Při vyhledávaní můžete využít spojení slov do podmínky. Hledáte-li Stephena Kinga, zadáte pouze Stephen King. Víte třeba, že autorem je King, ale nepamatujete si jméno, jenom příjmení a víte, že to není Stephen - zadáte King ne Stephen. Hledáte knihy od Žambocha nebo Kulhánka: Žamboch nebo Kulhánek. Hledáte knihy o elfech, ale ne od Tolkiena? Zadejte: elfové ne Tolkien. Kořen slova můžete hledat pomocí *, třeba: elf* ne Tolkien poskytne více možností.
Vážení zákazníci, 28.4. trvale zavírá pražské knihkupectví Fantasya. Osobní odběry na prodejně už nebude možné vyřídit.
Omlouváme se a děkujeme za pochopení.
Ad Pavoučí měsíc, Knaak Richard A.Crovax - 03. 04. 2007 21:03
Překonal-li Richard A. Knaak Královstvím stínu svou předchozí knihu ze
série Diabla nazvanou Dědictví krve, je pro mne Pavoučí měsíc ne-li
lepší, pak alespoň stejně dobrý jako Království stínu.
Musím se přiznat, že jsem si celou dobu říkal, proč zrovna Pavoučí
měsíc, proč ne Měsíc pavouka a trochu jsem považoval druhý překlad za
„přijatelnější“. Jak velký byl můj omyl, název titulu sedí naprosto
přesně, ostatně celý překlad pana Netoličky je velkým plusem celé knihy
(ostatně celé série, ale i např. Warcraftu), nikde nedrhne, neužívá
těžkopádná spojení apod. Velký dík patří rovněž redakci, která se na
knize „vyřádila“ a vychytala drtivou většinu oněch drobných, ale
naprosto otravných „mušek“, které mohou poslat přes všechnu ostatní
snahu dílo „do kolen“ a znemožňují plynulé vychutnávání četby.
Chybějících písmenek a ostatních neduhů je skutečně minimum a v tomto
směru není takřka co vytknout. Jediná drobná (takřka nepodstatná)
poznámečka by se však našla … Celá obálka se drží zaběhlých
principů, knížka ze série nijak nevybočuje ani výškou, ani tloušťkou,
tak proč mi musí tu nádhernou řadu „hyzdit“ náhle červený nápis
„FANTOM Print“ na hřbetu, místo zaběhlého bílého, je mi záhadou. Jak
říkám, je to jen drobná výtka, ale někdy moc invence škodí :-).
Ze samotného děje by byla škoda moc prozrazovat, ale rozhodně bych rád
vyzdvihl drobnou návaznost na Království stínu, ony krátké odkazy, které
zasvěcenému čtenáři dají možnost si příjemně osvěžit paměť,
zároveň jich však není tolik, aby člověk musel předchozí knihu
důkladně znát (dokonce si troufám říct, že není třeba ji znát
z pohledu děje vůbec), ani (a to mi přijde ještě důležitější)
čtenář nezíská pocit, že by se autor vykrádal, aby „nahnal“
potřebný počet stránek jinde, než v ději. Nádherně je vykresleno,
kterak se Zayl dozvídá postupně bolestnou pravdu o svém protivníkovi,
i jak je zatažen do celé věci mnohem více, než by kdy pokládal za
možné. Jeho společníky netřeba prozrazovat, ale skvěle nekromancera
doplňují a i jejich vývoj je zajímavé sledovat. Jako většinou mne
uchvátily popisy bojů i v mnohem větší míře využívání kouzel
známých z počítačové hry.
Celkově nelze nedoporučit a nezbývá než doufat, že se situace
v Blizzardu brzy pohne k lepšímu a budeme se moci těšit na trilogii ze
světa Diabla – The Sin War (Válka hříchu).
