tak jsem na 119 a musím říct - perfektní. Skoro bych řekl, že je to návrat ćernokněžnickému stylu - dokonce i ta obálka mi mnohem více připomíná Černokněžníka. Ta kniha se čte úplně sama a rozhodně by si ji neměl nechat ujít žádný Ďurův fanda ani žádný fanda dobré fantasy. :-) Věřte mi - ta kniha stojí fakt za to. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu první díl Sekery z bronzu, rouna ze zlata.

Racek: Na začátku druhého dílu, neboj :)

Podobne ako Sirius som síce ešte len na 157 strane, ale už teraz musím hondnotiť poslednú Ďurovu knihu veľmi vysoko, a to aj v kontexte jeho celej doterajšej tvorby, keďže mám prečítanú celú jeho trilógiu o Roganovi plus zbierku poviedok a samozrejme aj jeho epos o Ilji Muromcovi. Klobúk dole, stal sa z neho skutočne špičkový autor, ktorý by si zaslúžil uspieť aj na medzinárodnej scéne, myslím, že s kvalitným prekladom by sa mohol popasovať aj s kovanou anglosaskou fantasy. Má na to. Možno je oproti Andrzejovi Sapkowskemu menej filozofický :) a rozhodne nepoužíva postmoderné výrazové prostriedky ale určite je dostatočne nápaditý, originálny a pritom remeselne zručný. V poslednej dobe som čítal spracovanie osudov troch Krokových dcér z pera Vilmy Kadlečkovej v novele O snovačce a Přemyslovi, ktorý rozhodne nepostrádal originalitu, no Červenákove spracovanie mýtu sa mi páči rozhodne viac. Obzvlášť jeho vynikajúci cit pre dobové detaily a schopnosť preniesť čitateľa o stovky rokov naspäť naozaj hodnoverne.

Já bohužel nemůžu sdílet nadšení s ostatními. Tésně před Bivojem jsem dočetl, prakticky dokonalou, trilogii Bohatýra a...no tohle je pro mě trošku zklamání..prostředí v pořádku, vykreslení postav také, ale jinak..když to mám shrnout (nekamenujte mě) = nuda..není tam žádný světlý okamžik/kapitola, kvůli které bych měl důvod si tuhle knihu přečíst znovu - narozdíl od Bohatýra...pro mě = průměrná kniha, která nenadchne, ale ani neurazí.

No, hned na začátek říkám, že mi tahle kniha od Červenáka nějak nesedla. Příběh začíná zajímavě: Jedna z Krokových dcer, Kazi, spolu se svou družinou míří na každoroční slavnost na Vyšehrad. Cestou je přepadne démon obývající tělo kance. V pravou chvíli je zachrání – kdo jiný než Bivoj.:) I když na rozdíl od svého předobrazu ze „Starých pověstí českých“ s ním bude mít neskonale více práce… Poté tento vladyka rodu Strošovců doprovází Kazi na Vyšehrad (mezi nimi samozřejmě přeskočí jiskra). Na Vyšehradě se schází další vladykové kmene Čechů, čehož, jak se později ukáže, využívají nepřátelští Avarové (nebo spíše avarští míšenci) a Zličané, kteří na ně zaútočí a pobijí většinu vladyků. Čechy jsou uvrhnuty do boje o vlastní přežití… Příběh má na Červenáka, nezvykle dlouhý rozjezd, děj se pořádně rozběhne až po přepadení Vyšehradu, někde v polovině knihy. A musím přiznat, příliš mi nesedly hlavní postavy. Bivoj je nezajímavý – střídá polohu „obavy o Kazi“ se „vztekem na nájezdníky“, Kazi samotná je pak až příliš dokonalá – ze všech tří sester je nejschopnější (Libuše je takový zmatkář a Teta ustrašená čarodějka). Je to čistě subjektivní dojem, ale prostě mi to tak přišlo. Naopak plusem je rozhodně zvolené české prostředí, (autor má očividně nastudováno), je výborně popsáno a je to zas něco jiného. Spíš slabší 3*