V zombie komiksu Živí mrtví: Touha je slepá si lidská duše stýská po kultuře, Robert Kirkman, Charlie Adlard: Živí mrtví - Touha je slepá

Kirkman Robert a Adlard Charlie : Živí mrtví 4 - Touha je slepá

V populární komiksové sérii Živí mrtví nejsou hladové mrtvoly tím nejděsivějším. Už po pár úvodních dílech jde největší hrůza z těch, kteří měli to trpké štěstí a záhadnou apokalypsu přežili. Čtvrtá kniha se na první pohled opět tváří jako ordinérní zombie komiks, přitom ale pitvá lidskou duši.

V minulém díle Bezpečí za mřížemi se bývalý policista Rick Grimes a jeho skupinka přeživších zabydleli ve věznici, jejíž architektura jim nabídla ochranu před skuhrajícím davem tam venku. Bezpečí vězeňských plotů je ale relativní, protože nově nabytá svoboda nechá z nitra nových nájemníků vyplout na povrch nepěkné věci. To paradoxně vede k mnohem větší úmrtnosti, než když všichni putovali otevřenou krajinou a zombie na ně mohly vyskočit z každého křoví.

Živí mrtví se snaží být sondou do duše jedince zažívajícího krušné chvíle a v tomto díle se to autorům daří. Pokud člověk získá jistoty a pocit komfortu, jeho pozornost se otupuje. Tato skutečnost vystihuje realitu dnešní přebezpečné a přezabezpečené společnosti, a tak se zdá prozaické, že se o tom Kirkman píše v knížce o chodících mrtvolách. Jistota totiž nasazuje přes oči pásku, skrz níž nelze vidět pravé problémy.

Je to i rozsah, kterému Živí mrtví vděčí za svou hloubku. Téma apokalypsy, v níž mrtví nechtějí zemřít, bylo zpracováno v mnoha (většinou záměrně) béčkových filmech. Ty stihnou diváka zpravidla jen seznámit se situací, vyděsit ho chodícími mrtvolami, nechají ho užít si trochu akce a v rozzuzlení najít bezpečný ostrůvek svobody, na němž se zrodí nové lidstvo. Jenže Rick a jeho parta mají ve čtvrté knize už pořádný kus cesty za sebou a jejich největší nadějí je věznice, jejíž vysoké ploty je chrání před zombies. Kdo je ale ochrání před jimi samými?

Jedním dechem je třeba dodat, že je to právě jistá seriálovost a roztahanost, která je současně i největším neduhem Živých mrtvých. Jedna kniha toho odvypráví pohříchu málo a čtenář má pocit, že právě zhlédl jeden díl televizního seriálu. Jenže zatímco další epizodu můžete naladit maximálně do týdne, jednotlivé díly Živých mrtvých vycházejí v několikaměsíčních intervalech. Přestože je to spíš problém vydavatelství než série samotné, nejednoho čtenáře to může přinejlepším otrávit.

Mimochodem, fanoušci již nejspíš postřehli, že na českých obrazovkách opravdu běží seriál stejného jména. Komiks zfilmoval režisér Frank Darabont stojící za hity stříbrného plátna jako Vykoupení z věznice Shawshank (1994) a Zelená Míle (1999). Přestože by měl podle všeho být specialistou na filmy odehrávající se ve věznici, žádný zázrak se nekoná a tištěný originál v mnohém převyšuje televizní adaptaci.

Seriálovost komiksu evokuje i střídmá, ale funkční černobílá kresba. Ta záměrně dává vyniknout příběhu, čtenáře nezdržuje zbytečnými detaily a příběh žene kupředu.

Jak už bylo řečeno, ambice Živých mrtvých jsou větší, než být jen roztahaným zombie komiksem. Autoři se pokouší načrtnout, jak by svět vypadal po svém konci. Bez vlády, policie, médií, internetu, obchodů, elektřiny, pitné vody a vlastně všeho, co bereme za samozřejmé. Hrdinové komiksu věnují všechnu svou energii boji o holé přežití, čímž si autoři (možná nevědomky) pohrávají s tezí o kultuře jako prostředku, který dělá člověka člověkem. Nikdo z hlavních postav neposlouchá hudbu, nemaluje, nesleduje filmy, nečte knihy ani komiksy. Nemají čas, musí zabíjet zombie, prát, pěstovat zeleninu a soustředit se na to, aby jim nehráblo. Všechna rozhodnutí podřizují živočišné touze přežít a sebemenší šťouchnutí je mění ve vzteklá zvířata. Mnohdy podceňovaná kultura sice lidem nepřináší žádný hmatatelný a materiální zisk, bez ní by ale člověk zůstal navždy zvířetem, které si snaží ukousnout co největší kus masa.

Robert Kirkman (námět, scénář) a Charlie Adlard (kresba, inker) vhodili moderního člověka do doby, kdy byla civilizace a její pravidla v plenách. K tomu přidali hromadu chodících mrtvol a dobrý scénář. Dokázali bychom si v takové situaci udržet člověka v sobě? To ukáží až další díly.

  • Robert Kirkman, Charlie Adlard: Živí mrtví – Touha je slepá
  • Crew, 2011
  • překlad: Martin D. Antonín
  • obálka: Tony Moore
  • 136 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
20. listopadu 2012, Ondřej Horák