Královnin vrah, William King
 |
William King opustil světy Warhammeru, opustil Felixe a Gotreka i Ragnara Šedého vlka – a stvořil svět nový. To ovšem nevylučuje možnost, že se nachází ve stejném universu. Vždyť i tady, přestože je to svět technologicky na mnohem nižší úrovni než společnost Warhammeru 40.000, a na druhé straně rozvinutější než ten Gotrekův, funguje magie a žijí společně různé inteligentní rasy. Ti nejvyspělejší, Terrarchové, nejsou zdejší, ale přišli z jiné planety. A chovají se ke zdejším obyvatelům stejně jako kterýkoliv dobyvatel, který sám sebe považuje za lepšího, než je místní obyvatelstvo. V tomto přístupu má Británie dlouhou praxi, takže popsat podobný způsob soužití není pro Kinga zase tak obtížné. Ale abychom mu nekřivdili, dívá se na soužití spíše z pozice těch slabších, ovládaných a téměř zotročených – těch, kteří jsou stejní jako my, i když jejich domov se rozhodně s naší Zemí nedá zaměnit. Jsou nuceni bojovat ve válkách, které vedou jejich cizáčtí páni a jejichž výsledkem je pro ně vlastně jen změna údělu ze špatného na horší. A pokud jsou ještě navíc potomky náhodného spojení panské rasy s domorodcem, tak jako hlavní hrdina Rik, může se jejich osud stát ještě mnohem komplikovanějším.
Od prvního dílu, Andělé smrti, přes Hadí věž až po Královnina vraha, sledujeme to, jak se Rik z obyčejného příslušníka průzkumného oddílu ne úplně vlastním přičiněním vypracoval na chráněnce jedné z nejmocnějších terraršských šlechtičen. Ano, změnil se jeho běžný život, ale ani zdaleka to neznamená, že by byl v menším ohrožení než jako voják v první linii. Je totiž v první linii i nyní, i když je to spíše první linie špionáže, úskoků, lží, podrazů, utajování, či naopak veřejné proklamace záměrů, zahrnující i používání nesčetných kouzel a protikouzel. Vedle plnění úkolů, kterými ho lady Asea pověřuje navenek, musí Rik projít ještě školením v používání magie. Má přece půl terraršské krve, vlastně Stínokrve, která je i v jejich světě pronásledovaná a prokletá. Takže jeho povznesení mezi vyvolené je přímo závislé na tom, aby se o této skutečnosti nikdo nedověděl. Rik je tak osudově závislý na záměrech své ochránkyně. Víc než citelně si tak Rik je vědom toho, že pokud ji zklame, nebo naopak ve chvíli, kdy se všechny její záměry naplní, ztratí pro ni jakoukoliv cenu a Asea ho klidně ponechá jeho osudu. Prozatím jí je víc než užitečný, takže se nemusí obávat nože v zádech, ale…
Třetí díl terraršských příběhů zcela naplňuje očekávání. Milovníkům Felixe, Gotreka či Ragnara není třeba dlouze osvětlovat autorův styl. A pro ty, kteří se snad ještě s Williamem Kingem nesetkali, jen toto: Pokud je vaším nejoblíbenějším autorem Fjodor Michailovič Dostojevskij či Victor Hugo, pak jste při výběru knihy sáhli poněkud vedle. Pokud ovšem pociťujete potřebu jen tak si přečíst něco nezahrnujícího hlubokomyslné úvahy postav a popisy jejich duševních pohnutek a vnitřních monologů, pak se rozhodně nezmýlíte, když si Královnina vraha vyberete za společníka pro dlouhou nudnou cestu či ke chvílím odpočinku a relaxace.
Milovníci přímé akce si i v tomto dílu přijdou na své, odehrávají se zde velkolepé bitvy i individuální souboje a šarvátky, intriky stíhají pletichy a zásahy nově se objevující rasy Quanů i někoho dalšího (snad oněch Stínů, kteří byli příčinou příchodu Terrarchů) přinášejí nové komplikace a zápletky.
Děj se nikde zbytečně nezdržuje, graduje až k závěrečnému kataklyzmatu a nečekanému rozuzlení, neboť až právě v závěru se dovíme, jak to vlastně je s královniným vrahem. Přestože původně byla tato série prezentována jako trilogie, osud ani jednoho z hrdinů se nijak nezavršil a závěr jednoznačně poskytuje ne zadní dvířka, ale přímo hlavní vjezd k pokračování. Nechce se mi věřit, že by autor tak slibně rozehranou partii s klidným svědomím opustil a nikdy se k ní nevrátil. Nezbývá tedy než věřit, že se s Rikem, Aseou, Sardekem, Lasičkou, Barbarem i Malkiorem ještě setkáme.
- William King: Královnin vrah
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2006
- přeložila: Leona Malčíková
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 320 stran / 229 Kč