Titanic – tato nechvalně proslulá loď, která měla být chloubou lidského umu a symbolem překračování hranic, dokáže i v dnešní době zaujmout. Přece jen katastrofa takových rozměrů, dokáže stále, i po téměř sto letech, přitáhnout pozornost (viz například loňská výstava artefaktů z Titaniku).

Tohoto autora znalý čtenář ví, co od něj může očekávat. Jeho kniha Duch z Grand Banks však i přes to dokáže člověka poněkud zaskočit. Tato kniha je, dá se říci, souborem mnoha malých, však navzájem prolínajících se událostí. A ačkoli jsou všechny tyto „malé“ příběhy (minimálně okrajově) spojeny hlavním tématem, kterým je snaha o vyzdvižení vraku světoznámé lodi Titanic, jeví se doslova jako roztříštěný talíř – ze všech střepů lze při troše šikovnosti a trpělivosti složit kompletní kus. Jde však o to, zdali čtenář zmíněnou trpělivostí oplývá…

Tato kniha mi svým dobrodružným vyzněním přišla jako něco na způsob románů Jamese Rollinse, Douglase Prestona či Lincolna Childa. Jen nebyla ani zdaleka tak čtivá. Technická stránka podniku (pro obě strany) je rozebrána dostatečně, stejně tak i vše ostatní ohledně osobních problémů protagonistů, avšak příběh ne a ne se spojit v jednolitý celek. Kniha působí trošičku unaveným a jakoby nerozhodným dojmem. Až poslední třetina knihy má opravdu něco do sebe. Končí však doslova všelijak (nebo možná lépe řečeno nijak) a někdo z ní tak nakonec bude možná poněkud zklamán. Duch z Grand Banks [Ghost from the Grand Banks, 1990], u nás vydaný nakladatelstvím Polaris v roce 1996, se zřejmě nezařadí po bok autorovým nejlepším dílům, ale zase na druhou stranu – mohlo být hůř…