Při vyhledávaní můžete využít spojení slov do podmínky. Hledáte-li Stephena Kinga, zadáte pouze Stephen King. Víte třeba, že autorem je King, ale nepamatujete si jméno, jenom příjmení a víte, že to není Stephen - zadáte King ne Stephen. Hledáte knihy od Žambocha nebo Kulhánka: Žamboch nebo Kulhánek. Hledáte knihy o elfech, ale ne od Tolkiena? Zadejte: elfové ne Tolkien. Kořen slova můžete hledat pomocí *, třeba: elf* ne Tolkien poskytne více možností.
V raném Cardovi se podobné znepokojivé obrazy (krutost a sexualita,
často v souvislosti s dětmi) vyskytují poměrně často – např.
Hypomené určitě byla z našeho pohledu pod zákonem, když s ní kopuloval
Nečorv; povídka Kingsmeat je taky celkem brutální atd. Netroufám si
posoudit, do jaké míry se jedná o umělecký záměr, v 80. letech ještě
nesvázaný dnešními kodexy politické (a jiné) korektnosti, a do jaké
může jít o odraz nějakých psychických pochodů v autorově hlavě, to
bych asi přenechal studovanému psychologovi.
Hmmm, co sa tyka tych brutalnych scen...je neviem,...cyberstorm - 30. 11. 2007 10:27
Hmmm, co sa tyka tych brutalnych scen…je neviem, ale v Cardovi som si ich
az tak moc nevsimol. Omnoho horsie bol na tom Ray Aldrige a jeho Emancipator,
kde sa to urhnutymi nohami a vykuchanymi crevami len hemzilo. Priznam sa, ze
som, musel par krat prestat citat… A sexualita a deti-myslim ze aj Herbert
nieco take pouzival v jeho Kapitula Duna (ok, mozno to boli Kaciri Duny) Jo a
ked sme este pri Cardovi a jeho diele, nevie niekto nahodou, ci sa este dockame
dokoncenia jeho serie Navrat domov??? V Classicu pred mnohymi rokmi vysiel prvy
diel – Vzpominky na Zemi…
Nevím, jak je to v Americe, ale v Anglii používají frázi „I love
you“ a její varianty i ve vztahu rodičů a dětí. Je to pro ně naprosto
běžné, vyjadřují tím intenzitu citu. Pro nás ale „miluji tě“
působí ve vztahu dvou věkově vzdálených mužů jako rušivý element,
u nás je to běžné pouze v partnerském vztahu. Je proto možné, že autor
nezamýšlel vkládat do jejich vztahu (pěvce a císaře) něco ze sexuality.
Jiným prvkem je to, že je z toho okolí podezírá, nebo že pěvec
přitahuje některé jiné muže, což je podle mého názoru v knize popsáno
negativně. Jinak na mě Anssetův svět působil realisticky, včetně
homofobie, která ani v našem dnešním světě není nic neobvyklého.
Stejně tak mi nepřišlo, že autorovým záměrem byla nějaká ideologie
malého zla a velkého dobra, císař za své jednaní zaplatí vysokou daň a
na podrobených světech nejsou všichni šťastní, jen vyměňují určitou
část svobody za průměrnost a částečné bezpečí. Přiznám se, že jsem
měla pocit, že čtu fantasy :-) Sci-fi prvky působily spíš rušivě (a to
jsem spíš na sci-fi), ale bez nich by asi nebylo možné cestovat mezi
planetami, že :-) Děkuji za pěknou recenzi, která mě přinutila se
zamyslet.
Je to dobrá recenze. Za sebe rovněž oceňuji specifickou atmosféru
románu a je to pro mě jeden z nejlepších kusů v této výborné edici.
Mistr písní je román s velmi originální nosnou myšlenkou, zpracovaný
tak, že na něj čtenář hned tak nezapomene.