Život na ulici je drsný. Tato divočina v srdci civilizace dokáže člověka, který nemá rodinu a zázemí a který se v ní z jakéhokoli důvodu ocitne, bezezbytku strávit. Dospělý člověk má jisté možnosti, při jejichž využití nemá neustále hlad a nemusí se strachovat o svoje bezpečí. Ale bezbranné, hladové dítě je většinou odkázáno pouze na pomoc druhých. Pouze politika a promyšlená strategie pomáhá těmto dětem na ulici přežít každý den pouličních válek o jídlo. Kdo je chytrý, ten se nají, kdo je hloupý, musí spoléhat na solidaritu toho chytrého. Všudypřítomný strach, násilí, zastrašování, vydírání či dokonce vražda jsou běžné součásti každodenního života a každý je jako takové bere. Nejsilnější přežívají, zatímco nejslabší hynou. Jedno dítě není nic. Nic nezíská, nemá žádnou budoucnost a je jen otázka času, než si na ně někdo "došlápne" či prostě zeslábne natolik, že se jednoho dne již nebude mít sílu probudit. Ale dvě děti, tři děti či víc již tvoří skupinu, která má mnohem více možností a v níž je "životnost" jednotlivce podstatně delší. A má-li tato skupina (možná by bylo lepší nazývat ji gangem) i schopné vedení, může se jí vést celkem fajn. Poke je asi devítiletá dívka, která vede pouliční skupinu menších a neustále hladových dětí bez domova a bez rodiny. Stará se o ně, společně s nimi shání jídlo a snaží se chránit je. Jednoho dne spatří na popelnici sedět podvyživené - asi dvouleté mimino. Jeho navzdory bídnému stavu bystré oči neustále sledují okolí. K Poke přistoupí dvě štětky, trochu starší než ona a oberou ji o uškudlené zbytky jídla. Po této události se Poke otočí a přitom porazí malé vyžle, které ještě před chvílí sedělo na popelnici. To se diví, proč jim dávala jídlo, když ho sama potřebuje. Poté jí nastíní jistý nápad, který, pokud vyjde, by celé její rodině – což zahrnuje vechny děti ve skupině – zajistí pravidelný přísun potravy. Nejprve jej nikdo nebere vážně, ale když jim vše dopodrobna vysvětlí, nakonec s nápadem souhlasí. Jelikož nemá jméno, dostane díky své velikosti jméno Fazolek... Enderův cyklus je dozajista mnohým čtenářům sci-fi znám. Čtyři knihy pojednávající o osudech Andrewa Wiggina, zvaného prostě Ender, nás dokázaly pobavit i donutit k zamyšlení. Každá kniha následující Enderovu hru [Ender`s Game, 1985] byla mnohem složitější, ještě filozofičtější - jedním slovem náročnější, což dokázalo mnoho čtenářů bezmála udolat. S příchodem pátého dílu si dozajista každý takový říkal, že to přece nemůže jít donekonečna a jestli tato kniha bude ještě náročnější? Každý takový byl dozajista překvapen, když se začetl a zjistil, že hlavním hrdinou tohoto pátého dílu Enderovy série je nečekaně někdo úplně jiný (Ačkoli i Ender se později ke slovu dostane). A že Enderův příběh začíná odznova, jen vyprávěn z jiného úhlu pohledu. Zajímavá myšlenka - napadlo snad každého, jen s trochou pochybností, zdali to ještě bude ono, zdali se nejedná jen o snahu vytlouct z výborné knihy nějaký ten peníz navíc... Hned při nástupu do Bitevní školy Fazolek slýchá na každém kroku jméno Andrew Wiggin. Prý je to nějaký výjimečný chlapec. Někdy jej k němu přirovnávají, ačkoli jen jeho malým vzrůstem. Hned od začátku si všímá podstatných věcí, vyhodnocuje je, třídí a ukládá do paměti pro pozdější využití. Nenechává se unášet city a pocity a dává si velký pozor, aby o sobě někomu neprozradil něco