Konečne se děj zase trochu více rozhýbe. Většina ze starých známých postav je už mrtvá, protože děj kniha se posunul o pěkných pár let dopředu, ale potkáme i některé staré vytrvalce- například Voriana a Normu Cenvu, která se z malé a bojacné asisitentky výzkumu Tia Holtzmana notně upgradovala-na jednu z nejmocnějších osob v galaxii. Omnius a jeho stroje už mají na malé a tak zkusí nejzákeřnější zbraň jakou dokáží vyvinout-epidemii, která má zhruba 90% úmrtnost. Lidé si se stroji ale taky přestávájí hrát a sáhnout ke svým nejničivějším zbraním, atomovkám. Co se svižnosti děje je na tom kniha podstatně lépe než předchozí dva děje, ale zase jí chybí více nových nápadů a zajímavých momentů. V podstatě skoro všechno už bylo řečeno nebo naznačeno a teď to musí jenom dojet do konce. Ale i tak to není ztráta času si to přečíst, i když kvalit původní Duny, a podle mě ani Předeher k Duně, zdaleka nedosahuje. Jako skoro všem knihám dua Herbert/Anderson by ani zde neuškodilo zhutnění děje a zmenšení počtu stran.