![]() |
|
|||||
|
||||||
|
| Dinik 05. 02. 2008 08:15 Odpovědět Odpovědět s citací |
[1] Ad Draci padlého slunce, Weis Margaret & Hickman Tracy Knihy ze světa Dragonlance se mi vždy líbily a proto jsem Draky padlého slunce poměrně netrpělivě očekával. Ansalon ovládnutý draky? Zotročení lidé? To zní opravdu zajímavě. A taky to zajímavé je. Kniha se čte skoro sama, potkáme spoustu starých známých a několik nových postav, přičemž jedna z nich (Mina) je dost záhadná a jsem zvědavý, co je ve skutečnosti zač. Zmínil bych ještě kapitolu, ve které se v hrobce hrdinů objeví Tas Bosonožka, jelikož při jejím čtení jsem se smál nahlas a musel jsem si ji přečíst dvakrát. Autoři prostě umí situaci správně odlehčit, aby ji vzápětí mohli opět ponořit do temnoty a zoufalství. Skvělá práce, skvělá kniha. |
|
| DAM 18. 03. 2008 14:28 Odpovědět Odpovědět s citací |
Reakce na [1][2] Draci padlého slunce, Weis Margaret & Hickman Tracy Kniha a vlastně trilogie je úžasně rozjetá. Po Chaosově válce bohové odešli ze světa, ale teď po třiceti letech se jeden objevuje. Vrátí se bohové zpět nebo se objeví jiní? Staří hrdiné zestárli a někteří bohužel zemřeli, na jejich místa se však derou jiní, ale jeden hrdina Tass Bosonožka je tu stále a už to táhne od Války kopí. Díky tomuto chlapíkovi není v knize nouze o humor. Kniha se četla opravdu sama a připravila velice kvalitní půdu pro druhý díl. |
|
| raina 27. 05. 2008 08:45 Odpovědět Odpovědět s citací |
Reakce na [1][3] RE: Ad Draci padlého slunce, Weis Margaret & Hickman Tracy Hned na začátku knihy na mě padla jakási beznaděj a pokračovala v průběhu čtení celé knihy; protože vše, co dosud hrdinové (nejen kopí) učinily, nebylo dost na to, aby svět opět padl do stínu. Všichni, které jsme po celé trilogie znali a milovali, jeden po druhém odešli a noví hrdinové nejsou ještě připravení, aby nastoupili na jejich místa. A přesně to je to, co autoři nového cyklu chtěli říct a podle mě se jim to povedlo na jedničku. Ta knina nemá slabá místa; vyčítat bych jí mohla snad jenom pochmurnost, ale přesně o to v ní jde. Trocha naděje se sbírá na konci, takže budu netrpělivě čekat na další díl… |
|
| Dann 13. 06. 2008 19:48 Odpovědět Odpovědět s citací |
[4] Ad Draci padlého slunce Tuto knihu jsem četl už před několika měsíci, proto můžu hodnotit jen z útržků vzpomínek, které mi zrovna leží na funkční části mozku :). Vzpomínám si, že oproti mému očekávání – říkal jsem si, že vše v DragonLance přece nemůže být skvělé – mě kniha úžasně překvapila. Autorská dvojice opět uplatňuje svůj skvělý smyl pro realističnost děje a zároveň pro jeho téměř epicky podané vyprávění. Nesmírně se těším na třetí díl, protože završení takovéto trilogie určitě není jednoduché. Když jsou ale autoři tak nadaní, jako určitě jsou, tak to určitě bude stát za to. |
|
| hellhummer 20. 06. 2009 23:35 Odpovědět Odpovědět s citací |
[5] Válka duší Ahoj, malá ukázka z mojí recenze na sérii Dragonlance – Válka duší. Po událostech z předchozích částí svět opouštějí bohové, mágové ztrácejí svojí drahocennou sílu, léčitelé zase nemohou zázračně uzdravovat raněné a nemocné. Na nočním nebi se místo třech měsíců, rudý, stříbrný a černý, objevuje pouze jeden barvy rudé, elfské národy mají své krále, ale spojení těchto dvou pomalu vymírajících ras je v nedohlednu. Qualinesti žijí pod ,,ochranou,, rytířů z Neraky, Silvanesti zase pod kletbou, která ne ně byla seslána jejich úhlavním nepřítelem, strachem. Draci zla si rozdělili území a vybírají od lidí daně, naopak stříbrných a zlatých je čím dál tím méně. Všechny tyto události mají ale své vlastní vyvrcholení, které započne jedné bláznivé noci, kdy se přes Krynn přežene strašlivá bouře a v ní je slyšet zpěv, zpěv smrti. Na jedné straně země z této bouře před zraky rytířů z Neraky a jejich novým velitelem minotaurem Galdarem vystoupí dívka jménem Mina. Mina se zrzavými kadeři uzdraví minotaurovu uťatou paži a nabídne vojsku své velení, s tím, že budou bojovat za slávu a v konečném důsledku za bohatství. Jen pod jedinou podmínkou, budou uctívat novou, jedinou bohyni. Pod kouzlem Mininých jantarových očí vojáci souhlasí a započnou své tažení, které buď dobře či špatně pro ně skončí až na konci třetího svazku. Zatímco Mina táhne zemí se stále rostoucí armádou, na druhé straně v malém městečku, v Útěšíně, jednoho dne se ozývá z hrobky, kde by měly logicky odpočívat hrdinové z předchozích válek, tlukot na zapečetěnou bránu. Mezi živé se vrací můj nejoblíbenější hrdina série, malý, stále něco beroucí a vracející šotek Tasselhoff Bosonožka. Ač se zdá pro děj jen jako doplněk pro zasmání, jeho občasné výlevy a historky jsou velmi humorné, má však u sebe věc, kvůli které neúmyslně rozpoutá hon nejen na sebe, ale i na své nejbližší. Tím se stává i Solamnijský rytíř Gerard, který bláznivého šotka doprovází, když se mu nezatoulá až do konce, sice ne konec příběhu, ale toto si nechám pro sebe. Jelikož Válka duší se odehrává několik desítek let po hlavní kapitole zaznamenané ve svazcích Kroniky, je zde spousty nových větších či menších hrdinů. Solamnijská rytířka lady Odila, Gilthasova, král Qualinesti a syn zesnulého Tanise půlelfa a Laurany elfské královny, manželka Lvice, Samar, sluha a strážce královny Alhany Hvězdbrízy a spousty dalších. Mimo to se zde opět setkáme se Zlatolunou, mágy Palinem a Dalamarem nebo jen okrajově, ale za to důležitě i překvapivě s Raistlinem. Margaret Weis a Tracy Hickman napsaly nejen tuto sérii velice jednoduše srozumitelně. Lehce a pěkně se to čte, navíc systém vyprávění mi naprosto vyhovuje. Nic není do sebe zkomoleno, žádné složité výrazy ani technická pojmenování nedělají potíže. Řekl bych, že není problém tyto knihy pořídit ani menším dětem. Spousty napětí, dobrodružství, soubojů, intrik, lásky i humoru. |