Po předchozích dvou stoprocentních zásazích trochu zklamání. Dlouho očekávaná válka s Havenem je zde a konečně dochází k dlouho očekávaným vesmírným bitvám mezi celými flotilami. Jenže v tom je trochu zádrhel – Weber je sice opět mistrem popisu situace a zvratů ve zdánlivě jednoduchých plánech a ze svého pojetí vesmírného boje ždímá maximum, ale je příliš vidět, že román má jen uvést celou válku. Seznamujeme se s řadou nových postav, máme dokonalejší náhled do zákulisní politiky obou hvězdných soupeřů, ale trochu se vytratil emoční náboj (přesto, že se Honor zamiluje). Závěrečná bitva je tak sice napínavá a po taktické stránce nápaditá, ale onen svíravý pocit v žaludku, který čtenář měl v minulých dílech, se tentokráte nekoná. Weber si prostě potřeboval připravit půdu a osobně mám pocit, že si ještě sám nebyl moc jistý, co si počít s velkými bitvami, kde má na starost větší počet lodí a tedy nutně tříští pozornost. Dobrá zpráva je, že do dalších dílů už si udělal jasno a ještě lepší zpráva je, že i když je tento díl slabší než jednička a dvojka, pořád je to zatraceně kvalitní kniha.