Staré nepřátelství se po dlouhé době opět probouzí k životu. Ledy tají, a to, co v nich bylo po mnoho let ukryto, se postupně začíná vynořovat. A celý svět Malazu má před sebou své poslední chvíle.

Pro mnohé čtenáře byla historie Malazu uzavřena již dávno – desátou knihou Stevena Eriksona s názvem Chromý bůh. Jenže svět Malazu měl dva spoluautory! Ian Cameron Esslemont měl v tomto ohledu trochu handicap, neboť se v době největší Eriksonovy slávy a vzestupu věnoval archeologickým vykopávkám a ke psaní příběhů se dostal až mnohem později. Tu si usmyslel, že v rámci Malazu napíše svůj vlastní příběh, tu se rozhodl polátat díry, které zbyly po jeho spolutvůrci…

Konec – podruhé

Ale i Esslemontův příspěvek k celosvětově oblíbenému cyklu má svůj konec. V tomto případě je to šestá kniha tohoto autora s názvem Assail, která zavede čtenáře na doposud téměř neprobádané stejnojmenné území.

Ona neprobádanost měla dlouho svůj důvod: nehostinné prostředí plné ledu a nebezpečí, navíc opředené mrazivými legendami o tom, co se pod ledovým příkrovem ukrývá, to nezní zrovna jako místo lákající k návštěvě. Jenže led začne tát a historky o náhle objevivším se zlatu táhnou kohokoli, kdo chce rychle zbohatnout stejně jako dobrodruhy bez zábran zabít a okrást kohokoli, kdo rychle zbohatnul. Na Assail ovšem míří i Rudá garda, skupina žoldáků hledajících na tomto kontinentu rozhřešení. Jejich přísaha totiž má své kořeny právě na tomto místě a oni chtějí konečně znát pravdu.

Jak již bylo řečeno, je Assail závěrečným dílem rozsáhlé série, tudíž je jasné, že pokud se chcete se světem Malazu seznámit, musíte začít úplně odjinud (ideálně od prvního Eriksona). Navíc se jedná o jednu z těch knih, které rozvíjejí a dopracovávají již „nakousnuté“ motivy. V tomto případě však navazuje Esslemont nejen na svého spolutvůrce, ale i na své vlastní předchozí knihy.

Když dva dělají totéž…

Z předchozích Esslemontovek již víte, že „nové“ příběhy se vydávají trochu odlišnou cestou než Erikson. Namísto poryvů literárního chaosu a živelného pojetí místy až překombinovaných textů volí Esslemont mnohem učesanější a promyšlenější/plá­novanější formu příběhu. Text tak vyznívá jako o trochu jednodušší, ale ve spletitosti si oba autoři nezadají. Hlavní rozdíl tkví zejména v tom, že Esslemontovy texty jsou popisnější a nebojí se místy to nejpodstatnější vysvětlovat.

Autor nabízí spoustu vzájemně propletených dějových linií, ve kterých bude čtenář společně s kopou postav absolvovat cestu na Assail po souši, po moři nebo naopak nahlédne na tuto nehostinnou zemi očima domorodých bojovníků hledajících své místo ve válkách vzniklých na základě prastarých křivd a vedených krevní mstou za bůhvíjak letité vraždy. Čtení je to obtížné, vyžadující pozornost na každém řádku, ale toto konstatování není vůbec nic nového ani objevného.

Ian C. Esslemont v pěti bodech

1. Ian Cameron Esslemont se narodil v roce 1962 v kanadském Winnipegu.
2. Vystudoval archeologii a v rámci své práce dlouho pobýval v jihovýchodní A­sii.
3. V roce 1982 vytvořil spolu se Stevenem Eriksonem svět Malazu. Původní Malaz byl určen jako prostředí her na hrdiny. Esslemont však neměl díky své práci příliš času se rozvoji tohoto světa věnovat.
4. První román vydal až v roce 2005 – v češtině nese název Noc nožů (Talpress, 2009) a je předehrou k Eriksonově sáze. V současné době je do češtiny přeloženo dalších pět románů  – Návrat Rudé gardy, Meč z kamene, Jablko, žezlo, trůn a Krev a kosti a závěrečný díl série Assail.
5. Esslemontovi vyšly i tři díly nového cyklu Path to Ascendary (překlad prvního již Talpress připravuje), čtvrtý se aktuálně chystá. V průběhu času napsal i několik novel o Bauchelainovi a Korbalu Špičákovi.

V případě Assailu je linií možná až zbytečně moc a mírné zjednodušení by knize prospělo. Některé zajímavé postavy navíc nejsou plně literárně „vytěženy“, což je škoda – na druhou stranu při komplexnosti příběhu by byl div, kdyby se autor piplal s každou z nich.

Z klubka zašmodrchaných událostí se postupně do popředí vynořuje a na významu získává dějová linie Stříbrné lišky – nového vtělení vyvolávačky nesmrtelných T´lan Imass. Ta se snaží, vědoma si možných důsledků, o ukončení jednoho z nejstarších a nejzavilejších nepřátelství. Ale znáte to: cesty do pekla bývají dlážděny dobrými úmysly! Uzavírá se i příběh Rudé gardy – a toto finále si opravdu a bez přehánění vychutnáte.

… není to (bohužel) totéž

Co zamrzí je fakt, že přesto, že oba autoři na světě spolupracovali, zůstávají v Esslemontově díle některé viditelné spáry a švy, ve kterých na sebe jeho pojetí s pojetím jeho předchůdce příliš nesedí; to se týká postav i událostí. Jedná se sice hnidopišení, ale pokud máte Malaz v malíku, budete prostě vědět, že „takhle to být nemělo“. Pokud však nejste zarytí znalci, drobné odchylky a nepřesnosti vás rozhodně trápit nemusí.

Assail má několik specifik. Předně v něm někdo téměř pořád někam cestuje (lhostejno kdo a kam). V některých pasážích textu možná budete mít neodbytný pocit, že se autor snaží postrkovat postavy, aby je navedl tam, kde je zrovna potřebuje mít. A když už mluvíme o postavách, je třeba zmínit se, že už jsme v rámci série viděli i lepší práci s nimi. Chybí i vcelku typický humorný charakter odlehčující tíživost světa, byť trocha humoru jako takového by se našla.

Druhé specifikum: Esslemont i tentokrát dokázal vytvořit téměř permanentně pochmurnou atmosféru. Obrovské množství scén vyzařuje beznaděj a ponurost tak přesvědčivou, že budete podvědomě sahat po své krabičce s antidepresivy. Atmosféra je to, co tuto knihu definuje – a nezbývá než před autorem smeknout. Umořeni tíhou beznaděje totiž téměř nebudete mít sílu vnímat jakékoli nedostatky textu.

A do třetice: dějové linie. Ano, přestože jsme konstatovali, že je jich možná až přespříliš, je jejich prolínání bez přehánění mistrovským kouskem. Pravda, je to něco, co čtenář v tomto typu knihy očekává (i na základě předchozích pozitivních zkušeností), ale stále to není žádná samozřejmost.

Assail má několik pro i proti. Míra vašeho nadšení ze závěrečné knihy cyklu je přímo úměrná míře vašeho fandovství a znalostí Malazu a jeho reálií. Poslední díl velkolepé série možná mohl dopadnout o něco lépe, ale i tak – koho by nezajímalo, jak to vlastně s tou Rudou gardou bylo?

• Ian C. Esslemnot: Assail (Malazská říše 6)
• Talpress, 2019
• Překlad: Dana Krejčová
• Obálka: Steve Stone
• 540 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)

7. července 2019, Martin Bečvář

Tweet