Pokud bychom rozdělovali český žánrový trh podle nakladatelství, u Arga bychom nepochybně v nejvyšší míře nalezli tituly kladoucí důraz na „umělecké kvality“ a přesah do dalších žánrů, respektive do mainstreamu. Sojčák je jedním z nich, toho „umění“ je ale v tomto případě snad až moc.

Podle anotace se v tomhle komiksu potkává Disney s Kafkou. To by mohlo znamenat, že jsou v něm mluvící zvířátka a existenciální tíseň. První sedí, to druhé tak napůl. Tíživá atmosféra se sice snaží vyzařovat z každého obrazu, ale nějak do toho nedává všechno.

Malý sojčák žije ve velkém starém domě jen se svou matkou. Vidíme ho, jak bloumá chodbami, oprašuje obrazy přísných předků s kritickými (až pohrdlivými) pohledy, navazuje křehký vztah s pavoukem a stará se o starou pomatenou matku. Opravdu tak trochu disneyovské Psycho. O světě venku za zatlučenými okny neví malý sojčák nic a s ním bohužel nic netuší ani čtenář. Matka mu pouze předhodí pár poznámek o zlých ptácích, kteří rádi ubližují, a to je vše. Nedochází tu k žádné eskalující se konfrontaci s čímkoli, která by měla dlouho izolovaného ptáčka svrhnout přes okraj zdravého rozumu.

Jeho psychická přeměna, vedoucí až k závěrečné katarzi, je skokovitá a pojatá spíše z rychlíku, což se zvláštně tluče s tempem vyprávění, které velmi dlouho přešlapuje na místě, případně se točí dokola, než se odhodlá někam pohnout. Převládá dojem neustálého repetitivního klouzání po povrchu, což je u příběhu, který by měl tnout hluboko a doznívat ve čtenáři ještě dlouho po dočtení, jak slibuje anotace, velká škoda.

Ději by bylo asi lépe na ploše mikropovídky – je tu ale jeden aspekt, díky kterému nevadí, že jej autoři roztáhli na celou knihu (a bohužel vyplnili spoustou hluchých míst). Tím je kresba. Starý dům je krásně ponurý, noční můry, které sojčáka pronásledují, jsou trhané a až surreálné. Malý ptáček s obrovskýma očima byl dobrou volbou pro protagonistu – neustále je v hrůze třeští a napomáhá dotvářet zážitek. Autorské dvojici je navíc více než vlastní filmový střih a dovedným střídáním detailů s polocelky a celky vytvářejí správně dynamický dojem.

Je tak opravdu škoda, že se neodvážili vypravit do sojčákovy duše hlouběji a nemilosrdněji. Vzhledem k tomu, že jde o finský komiks a jak známo, seveřané si pro neustálý nedostatek světla s depresí docela rozumějí, je až překvapivé, jak rychle autoři usuzují, že má hrdina dost a je připraven nechat se číhajícími hrůzami zcela pohltit.

• Lauri a Jaako Ahonen: Sojčák
• Scénář a kresba: Ahonen a Ahonen
• Překlad: Richard Klíčník
• Argo, 2016
• 128 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)

4. srpna 2016, David P. Stefanovič

Tweet