dnes již legendárním) románem Sní androidi o elektrických ovečkách? amerického autora Philipa K. Dicka. Jo, Blade Runner - to bylo něco. Kdyby se mu alespoň trochu podobal, bylo by to fajn. Nakonec však šlo o něco trochu jiného... Při čtení úseku, kdy má Mámrád projít zkouškou, která má potvrdit (či naopak vyvrátit) případnou pravdivost jeho slov, jsem si s občasným povzdechnutím, vědoucím úsměvem a souhlasným pokýváním hlavou připomněl své dětství a filmy s velkým indiánským náčelníkem jménem Vinnetou. Dnešnímu člověku se může například v příběhu zmiňované indiánské dokazování pravdy zdát poměrně pofiderní záležitostí. Člověk totiž nikdy nemůže s jistotou vědět, jak taková zkouška dopadne. Může se totiž stát, že ačkoli jste mluvili pravdu, ve zkoušce neuspějete (a samozřejmě naopak). Vlastně je to jakási hra na náhodu, která je dosti vrtkavá – jakási indiánská obdoba ruské rulety. Buď anebo. To jsme již ale někde zcela jinde... Nemůže chybět trocha lásky, která potká právě Mámráda a kvůli které dělá věci, jaké by jinak nikdy neudělal. Takovéto "neblahé" účinky láska skutečně má. Samozřejmě že vedle jiných, které stojí za to to vyzkoušet. Kdo je onen tajemný Hlas, který mocně a jak se zdá i bezohledně hýbe místními událostmi? Je Rad Haager skutečně zrádce, jak mnozí tvrdí? Odpovědi na otázky najde ten, kdo se odhodlá přečíst tento příběh.