Vladimír Šlechta otevírá post-apokalyptickou Keltskou bránu, Vladimír Šlechta: Keltská brána

Šlechta Vladimír: Keltská brána

A zasvěcení už tuší… Nejedná se o žádný nový revoluční koncept. Oblíbený tuzemský rum… teda tuzemský autor přišel s posledním, doufejme jen prozatím, pokračováním post-katastrofické série ze střední Evropy.

Vypadá to, že stará parta se už konečně dočká odpočinku. Století válek vystřídalo Století míru. Hal Hargo dostal úvazek na Vindobonské univerzitě a dvě půvabné, mladistvé studentky k tomu. Oggerd přešel z nasazení ve speciálních vojenských misích k dobrodružstvím poněkud postelovějšího charakteru s vysoce postavenou šlechtičnou. Poslední z naší trojice, Pěnkava Gowery, se rozhodl pod tlakem biologických hodin pěstovat rodinné štěstí ve městě Parag (podobnost se stověžatou metropolí čistě nenáhodná). Komu tohle připadá jako perfektní zápletka pro celý román, měl neprodleně sáhnout po HODNĚ odlišné literatuře.

Idylka se zvrtne a major Oggerd je opět povolán do aktivní služby. Po krátkém vzducholodním intermezzu se naše trojice vydává na misi do Hundsburgu nacházejícím se na bájném území předválečné Galie (čti Francie). Nebojte, ačkoli obálka s bojujícími vzducholoděmi se nás snažila zmást, větší část knížky se bude opět chodit po zemi tak, jak to má tramp Vláďa rád. A my s ním!

Keltskou bránu si můžete koupit ZDE

Opět se servíruje kvalitní post-apokalyptická sci-fi a na české poměry rozhodně ta nejlepší a nejzkušenější. Oggerdovský svět je velice nepříjemným místem pro život, ovšem pro čtení je zkonstruován skvostně. Čerpá z atraktivního prostředí zničené civilizace, koření děj pozoruhodnými technologiemi, ale v žádném případě nesklouzává k technoblábolům a fetiši v podobě nekonečných popisů technických detailů. Tvoří tudíž sci-fi vhodnou pro každého fanouška, bez zívání nad pasážemi, které se bez Ph.D. z MatFyzu nedají pochopit.

Šlechta Vladimír: Střepy z Apokalypsy

Za další pochvalu stojí koncept psaní Šlechtových sérií. Ano, píše několika svazkové cykly, jako jeden z mála domácích pisatelů, ale jednotlivé díly je možné užívat bez vážnějších zdravotních komplikací, sic každý správný dr. House přečte vše, aby mu neunikl žádný symptom. Aby se případný laik neztratil, jsou do příběhu zakomponovány i vysvětlující pasáže, ovšem zároveň perfektně korespondují s dějem. Holt, ostřílený mazák se za skalpelem pozná.

Přečtěte si i RECENZI NA STŘEPY Z APOKALYPSY

Proti předchozím dílům, například (před)posledně vydaným Střepům z apokalypsy, už nehraje úplně nejhlavnější roli doktor aplikované psychologie Pěnkava Gowery, ale hlavním hybatelem příběhu je spíše Oggerd. Není divu, knížka řeší spíše symptomy (teda zápletku) kolem jeho postavy. Možná trošku škoda, jelikož právě způsob, jakým využívá Gowery znalosti svého oboru, je velice atraktivní cesta posouvání děje kupředu.

Vladimír Šlechta v pěti bodech:

  1. Je známo, že Vladimír Šlechta je vodohospodářský inženýr a zároveň v tomto oboru podniká, ale na chleba si vydělával i u hasičů nebo jako učitel.
  2. Mezi své inspirační zdroje řadí krátké, ale intenzivní trampské období svého života a příběhy o indiánech v čele s Posledním mohykánem.
  3. Jeho první publikovanou prací je povídka s Oggerdem, Gowerym a Hargem a jmenuje se Legendární zbraň (IKARIE, 1993), když se k názvu přidá pojem Star Wars, je asi jasné co si vzal na paškál.
  4. Vyšlo mu na patnáct knížek.
  5. Devět z fantasy světa Krvavého pohraničí, pět ze sci-fi Oggerdovského cyklu a rovněž napsal jeden díl agenta JFK.

To, co dělá ovšem Keltskou bránu nadprůměrnou, je především perfektní zvládnutí žánru. Autor očividně neslintá v kině při oblíbené kombinaci českých režisérů mixujících zpravidla univerzální tragikomedii s prvky čehokoli, co se hodí. Kdepak, Keltská brána je dobrodružná sci-fi, jak se patří. Sympatičtí hrdinové, proti nim záporáci, napětí, akce, všechno prostupuje tajemství, které svou roušku odkrývá velice pozvolna a samozřejmě nechybí šňupeček humorných hlášek a scének. Ve výsledku se knížka čte jedna báseň.

Keltská brána je jedním z nejlepších románů Vladimíra Šlechty. I když sám si spíš libuje v delších povídkách či novelách. Tentokrát prokázal, že psaní románu pro něj není o nic větší problém. Takže, přátelé, kdo opovrhne lákavou nabídkou vstupu do Keltské brány, se bude muset hodně dlouho modlit, aby neskončil v pekle!

P. S.: Kdybych našel ještě jednu „tiskovou chybu“, musel bych zabručet v recenzi, takhle řádění tiskařskému šotku odpusťme, že to na nás párkrát zkusil, neboť když se jede v takovémhle dobrodružství… pche… chybička se vloudí.

  • Šlechta, Vladimír: Keltská brána
  • Brokilon, Praha 2012
  • obálka: Michal Ivan
  • 330 stran, 258 Kč (v e-shopu Fantasye již za 232 Kč)
10. srpna 2012, Radim Červenka