RE: Ad Pavoučí měsíc, Knaak Richard A.Lukasss - 04. 08. 2007 14:51
Nemůžu jinak, než souhlasit, kniha se krásně čte a příběh považuji
za nejpovedenější. Vůbec celá série Diablo (až na černou cestu kterou
jsem nečetl, tedy nehodnotím) od Knaaka se mi moc líbí a je pro mě jakožto
fanouška PC her nejlepším zpracováním PC hry jaké znám. Četl jsem
warcrafty, starcrafty, doomy ale Diablo je prostě nej. Moc se těším na
války hříchu a jsem zvědav jestli knaak někdy celou sérii ukončí
zabitím diabla a baala. Dost o tom pochybuju, ale možná by to bylo
perfektní završení zatím perfektní série :)
Ad Pavoučí měsíc, Knaak Richard A.Norek - 21. 04. 2009 12:23
Návrat zkušeného spisovatele Richarda A. Knaaka k sérii knih ze světa
Diabla jsem toužebně očekával a dočkal jsem se. Bohužel ale ne toho, co
jsem si přál. Chtěl jsem si přečíst další drsný příběh ve kterém se
hrstka rádoby hrdinů snaží přežít a ještě přitom nakopat Pekelným
mocnostem zadek, ale dočkal jsem „obyčejný“ fantasy příběh
o záchraně královstí hrdiny bez bázně a hany. A to je prosím pěkne
hlavním hrdinou, nekromancer Zayl, jehož jedinou skvrnkou na čistém štítě
je to že kvůli zachování rovnováhy kdysi dávno zemřeli jeho rodiče.
A druhou pak kostěná náhrada za useknutou ruku, která přes svůj dost
bizarní zjev, v ostatních postavích působí asi tak 10 vteřin zhnusení
následovaných lítostí…
Ani záporaci nejsou co bývali. Spíše se řadí do jednoduché a
klišovaté skupinky „pro moc udělám cokoli“, popřípadě „jsem magor a
mám rád Peklo“. To je v tomto příběhu reprezentované démonem
Astroghou, jedním z Diablových poskoků, který, jak už je v Diable
bohužel zvykem, je vypuzen/chycen čaroději někam mimo svět pomocí
nějakého předmětu-tentokrát Pavoučího měsíce. Jediným trošku
zajímavějším záporákem je nekromancer Karybdus, který zblbnul a došel
k závěru, že Peklo dostává příliš na prdel a tak se rozhodl v zájmu
zachování rovnováhy kopat i za tu temnou, Pekelnou stranu, což ho postaví
proti Zaylovi.
Hodné postavy ale na tom nejsou o nic lépe. Mezi sytě bílé hrdiny
patří dobrosrdečná a nezkažená šlechtična Salene se záhadnými
magickým talentem a Sardak, bastrad jejího otce, kterého Salene přijala jako
vlastního bratra a který je pro svou sestru ochoten zemřít (přitom historie
přisuzuje levobočkům spíše závist než obdiv k pravým dědicům). Ten se
sice občas rád napije, ale je to jenom zástěrka pro deus ex machinu
(upřímně řečeno když jediná stopa vedoucí ke spiknutí je prořeknutí
nějakého kumpána při pijatyce, „bohem ze stroje“ to opravdu zavání).
I oživlá lebka Humbart má podobnou roli – jen sem tam z jejích úst
vzejde nějká hláška, ale většina z nich není bohužel vtipná, to už
jsou lepší Sardakovy cynické komentáře. Zbytek hrdinů se sice snaží
tvářit jinak než černobíle, ale moc jim to nejde – nejčastější je
poloha vojáka, který jen plní rozkazy. Ale i tady lze najít jeden
výraznější kousek – nečekaného dědice trůni, který je schopen
vládnout jen díky nápovědě ducha svého mrtvého otce.
A tak jedinné věci, které z vysoké kvality starších knih zbyly, je
návaznost na hru (nekromacerská kouzla jsou skoro všechna převzata ze hry),
solidní akční scény a pár originálních nápadů. Bohužel krásně temná
a surová atmosféra z Knaakových starších dílu je pryč a celý příběh
by spíše sedl do světa jako je Forgotten Realms než Diablo, jako by najednou
musel Knaak snižovat věkovou přístupnost svých knih. A nakonec dojde i na
od začátku jasnou a poněkud lovestory zakončenou trapnou loučící cestou.
Blééé. Tak tohle nám, pane Knaak, do Diabla netahejte a příště můžete
doma nechat i ty své Deus ex Machiny. Kdyby to nebyl kniha ze světa Diabla
tak ji nechám proplout s hodnocením průměrná fantasy s klíše, takhle je
to ale znehodnocení temného potenciálu jednoho z mála originálních
světů a tak dostává hodnocení o hvězdu nižší.