zásadního, co by v budoucnu mohlo být jakýmkoli způsobem použito proti němu. Jeho rafinovanost a na takového špunta až příliš chladný kalkul donutí všechny kolem něj pořádně se nad ním (jeho schopnostmi) zamyslet. Ve vedlejší dějové linii se sestra Carlotta se snaží vypátrat Fazolkovu minulost. Jeho schopnosti jsou na takový výši, že se vyrovnají podstatně starším dětem (i dospělým), což není příliš obvyklé a mohlo by to ukazovat, že by za tím zřejmě mohlo být něco jiného, než jen vrozená genialita. Přibližně po první třetině příběhu se konečně na scénu dostává i neuvěřitelnými příběhy opěvovaný (mnohými však nenáviděný) Andrew "Ender" Wiggin. A my opět prožíváme výcvik armády Draků, stejně jako v již zmiňované Enderově hře. Jedná se o příběh s ní paralelní, stejný, jen sledovaný z jiného úhlu, jak je obvyklé třeba ze sportovních utkání. Opět se dostáváme do bitevních místností, ve kterých jsme se již "tenkrát" cítili skvěle. A Enderův výcvik začíná s blížící se hrozbou útoku termiťanů nabírat obrátky. Na Endera jsou kladeny stále větší a větší nároky a ten se postupně začíná blížit k hranici, jejíž překročení by mohlo znamenat pro celou lidskou rasu nepěkný konec války. Každá kniha Enderova cyklu šla dál. Mnohem dál, než je obvykle zvykem. Příběhy, kde spíše než o akční děj jde o náhled do duše a uvažování (nejen) člověka, asi nejsou zrovna na výsluní popularity. Enderova hra si získala zástupy nadšených čtenářů všech věkových kategorií. Byla jednoduchá, poutavá, skvěle napsaná. A její pointa je dnes již bezmála legendární. U následujících titulů již řady nadšených fanoušků trochu prořídly. Mnoho lidí si na nich, řekněme, vylámalo zuby. Prokousat se jimi totiž někdy opravdu vyžadovalo trochu více času, trpělivosti a hodně přemýšlení. Opět se, jako u již mnohokrát zmiňované Enderovy hry, jedná spíše o román pro dospívající mládež. Jeho hrdinové jsou sice děti, ale přemýšlejí a jednají již bezmála jako dospělí. Jsou vychováváni a trénováni pro nasazení při rozhodujících bitvách války s termiťany a proto musejí neobvykle (a doslova „pod tlakem“) rychle dospět a tak se s nimi hned jedná bezmála jako s dospělými. Kniha je však napsána tradičně strhujícím stylem, jehož napětí se stupňuje. A ačkoli jsem Enderovu hru četl několikrát (avšak celkem dávno), byla i tato kniha klasicky návykovou záležitostí. Ani já sám jsem si nebyl zpočátku jist, co od této páté knihy Enderova cyklu očekávat. Nakonec jsem však byl nadmíru spokojen. Tato kniha mi připadá jako návrat ke kořenům Enderova cyklu. Autor zopakoval to, pomocí čeho se dostal do sedla - znovu napsal (jen trochu jinak) knihu, která mu přinesla uznání a ačkoli již pro toho, kdo četl Enderovu hru, není tak úžasná (jelikož již přesně víte, co se stalo a jak to bude v hlavní ose dál), i tato se naprosto skvěle četla a zanechala ve mne mnoho silných dojmů. Jedná o úplně stejný příběh (kteří jsme již všichni mnohokrát četli), jen vyprávěný z pohledu někoho jiného a obsahuje množství nových informací a podrobností. Pojednává sice o dětech, ačkoli tak, jak tyto děti myslí a jednají, mnohdy nečiní ani dospělí. Každý, kdo se do ní začte, zjistí, že ačkoli byl Andrew Wiggin skutečně skvělým velitelem, na jeho úspěchu (a záchraně lidstva) měl velký podíl i jiný chlapec, který jej podporoval a byl doslova jeho stínem. Skvělá zábava a jednoznačně skvělá volba...