Vše říkající název? Ne, Astrid Scholteová umí překvapit, Astrid Scholteová: Čtyři mrtvé královny

Scholteová Astrid: Čtyři mrtvé královny

Pro zlodějku, jako je Keralie, to byla hračka, jen malé divadýlko a pouzdro bylo její. Tedy přesněji řečeno jejího přítele Mackiela, pro kterého pracovala. To ještě netušila, že v pouzdru jsou čipy, které obsahují tajemství, pro nějž se zabíjí – záznamy vražd čtyř královen Quardary.

Quardara je rozdělena na čtyři kvadranty, v čele každého je královna, která jedná v zájmu svého kvadrantu. Archie je ze všech nejúrodnější, zemědělský kvadrant, kterému vládne královna Iris. Cení si tvrdé práce a přírody. Opakem je Eonie, která je pokrytá ledem a život je zde možný jen díky pokročilé technologii. Stejně jako země jsou zamrzlé i city Eonijců, jako kdyby žádné neměli. V čele stojí královna Corra. Torie představuje pobřežní kvadrant, který se zaměřuje na obchod mezi kvadranty. Lidé jsou zde zvídaví stejně jako jejich královna Marguerite. Posledním kvadrantem je Ludie, kde si lidé cení frivolity, hudby, umění a zábavy. V čele je mladá královna Stessa.

Keralie předvídala téměř vše, ale nenapadlo ji, že se na aukci s kradeným zbožím objeví okradený poslíček. Pro ni to byla zábava, ale jemu šlo o život. Pokud nedoručí zásilku, čeká ho smrt. A tak se Keralie musí rozhodnout, zda bude už navždy zlodějkou a lhářkou anebo zkusí se svým životem něco udělat. A kdo by jí s tím mohl lépe pomoci než Varin, pro kterého je spravedlnost a pravda vším.

Astrid Scholteová v pěti bodech

  1. Je autorkou young adult románů, v nichž reflektuje svoji vášeň pro science fiction, fantasy a všechno mezi tím.
  2. Její debut Čtyři mrtvé královny se stal světovým bestsellerem.
  3. Přes deset let pracovala u filmu a v televizi jako manažerka a animátorka.
  4. Spolupracovala s Jamesem Cameronem i Stevenem Spielbergem.
  5. Žije v Melbourne v Austrálii se svým snoubencem a dvěma kočkami.

Varin je Eonijec, a proto nedává najevo své emoce, veškeré pocity skrývá za svými dokonalými tvářemi. Eonijci jsou mnohdy geneticky upraveni pro výkon určité profese a pokud ne, tak je jim vybrána alespoň ta, pro kterou se hodí nejlépe. Mají přesně stanovené datum smrti, které určuje, kdy se pro společnost stanou přítěží a nezbývá, než je odstranit. A přesto nejsou tak bezcitní, jak si ostatní myslí. Zdá se, že nejsou schopni vnímat krásu, ale Varin se v tomto ohledu liší. Možná díky své vrozené vadě, kvůli které přichází o zrak, dokáže ocenit okolní svět.

Keralie je Torijka. Vypadá jako panenka se svou drobnou postavou a blonďatými lokýnkami. Není vyloženě zlá, jen si chtěla život ulehčit, a ne se dřít na lodi svých rodičů. Díky tomu však zničila celou rodinu, když se kvůli ní otec vážně zranil. Může ho zachránit jen všemocný lék –HIDRA. Ovšem čekací list je příliš dlouhý a času málo. Před starým životem proto utíká k Mackielovi, svému příteli z dětství, který zdědil místo šéfa podsvětí. Ač má malou a vychrtlou postavu, se svými nohsledy za zády šíří hrůzu.

Astrid Scholteová představila promyšlený svět, jehož mapa je v úvodu knihy. Čtyři naprosto odlišné kvadranty v čele s královnami, které se řídí svými rčeními a patnácti společnými zákony. A i když to podle názvu knihy může působit tak, že na začátku dojde k vraždám a na dalších 400 stranách se tento zločin objasňuje, není tomu tak. Autorka dává prostor i samotným královnám, v jejichž kůži se čtenář může seznámit s jejich životem, poznat jejich největší sny, touhy a tajemství i myšlenky před smrtí. Všechny čtyři jsou zajímavé osobnosti, každá úplně jiná.

Pokud čtenáři náhodou některá z šesti hlavní postav nesedne, nabízí titul ještě řadu dalších zajímavých charakterů, které jsou velmi dobře propracované. Každá má své slabé i silné stránky a jejich chování je logicky zdůvodněno vzhledem k jejich minulosti či věku. Žádná z nich ale svým chováním příliš nepřekvapí a řada jejich rozhodnutí je tak poměrně předvídatelná.

Čtyři mrtvé královny spadají na pomezí žánru fantasy a detektivky. Toto spojení je sice netradiční, ale rozhodně ne špatné. Svět vytvořený Astrid Scholteovou by si ale zasloužil více prostoru, než kterému se mu v tomto titulu dostává. Rozhodně v něm číhá velký nevyužitý potenciál, který může autorka využít v další ze svých knih. A pevně doufáme, že se nějakého pokračování dočkáme, neboť kniha je velmi dobře čtivá a jistě si získá velké množství fanoušků.

25. července, Ivana Scholzová