Joe Hill jako povídkář: Když představivost je až na prvním místě, Joe Hill: Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy

Hill Joe: Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy

Časy se mění. Dnes neuplyne ani den, aby se na světě neobjevila nějaká publikace, která má v anotaci výraz děsivý, tajuplný či přímo hororový. Bohužel, spolu se stále rostoucím počtem příběhů, klesá pravděpodobnost na upoutání čtenáře. Obzvláště co se týká originality. Joe Hillovi se to podařilo.

Nakladatelé dělají různé šílenosti. Obléct sbírku povídek do hororovější podoby, označit příběhy za strašidelné a spoléhat na kouzlo autorova otce, slavného spisovatele mezi tyto šílenosti nepatří. Přesto je to ale u knihy Bobby Conroy vstává z mrtvých do jisté míry zbytečné, ne-li přímo kontraproduktivní. Joe Hill by si dokázal poradit i tak. Jistě, rodinné vazby patří k nejsilnějším zbraním marketingu (a funguje to), ale to ostatní nebylo třeba. Už jenom proto, že nejstrašidelnějším prvkem na celé sbírce je název samotný.

Samotné povídky se povětšinou rozjíždí pomalu, jsou napínavé a mají jistou dávku originality a rafinovaný závěr. Ten ale často nemá s koncem příběhu pranic společného. Ba naopak, jako kdyby autor čtenáře pouze uvedl do prostředí, dostal ho přes první potíže postavy a potom jim předal štafetu. Je tedy čistě na čtenářích, jak nechají jednotlivé příběhy dopadnout. Jde však o tak poutavé čtení, že téměř nikdo by se s čistě pasivní rolí čtenáře nespokojil.

Joseph Hillstrom King v pěti bodech

  1. Aby se vyhnul srovnávání se svým slavným otcem, používá pouze část svého jména, Joe Hill.
  2. Jako devítiletý si zahrál ve filmu Creepshow, jehož scénář napsal Stephen King.
  3. Jeho první knihou byla sbírka 20th Century Ghosts (česky: Bobby Conroy vstává z mrtvých).
  4. Je držitelem několika cen, mj. British Fantasy Award, Bram Stoker Award.
  5. Kromě psaní povídek se věnuje i komiksům (např. Zámek a klíč).

Mezi to nejlepší z knihy bezesporu patří PopArt, příběh nafukovacího židovského chlapce, jenž se navzdory svým zjevným odlišnostem snaží prožít normální dětství. I přes šikanu a neustálé nebezpečí ze strany ostrých předmětů. Spolu se svým jediným přítelem rád filozofuje nad možností uletět od pozemských strastí přímo k Bohu. Tato povídka je nejzajímavější originalitou námětu.

Francis Kay z Uslyšíš zpívat cvrčka si též přeje létat. A nejen to. Jeho životním snem outsidera je stát se hmyzem. Kousek od obří toxické skládky a blízko střelnice, kde se testují jaderné zbraně, se mu to jednoho rána splní. Mimo zjevné výhody tak navíc ještě získá možnost vyzkoušet si všechno to, co Gregor Samsa neudělal. Autor zde naplno využil potenciálu známého námětu a pojal ho jinak, dynamičtěji a zábavněji.

Létání je také klíčovým prvkem povídky Plášť. S pomocí své staré dětské deky se hlavní hrdina promění z líného budižkničemu na… Létající líné budižkničemu. Samotný závěr patří k těm nejpřekvapivějším z celé sbírky.

Některé texty však nekriticky vynášet do nebe nelze. Mrtvé dřevo a Šeherezádin psací stroj spojuje zbytečná strohost a absence děje. Jde v podstatě pouze o dva zajímavé nápady, které by si zasloužily mnohem větší pozornost. A paradoxně povídka, jež se v českém překladu dostala do názvu celé sbírky, Bobby Conroy vstává z mrtvých, je ve srovnání s ostatními až příliš rozvleklá a utahaná. Přitom její začátek zaujme minimálně stejně jako jméno.

Joe Hill dokazuje, že s představivostí si hrát umí. A to jak s vlastní, tak s tou čtenářovou. Jeho povídky mají do hororu většinou daleko, ovšem tato skutečnost má pramalou výpovědní hodnotu. Nejdůležitějšími prvky není žánr, ale originalita zpracování oblíbených námětů a atmosféra. Ta je sice budována pomalu, často jen seznamováním čtenářů s hrdinovou minulostí. Ovšem o to překvapivěji pak působí závěr, v němž hlavní roli hraje fantazie čtenářů. Nakonec je tedy úplně jedno, do které rodiny Joseph Hillstrom King vlastně patří. Jeho místo je zejména mezi kvalitními spisovateli.

22. prosince 2013, Tomáš Tokoš