Máte chuť se projít rozkvetlým sadem lahodného ovoce, zatančit si na nikdy nekončícím drogami poháněném večírku, prošmejdit dávno opuštěnou vesmírnou stanici nebo se projít kampusem technoutopické univerzity? Dveře spánku se otevírají do nejrůznějších mís­t.

Když Zax usne, probudí se na jiném světě multiverza. Nedokáže nijak ovlivnit, kde skončí, a s sebou může vzít jen to, co má u sebe, a toho, koho drží v náručí. Občas si užívá darů, jenž daná realita nabízí, jindy se jen snaží přežít osudu a pravděpodobnosti navzdory. Nikdy si ale nemyslel, že se napříč různými realitami bude muset potýkat s neodbytným pronásledovatelem.

Protagonista na vedlejší koleji

Zax je v mnohých ohledech pozorovatelem toho, co se kolem něj děje. Snaží se procházet světy nepovšimnut a nezasahovat do jejich přirozeného vývoje, protože byl k takovému přístupu vytrénován. Je spíš vypravěčem než hrdinou a Tim Pratt si mnohem více vyhrál s charaktery, které ho obklopují, ať už se jedná o nepřátele nebo spojence. Lektor je klasickým hybatelem děje, jeho intelekt a touha po vědění žene vše kolem něj kupředu. Minna je ztělesnění přizpůsobivé přírody, prostřednictvím její schopnosti adaptace na nejrůznější podněty Pratt přichází s těmi nejzajímavějšími nápady v celém románu. Vicki coby chladný analytický element potom doplňuje to, co ostatním postavám chybí na poli logického přístupu. Není náhoda, že se navzájem dobře doplňují – důležitost harmonie je jedním ze zásadních témat románů.

Můj milý deníčku

Dveře spánku sestávají z ne striktně chronologických deníkových zápisků. Autor si pohrává tím, kdo do deníku přispívá, jakým planetám věnuje prostor a které odbude jen letmou poznámkou, a tvoří iluzi časového odstupu mezi jednotlivými událostmi a samotným zápisem do deníku.

Bohužel, tato iluze funguje pouze na povrchu a rozpadá se ve chvíli, kdy autor sklouzává ke klasickému románovému vyprávění skrze přímé řeči, budování napětí a dějové zvraty. Ten, kdo si píše deník pro vlastní potřebu (což přesně Zax a ostatní dělají), jej zpravidla nepíše proto, aby nezvaného čtenáře za pár stran překvapil velkým odhalením nebo slovo od slova přepisoval dlouhé vypointované dialogy se svými přáteli a protivníky. Nic nenaznačuje tomu, že by Zax svá dobrodružství a rozhovory pro přesnost zaznamenával hned na místě, nebo měl v hlavě jakýkoli mechanismus, který by to dělal za něj, takže do detailu popsané prostředí a rozhovory působí velmi „nedeníkově“.

Tim Pratt začal s myšlenkou deníku a opakovaně se k ní během vyprávění vrací, ale mezi stránkami po krátké chvíli vždy sklouzne k románovému formátu. Kniha tak stojí někde na pomezí, což ani jedné formě nedělá dobrou službu. Čtenář lítá ode zdi ke zdi – od iluze k iluzi – aniž by je dokázal probořit a do vyprávění se skutečně ponořit.

Ze světa na svět

Podobná autorova povrchnost se projevuje i ve vykreslení světů, po nichž jeho hrdina poskakuje. Zaxova schopnost cestování napříč multiverzem je opředena tajemstvím a nikdo ji neumí vysvětlit. Každá další destinace je dílem příhodné náhody – což je berlička, kterou lze vysvětlit téměř cokoli. Zax se vždy ocitne ve světě, na němž může dýchat, konzumovat místní potraviny (je-li na ně čas) a nikdy nepadne ani slovo například o odlišné síle gravitace. Princip „bezpečného cestování“ představuje přinejlepším podezřele příznivou (byť blíž nevysvětlenou) shodou okolností a přinejhorším autorovou leností. V rámci děje funguje a řadě čtenářů dost možná ani nebude vadit. Ale to skákání napříč multiverzem mohlo být přeci jen trochu větší výzva pro představivost.

Dveře spánku nejsou špatný román. Tim Pratt přichází s celým zástupem dobrých drobných nápadů, děj odsýpá a stránky se točí jedna za druhou. Neustále měníce se prostředí autorovi navíc umožňuje postavy konfrontovat s tolika rozličnými problémy, že by i kdejaký instruktor kurzu přežití měl co dělat, aby se udržel v sedle. Ale sliby z přebalu knihy se nenaplňují, žádná revoluce se nekoná. Sci-fi potřebuje jít dál než na konečky prstů vlastní natažené ruky, aby mohla být nazývána „novou generací“, a postavy, jejichž charakteristika začíná u lidí a končí u humanoidů, té rozmanitosti taky příliš nepobraly. Ale jako odpočinkové čtení na několik večerů obstojí.

• Tim Pratt: Dveře spánku
• Triton, 2023
• obálka: Renata Brtnická
• 288 stran, 439 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)

24. června 2023, Sabina Dudová

Tweet