Každý někdy dozajista četl nějakou knihu, která se mu zdála trochu ujetá. Do takovéto kategorie by se dal jednoznačně zařadit i román Philipa K. Dicka - Klany Alfanského měsíce [Clans od the Alphane Moon, 1964], u nás vydaný nakladatelstvím Leonardo v roce 2000. Za pravdu mi dá zcela jistě každý, kdo se do něj ponoří. Ale ujetý neznamená automaticky blbost (něco, co nestojí za to číst), jak by si mohl někdo hned říct. Je to prostě něco trochu jiného. Něco trochu víc jiného, co však nepostrádá velice zajímavou myšlenku, díky níž je dílko neskonale humorné a zábavné. U této knihy jsem si opravdu zpočátku nebyl jist, co že to vlastně čtu. Samozřejmě jsem věděl, jak se kniha jmenuje a kdo je jejím autorem, ale z úvodní kapitoly jsem nebyl moc moudrý. Romány P. K. Dicka [1928-1982] jsou vlastně téměř pokaždé "trochu odlišné" než díla ostatních autorů. Člověku dá trochu práce zpracovat vše v hlavě, utřídit si informace a uvědomit si, o čem že to vlastně je. Ale jakmile k tomu dojde, už si jen užívá autorových „ujetých“ fantazií. Možná za to může myšlenka, která je častokrát tak originální a nezvyklá, že kniha ani jinak vyznít nemůže. A možná za to může něco docela jiného... Představte si měsíc v systému Alfy, na kterém je zřízena kolonie s psychiatrickou léčebnou, která však byla díky válce odtržena od kontaktu s okolním světem a terranské správy. Pacienti se vymanili z vlivu svých ošetřovatelů a během dvaceti pěti let dokázali vytvořit vlastní – kupodivu životaschopnou společnost, kdy se úspěšně množí, vyrábějí a spotřebovávají zboží. Jsou sdruženi do jakýchsi klanů, které se nazývají po zkráceninách názvů různých (pro každý klan charakteristických) psychických poruch. Téměř všichni jedinci uznávají, že jsou trochu divní (tedy všichni okolo, až na dotyčného jedince), ale jinak si spokojeně žijí svůj život. Až do okamžiku, kdy si na ně terranská společnost vzpomene a rozhodne se pokračovat v jejich léčbě... Doktorka Rittersdorfová je velice zajímavá žena, která má se svým manželem Chuckem, za kterého se trochu stydí a kterému velice často dává najevo čím je a co si o něm vlastně myslí, velké a dalekosáhlé plány. Jeho však její plány s ním absolutně nezajímají, má rád práci, kterou momentálně má a za žádnou cenu nechce dělat nic jiného, byť i lépe placeného. S tím se ona rozhodně nehodlá smířit. Chce se s ním nechat rozvést a obrat jej o poslední finance a taktéž chce, aby ji ke všemu i v budoucnu finančně podporoval. Prostě ženská na zabití. A právě o tom začne Chuck uvažovat... Toto dílko nepostrádá jistou dávku originality a i přes netradiční, avšak zajímavým způsobem zpracované téma obsahuje dosti humoru, aby člověka dokázalo pobavit a tím jej odvést od veškerých všedních starostí. Příběh je vskutku nevšední a mnohdy velice humorný. Díla Philipa K. Dicka jsou často poměrně složitá, s tématy pozoruhodně netradičními, které vám však dokáží zprostředkovat taktéž velice netradiční zážitek (občas i pěkně zamotat hlavu). Kniha je psána příjemným stylem, a její poměrná (možná záměrná) zmatenost není nikterak na obtíž. Čtenář, který se do ní dokáže plně ponořit bude odměněn dvojicí zajímavých příběhů, které se proplétají. Po čase se příběh přesouvá od humorné do spíše detektivní polohy a nakonec se zdá, že duševně ne zcela normálních je v příběhu mnohem víc a ne všichni se nacházejí právě na měsíci M2. Příběh ukazuje, že to, co je bráno jako nenormální, nemusí být tomu, co je považováno za naprosto normální příliš vzdáleno (a samozřejmě naopak). Nyní se tvorbě tohoto pozoruhodného autora věnuje nakladatelství Argo. Všechny jeho romány v Argu vycházející mají stejnou úpravu a dohromady tvoří sérii, která se v knihovně skutečně pěkně vyjímá...