Opakovat slovo od slova hodnocení uvedené o pár příspěvků výše (http://www.fantasya.cz/forum_topic.php?…)
by zcela postrádalo smysl, takže k němu snad jen doplním odkaz na reakci
knížka vs. fanouškové počítačové verze: http://www.fantasya.cz/forum_topic.php?…
a znovu dodám, že spolu s Královstvím stínu jde pro mne o nejlepší duo
ze série Diabla a rovněž o vůbec jednu z nejlepších knížek současné
fantasy literatury, kterou jsem měl tu čest číst. Stačí mi pomyslet na
hlavní postavu a jejího zvláštního společníka a klidně bych se znovu a
znovu pouštěl do Pavoučího měsíce stále dokola.
Ad Pavoučí měsíc, Knaak Richard A. Jack_Dark - 15. 10. 2009 14:40
Pavoučí měsíc opět od skvělého Knaaka splnil to co by každý
fanoušek čekal. Na scéně se objevuje oblíbený necromancer Zayl se svým
věrným společníkem lebkou Humbertem. Tentokrát ho osud zavedl do města
Westmarch kde hledá cesta kam se ubírat dále. Zde se potkává se
šlechtičnou Salene a jejím notorickým nevlastním bratrem. Ovšem
problémyna sebe dlouho nenechají čeakt a lord Aldric Jitan hnán touhou po
moci, dá do pohybu své ďábelské plány do kterých je zahrnutý i mocný
necromancer Karybdus který je mezi rathami legendou.
Střetnutí bude tedy velkolepé, a do toho všeho ještě značnou mírou
zasáhne démon Astrogh, vyhlídky pro Zayle nejsou moc růžové jelikož se ve
městě setkává pouze s nepochopením, odporem a nakonec po něm jde
i místní církev a plány komplikuje i činnost městké stráže.
Jak to nakonec vše dopadne to už musíte zjistit sami, stojí to za to,
i když v některých ohledech Knaak své dílko zjednodušil a udělal více
přímočařejší.
Pokud tuto pihu na kráse přehlédnete není nad čím přemýšlet a směle
do toho. Diablo a Knaak to už jsou dva neodmyslitelné pojmy.
ďalší Knaakov príbeh zo série DiabloViddy - 15. 11. 2010 12:11
Kráľ Westmarchu je mŕtvy a v tieni trónu sa rozbiehajú snahy
o získanie moci. Lord Jitan sa s pomocou nekromancera Karybdusa snaží
získať nesmiernu moc vďaka artefaktu Pavoučí měsíc. Dychtivo sa nevie
dočkať tej správnej chvíle a preto nespozoruje, že Karybdus mu neprezradil
celý rozsah jeho úmyslov… Do mesta privádza cesta aj nekromancera Zayla,
ktorého však po jeho príchode začína prenasledovať tajomná sila a ktosi
usiluje o jeho smrť. Prisľúbi pomoc lady Salene, ktorá potrebuje hovoriť
s duchom svojho manžela, a objaví ďalšie záhadné okolnosti, ktoré by
rád rozlúštil hoci mu ide o život. V mesačnom svite sa vznáša tieň
pavúka, čo neveští nič dobrého – blíži sa čas, kedy majú pekelné
mocnosti dosah na svet živých.
Pavoučí měsíc sa snaží navodiť podobnú hrôzostrašnú atmosféru ako
v Království stínu, ale nejako sa mu to nedarí. Rozpačitý úvod,
nevýrazné postavy (tentokrát to nezachránil ani Zayl s Humbartom) a akcia
sa rozbehne až keď máme polku knihy za sebou. Dej nemá takú gradáciu a
napätie (je rozdelený medzi viaceré dejové línie) a hoci zápletka je
slušná, príbeh Dědictví krve sa mi páčil viac. Otázka rovnováhy zohrá
v príbehu dôležitú rolu, ale už by to chcelo aj nejakú inú hlavnú
postavu (a ukážku iných schopností) ako nekromancera. Lady Salene skrýva
ten potenciál, scény nabité mágiou boli príjemným spestrením. Záver bol
teda výrazne lepší a čtivý, tu sa ako autor ako dobrý rozprávač opäť
vytiahne. Možno priveľmi zrovnávam, ale pri opakovanom spojení Knaak &
Diablo sa tomu nedá vyhnúť. Komu sa páčili predchádzajúce príbehy,
sklamaný nebude – solídna knižka na zabitie dlhej chvíle.