Hladové hry jsou u konce, pro Katniss ale teprve všechno začíná. Ona je totiž nadějí všech lidí z Panemu, je jejich reprodrozdem.

Po vítězství ve čtyřicátých sedmých Hladových hrách se Katniss a Peeta vracejí domů do Dvanáctého kraje. V den, kdy mají vyrazit na turné vítězů, navštíví Katniss v novém domě samotný prezident Snow. Muž, který je podle Katniss cítit po růžích a krvi, je rozhořčen tím, co se stalo na konci posledních Hladových her. Přesněji tím, jak Katniss a Peeta chtěli společně spáchat sebevraždu jedovatými bobulemi. Ukazuje se totiž, že jejich čin probudil v obyvatelích Panemu chuť následovat jejich příkladu a začínají se proti mocnému Kapitolu bouřit. Prezident vyhrožuje Katniss, že pokud nepřesvědčí celou zemi o tom, že její čin nebyl aktem vzdoru, ale projevem šílené lásky k Peetovi, nechá zabít celou její rodinu i přátele.

První zastávkou na turné vítězů je Jedenáctý kraj, domov Routy – Katnissiny přítelkyně z Hladových her. Když během projevu dívka pronese řeč na Routinu poctu, netuší, co všechno tím spustí. Turné končí v Kapitolu, kde se koná slavností večírek na počest vítězů. Peeta požádá o ruku Katniss v naději, že tak urovná její spor se Snowem. Když se ale Katniss dozvídá, že jejich pokusy potlačit povstání v krajích selhaly, uvědomuje si, že jiná možnost než povstání neexistuje.

To však ještě netuší, co si tvůrci her vymysleli na letošní Čtvrtohry, což jsou Hladové hry, které se pořádají vždy po dvaceti pěti letech. V minulých Čtvrtohrách, tedy v těch, které vyhrál Katnissin trenér Heymitch, bylo nahnáno do arény místo dvaceti čtyř hned čtyřicet osm splátců. Letošní ročník je jako na míru ušitý situaci, která panuje v zemi. Do arény totiž půjdou splátci z řad již existujících vítězů. Katniss se musí vrátit do arény a spolu s ní i Peeta nebo Heymitch.

Vražedná pomsta je pekelně rychlé, nervy drásající a srdceryvné pokračování Arény smrti. Příběh mě okamžitě vtáhl, takže jsem nebyla schopná knížku odložit. Když čtete Hunger Games, vše jde stranou. Spát se vám najednou nechce a jediný hlad, který vás stíhá, je ten po dalším čtení. Celá kniha je dokonalým souladem akce, světa, který Collinsová vytvořila, a charakterů, které mají svou hloubku. Téměř nepolevující napětí nutí čtenáře zůstat celou dobu ve střehu. Kniha je plná opravdu překvapivých zvratů. Musím přiznat, že z vývoje situace jsem byla občas v šoku.

Tak to vypadá, že milostný trojúhelník se v žánru pro mladé dospělé už napevno usadil. Ve Vražedné pomstě je s ním ale zacházeno opravdu jemně, takže nepůsobí kýčovitě, ale pochopitelně. Bylo úžasné pozorovat Katniss při tom, jak objevuje své city a snaží se s nimi vypořádat. Ale ona je spíš praktická než emocionálně založená.

Ve Vražedné pomstě je v porovnáním s prvním dílem mnohem více vedlejších postav. A každá z nich vyprávěla svůj vlastní příběh. Některé se příběhem jen mihly, ale přesto měly kompletně vybudovanou minulost a charakter, takže není problém si je zapamatovat. Dozvěděli jsme se více i o hrdinech známých již z Arény smrti. Jednou z mých nejoblíbenějších postav v knize vůbec je Finnick. Prostě jsem si ho zamilovala a doufám, že se o něm dozvíme ještě něco víc. Hodně sympatická mi byla taky Johanna, příjemně mne překvapovala a její sarkasmus se do příběhu hodil.

Vražedná pomsta překonala všechna moje očekávání. Byla jsem naprosto pohlcena a uchvácena tím, co se Suzanne Collinsové podařilo vytvořit. Na povrch však vyplavaly další otázky, které nám budou doufám v dalším a zároveň posledním díle zodpovězeny. A když řeknu, že se šíleně těším, až se ponořím do finálního dílu série, nijak nepřeháním. Hunger Games jsou neopakovatelným zážitkem, takže neváhejte a rozhodně se do nich pusťte.

• Collins, Suzanne: Hunegr games 2 – Vražedná pomsta
• Fragment, 2011
• Překlad: Zdík Dušek
• 328 stran / 349 Kč

3. června 2011, Michaela Křivánková

Tweet