Geraldova hra, Stephen King
 |
Geraldova hra je první ze dvou románů Stephena Kinga, jež jsou volně propojeny jedinou událostí, zatměním slunce nad státem Maine v roce 1963, které se velmi výrazným způsobem zapsalo do životů hrdinek obou románů a díky němuž také došlo mezi oběma ženami k určitému mentálnímu propojení (dalo by se říct, že toto je jediný trochu nadpřirozený dějový prvek obou knih). Druhou stranou celku je pak román Dolores Claiborneová.
Geraldova hra patří k těm komorním Kingovým románům, v nichž si autor vystačí pouze s minimem postav a hlavního hrdinu postaví do mezní situace, kterou musí řešit mnohdy na hranici života a smrti (sem patří například i Misery nebo Holčička, která měla ráda Toma Gordona).
Hlavní hrdinka, Jessie Burlingamová, prožila v dětství, právě při zmiňovaném zatmění slunce, traumatizující zážitek, její otec se ji pokusil znásilnit a pak ji psychologickým nátlakem donutil o události mlčet. Díky mentálnímu bloku ztratila na vysoké škole přítelkyni a tento blok nedokázala zlikvidovat ani u své psychoanalytičky.
Navíc její muž, Gerald Burlingam, si vlastní mindráky léčí úchylnými sexuálními praktikami. Například přivazováním Jessie k posteli. Při jednom takovém výletu do hor, když je zrovna Jessie připoutaná, dostane Gerald infarkt a zemře… a Jessie nezbývá nic jiného než se z této krizové situace vlastními silami, často za použití velice drastických metod, dostat.
Román má asi tři sta stran. Stephen King, jak je jeho zvykem, velmi pozvolným tempem postupuje v ději vpřed, soustřeďuje se na každý detail a dovedně kombinuje Jessiiny vzpomínky na dětství se současností (do toho všeho zasahují i vnitřní Jessiiny hlasy, tzv. Ženuška Burlingamová, poslušná manželka, snažící se vyhnout jakémukoli konfliktu, a proti ní hlas Ruth, ztracené přítelkyně z vysoké školy, který vše za každých okolností řeší vzpourou; vzájemné spory těchto vnitřních hlasů zde hrají úlohu jakési vnitřní terapie, díky níž začne Jessie odhalovat příčinu svých traumat z minulosti).
Stephen King zároveň věděl, že se samotným motivem ženy přivázané k posteli nevystačí, a proto do hororového hrnce svého příběhu přimíchal ještě vyhladovělého toulavého psa, postupně ohlodávajícího Geraldovu mrtvolu, a retardovaného šílence, který vylupuje hroby a znásilňuje přitom mrtvé, stojícího v noci v koutě místnosti, kde je Jessie připoutaná k posteli, a nabízejícího z kufříku šperky a lidské kosti ukradené z rakví.
Je to spíš Kingova než Geraldova hra, zda na jednoduché zápletce lze vystavět děj středně dlouhého románu a napsat jej tak, že čtenář nezačne postupem času ztrácet pozornost a trpělivost. Stephen King i v této zkoušce obstál na výbornou, Geraldova hra je nesmírně zajímavé čtení, které sice nedosahuje kvalit autorových stěžejních děl, ale za přečtení rozhodně stojí.
- Stephen King: Geraldova hra
- vydal: Beta Dobrovský
- přeložila: Buška Bryndová
- přebal Jana Šťastná
- 288 stran / 194 Kč
Recenze byla poprvé uveřejněna v časopisu RAMAX.
5. září 2007, Jiří Popiolek