Pro mě osobně hned po Nikdykde druhá nejoblíbenější kniha Neila Gaimana. Co do celkové kvality by ji možná přebyli Američtí bohové, ale tady jde o něco jiného. Mám slabost pro pohádky, mám slabost pro Gaimana a jeho vypravěčský talent, mám slabost pro hořkosladké konce. Byla to první „Gaimanovka“, kterou jsem držela v ruce, a od té doby na tohoto spisovatele nedám dopustit. Příběh zdánlivě obyčejného chlapce, který se vydá pro spadlou hvězdu do tajuplného magického světa za Zdí, aby získal ruku své milované. Pohádka pro dospělé, ve které se mísí humor, romantika, místy až nečekaně realistické popisy a přesto neztratí nic ze své pohádkovosti. Neil Gaiman opět dokazuje, jak skvěle umí vyprávět a já ho za to obdivuji.